Hot Wheels Unleashed

Kde se ale Milestone necítí silní v kramflecích, jsou dvoustopá vozidla. Italové naposledy přišli před třemi lety s dosti zbytečným Gravelem, a tak se nelze divit, že od jejich adaptace Hot Wheels Unleashed, navíc ryze arkádové, nikdo moc nečekal. Hra mohla jedině překvapit. A to také zcela sebejistě udělala.

Nostalgie? Potěší, ale není jí třeba

V případě takové hry se logicky nabízí otázka, jak moc cílí na nostalgiky, tedy hráče, kteří své dětství strávili s angličáky, malými autíčky prohánějícími se po křiklavě oranžových skluzavkách plných vzrušujících smyček. A je pravda, že s jistou znalostí tohoto dávného, ale dodnes přežívajícího fenoménu se budete při pohledu na křivolaké dráhy usmívat přeci jen jiným způsobem, ale jinak se nemusíte bát, že byste o něco přicházeli. Hot Wheels Unleashed je totiž výborná závodní arkáda nehledě na to, zda jste dětství trávili na koberci s autíčky, nebo s klacky venku při hře na vojáky.

Hot Wheels Unleashed je ve svém jádru až neuvěřitelně jednoduchou hrou. Plný plyn držíte prakticky neustále, často k němu přidáváte dokola se doplňující boost a jediné, na co si budete chvíli, ale opravdu jen chvíli zvykat, je vykružování zatáček dveřmi napřed.

Jízdní model je díky své jednoduchosti, ale i perfektní přesnosti jednoduše vynikající a je neskutečná radost házet jeden perