Expeditions: A MudRunner Game je nová hra ve velmi specifické sérii simulací, která víc než cokoliv působí jako spin-off téměř čtyři roky starého SnowRunnera. Stejný engine, stejná vozidla, nové prostředí, téma a pár vychytávek. Je o co stát?

Runnerský motor

Pokud vůbec nevíte, co jsou MudRunner/SnowRunner hry zač, tak vězte, že jde o docela náročnou simulaci off-roadových vozidel brodících se bahnem a sněhem. Většinou bývá cílem transport nějakého materiálu (a například opravy mostu či vybudování továrny).

Tento velice specifický záběr se s Expeditions otevírá širší veřejnosti, když rutinní simulátor dopravce střídá o něco víc vzrušující průzkum prostředí, coby vůdce expedice specializující se na výpravy do těžko přístupných míst.

Na hratelnosti se toho ale zase tolik nemění. Stále vás čeká jízda z bodu A do bodu B, která je plná nejrůznějších přírodních překážek. Ať už je řeč o kopcích, dolinách, vodních plochách, bažinách, skalách, balvanech, stromech či třeba převisech a útesech.

S jejich zdoláním pomůže vámi vybrané vozidlo, které může být malé a obratné z třídy skautů, jež se hodí primárně na počáteční průzkum mapy, hledání ideální cesty k cíli a rychlému vyřízení zakázek, které nepotřebují speciální zařízení.

Do druhé kategorie spadají už vyloženě náklaďáky, které se pro svou velikost nemusejí vejít tam, kam se dostanete s džípem, ale zase se jim na korbu vejde více potřebného vybavení a díky síle a tonáži vytáhnou jiné stroje z bryndy.

Sweet home Arizona

Každou ze zhruba 80 expedic pak doprovází malý příběhový kontext, kdy budete například hledat zkameněliny dinosaurů, pozůstatky dávných civilizací, staré vraky či prostě a jednoduše mapovat nepřístupný terén a zjišťovat, proč je panenské jezírko znečištěné.

O vyloženém příběhu stále nemůže být řeč, ale textíky jsem si vždycky rád přečetl, abych se snáz dostal do role průzkumníka a odborníka na terénní výpravy.

Zpočátku mi přišlo trochu nešťastné zvolit jako jednu ze dvou hlavních lokací Arizonu s Grand Canyonem (ve hře jsou tři, ale v té první strávíte jen chvilku v rámci tutoriálu), jelikož pustopusté, rudé prostředí bylo okamžitě monotónní a strnulé.

Ale stačilo v této oblasti odemknout další mapy s jezírky, občasnou zelení i docela jiným rázem krajiny, a nakonec mi Arizona přirostla daleko víc k srdci než krásně zalesněné Karpaty, které se přece jen daleko víc podobají obsahu už ohraného SnowRunnera.

Map je tu opravdu požehnaně a můžete se v nich věnovat nejen hlavním expedicím, ale i přehršli vedlejších úkolů a pokud se hře něco opravdu nedá vytknout, tak je to skutečně poctivá porce obsahu, která bude v ročních sezónach jenom bobtnat.

Něco starého

Na druhou stranu tvůrci pořádně šetřili na vozovém parku. Začíná se se všehovšudy dvacítkou vozidel, což by nebylo vyloženě málo, kdyby valná většina z nich nebyla recyklátem právě ze SnowRunnera.

Tohle vás samozřejmě nebude trápit, pokud jsou Expeditions vaší první hrou v sérii, ale mě pouhé tři nové vozy opravdu neuspokojují. Navíc dalších šest jsou jen lehce vylepšené verze některých ze zbylých jedenácti.

Jako výtku rovněž musím zmínit pocitově nulový posun v enginu. Ano, jízdní model ze SnowRunnera je parádní, ale u nové hry jsem po čtyřech letech mimo jiné přece jen čekal ještě lepší efekty vody, bahna a podvozku.

Místo toho jsou tu nepřesné modely, kdy se nárazníky zastavujete o neviditelné hrany překážek. Přestože si vaše vozidlo poradí se skalami, tak ležící, dávno mrtvý a tedy totálně vyschlý strom bude vaším úhlavním nepřítelem, kdy jeho pružné větvě nikdy neprasknou a mají takovou sílu, že několikatunové monstrum klidně zvednou do vzduchu a převrátí.

Něco nového

Ale je tu i pár věcí k obdivování. Hra vypadá dobře – přestože ani v grafice nejde o nějak výrazný posun, tak vozidla jsou opravdu detailní a na krajinu je většinou radost pohledět. Předně si ale snadno oblíbíte prvky, které byste ocenili i ve SnowRunnerovi.

Řeč je o svaté trojici kotva, zvedák a tlak. Kotva je přenosný záchytný bod, který můžete zabodnout do blízkosti vozidla a vytvořit si tak úchyt pro naviják. Zvedák obrátí vaše vozidlo zpátky na kola, což je pochopitelně k nezaplacení.

No a tlakem se myslí atmosféra v pneumatikách, kterou můžete kdykoliv upustit a získat tím značnou výhodu v boji s hlubokým bahnem a příkrým srázem díky větší přilnavosti. Na druhou stranu se vám tím sníží světlá výška a delší jízda na upuštěných pneumatikách je poškozuje.

Rovněž oceníte novou funkci navijáku, který umí i „odvíjet“. Díky tomu zažijete napínavé situace, kdy se s vozidlem „slaňujete“ z příkrého srázu, což je naprosto skvělé obohacení známé hratelnosti, které navíc hraje do karet Arizoně, jež je jinak nepřekonatelných převisů plná.

Fajnový je i přídavek inventáře, kdy se před každou výpravou rozhodujete nejen o typu vozidla a jeho volných prostorech, ale i čím a jak moc je zaplnit. Sada zvedáků a kotev zabírá místo, stejně jako nejrůznější náčiní pro mise (různé sonary, skenery a podobně).

Zároveň můžete ve světě najít zásoby s užitečnými součástkami, tolik potřebnou naftou, případně kusy zkamenělin, které po expedici zpeněžíte a není nic horšího, než takový poklad najít a nemít ho kam dát. Vyměníte ho za kotvu a budete doufat, že ji tentokrát nebudete potřebovat? A ono se vám to samozřejmě vymstí…

Co se úpravy vozidel týče, tak ta je téměř na chlup stejná jako ze SnowRunnera. Z novinek tak oceníte primárně ochranné prvky vozidla zvyšující jeho odolnost, vizuální ztvárnění nákladu, kdy si do nejrůznějších klecí můžete naházet kanystry s naftou a součástky. Auta můžete také opatřit novými, pořádně zvýšenými i roztaženými terénními podvozky.

Zamrzí ale úplná absence valníků a návěsů, což je možná další úlitba přístupnějšímu zážitku. Ostatně přístupnosti do karet hrají i noví specialisté, kteří vám například ochrání auto před poškozením při zaplavení motoru nebo zvýší dosah dronu, jímž si můžete snadno udělat průzkum nejbližšího terénu a nedrápat se tak někam zbytečně.

Bez bahna je hej

Obecně se celá hra nese ve znamení usnadnění. Už tu nejsou různé materiály, ale máte generické „součástky“, jimiž si opravíte libovolnou část vozidla a postavíte s nimi ve světě most. U mostů se přiznám, že mě docela zklamalo, že nejsou součástí výbavy a nestavíte si je, kde by se vám to hodilo a místo toho jen využíváte předpřipravená stanoviště.

No a pak je tu jedno velké uvědomění – Expeditions už nejsou o brodění se bahnem či sněhem. Zatímco ve SnowRunneru tvoří značnou část zážitku překonávání řídkého podkladu, tak tady se naprostou většinu času potýkáte s tvrdým terénem a tím spíše jeho hrubými překážkami, zatímco na vyložené brodění dochází jen ve vodě a jejím okolí.

A přiznám se, že se mi to vlastně líbí. Celá hra má díky tomu odlišný ráz, je rychlejší. Ke svému cíli pocitově postupujete rychleji, tolik se nezasekáváte, ale vůbec to neznamená, že by cesta byla vyloženě jednoduchá. Nová pomocná udělátka budete používat pravidelně a nejednou jsem musel sám sebe jiným vozem vytahovat z bezvýchodné situace.

Pro fanoušky série je důležité, že všechna ta usnadnění nedělají z hardcore simulace něco pro vyložené masy. Pořád jde o obtížnou hru, jen už tolik neplýtvá vaším časem a prostě a jednoduše mi přijde o chlup zábavnější.

Osobně se ale těším na případného skutečného nástupce SnowRunnera, který bude o té těžké dřině, práci, převážení nadměrných nákladů s tím, že si budete moct vypomoct kotvou, zvedákem, slaňováním a terén nebude až tak moc přísný.

Jedna expedice střídá druhou

Bohužel se ale naplnily mé obavy z testování preview verze a skutečně i ve výsledné hře neexistují na mapách garáže. Znamená to, že jednotlivé expedice jsou skutečně oddělenými projekty, kdy vždy po zdárném dokončení vyskočíte do hlavního menu, zvolíte si novou expedici, znovu si vyberete až čtyři vozidla, která si na ní vezmete spolu se specialisty a vydáte se jí odbavit.

Naštěstí se během plnění expedice můžete věnovat veškerému vedlejšímu obsahu, ale zkrátka a dobře si nemůžete zajet do garáže a vyměnit vozidlo či na mapě setrvat i po dokončení expedice a navázat hned druhou. Tedy, setrvat můžete a plnit vedlejšáky, ale pro spuštění nové expedice musíte do menu.

O to víc to zabolí ve chvíli, kdy zjistíte, že jste si pro danou misi vzali nevhodné vozidlo, kvůli čemuž musíte celou expedici opakovat. Je to škoda, ale neznamená to, že by hra byla kvůli tomu otravná. Jen prostě cítíte, že by celý systém mohl být zvládnout lépe.

Zároveň se tvůrci snažili přijít s minihrami, jimiž si ozvláštníte zážitek, ale bez nich by asi bylo líp. Jedna po vás vyžaduje ve správnou chvíli stisknout tlačítko, druhá správně zazoomovat a zaostřit nějaký objekt a třetí z ptačího pohledu oskenovat hlubinu ve snaze najít nějaké harampádí. Vyložená zábava to opravdu není.

A i tentokrát jde o liduprázdný svět, což leckdy silně bije do očí. Úkoly vám zjevně zadává nějaký člověk, berete si na výpravu lidské specialisty, ale vyjma textíků a obrázku při plánování expedice tu na nikoho nenarazíte. Hra vám tu a tam ukáže stanový tábor, upozorní vás na lidskou aktivitu v okolí, ale nikdy to nepodpoří byť jediným člověkem, což zkrátka imerzi nepomáhá.

Bug střídá bug

A lépe by rozhodně mohla dopadnout optimalizace. Buď jsem měl neskutečnou smůlu, nebo si tvůrci moc neporadili s mnou recenzovanou verzí pro PlayStation 5. Bugů jsem totiž na svých cestách potkal požehnaně, z nichž některé mě doprovázely prakticky neustále a jiné mě nutily hru restartovat, abych se jich zbavil.

Řeč je například o vyskakovacím textu v tutoriálu, který mi vzal kontrolu nad vozem a ten se převrátil. Úkol vyfotografovat určitou věc se po úspěšné fotce „neodklepl“ a v rámci ovládání mi znemožnil povolit ruční brzdu. Naopak mi nezmizela tabulka s hláškou o dokončeném úkolu, která se odklikává křížkem, ale ten v tu chvíli místo toho zatahoval ručku. Několik stromů se po kontaktu roztřáslo jako osika a setrvalo v epileptickém záchvatu.

Rád bych s výčtem chyb skončil, ale k dalším závažným prohřeškům herního zážitku patří prvky prostředí, které z nepochopitelného důvodu nejde použít pro naviják (a to včetně některých stromů). V jednu chvíli jsem vůbec nemohl použít naviják (nechytal se bodů na autě). Už postavené mosty jdou znovu postavit, což má pouze ten efekt, že přijdete o další zdroje. Celou dobu jsem se potýkal s neschopností vykreslení základní povrchové textury, která byla detailní jen ve chvíli, kdy jsem na ní koukal vyloženě z ptačího pohledu.

Takovou třešničkou na dortu je v praxi moc nepoužitelná čeština, která má zásadní mezery na tom nejdůležitějším místě – při plánování expedice. Překlad se jednoduše nepovedl a je zavádějící. Chybějící slova, věty nedávající smysl a narazíte třeba i na dva různé významy v angličtině, které v Expeditions mají jednotný význam v češtině.

Upřímně doufám, že všechno tohle odstraní budoucí patche, ale bohužel to nemůžu jen tak přehlédnout a mávnout nad tím rukou, jelikož mi chyby pořádně čechraly nervy a kazily celkový zážitek.

Podvádění s DLC

A na zamyšlení jsou i vozidla z DLC, na která si prostě a jednoduše dejte pozor, protože vám značně změní zážitek. V samotné hře se totiž musíte zapotit, abyste si pořídili nové vozidlo. Odemknete je totiž pouze tak, že je fyzicky vytáhnete z nějakého močálu, a pak si je ještě musíte koupit.

Vozidla koupená za reálné peníze máte okamžitě v garáži, a můžete je dokonce okamžitě prodat za herní měnu. Navíc jsou to momentálně lepší verze vozidel obsažených v základní hře, takže se opravdu nedá vyhnout pocitu, že se do momentálně čistě singleplayerové hry propašovaly pay-to-win systémy.

Je to samozřejmě na vás, ale za mě se vytažení peněženky opravdu nevyrovná tomu, když si k novému vozidlu vybudujete vztah ještě před jeho pořízení tím, že si ho hezky odtáhnete domů.

Zároveň je ze hry silně cítit, že se nejlépe bude hrát v multiplayeru, kdy odpadne nutnost v některých případech absolvovat jednu trasu několikrát, protože se vám vše do jednoho auta nevejde, případně když zapadnete a musíte sami sebe vytáhnout jiným vozidlem. Nebo situace, kdy se menším truckem snažíte odtáhnout větší vůz, na což by rozhodně byly lepší dva... Nicméně z nějakého důvodu se vývojářům nepodařilo kooperaci zprovoznit na vydání hry, takže na vás v menu jen smutně svíti příslib „již brzy“.

MudRunner: A SnowRunner Expeditions

SnwoRunner je moje herní osudová láska a na z něj vycházející novou hru, která obohatí už tak skvělou hratelnost a osvěží ji změnou tématu, jsem se prostě nemohl netěšit. A nechci říct, že jsem zklamaný, protože to by byla lež, ale zkrátka byl větší potenciál některé principy posunout ještě o kousek dál.

Novot je relativně málo, ale jsou rozhodně vítané a doufám, že se většina z nich propíše do budoucnosti série. Expeditions: A MudRunner Game se rozhodně nemusí stydět za to, že je přístupnější, když jsou to zábavná usnadnění vážící si vašeho času. A času do hry můžete i tak díky štědré porci obsahu snadno investovat přes 100 hodin.

Nejlepší (dle let) závodní hry pro Xbox Series X mezi 2024 a 2023

Nejlepší (dle let) závodní hry pro Xbox Series X před 2023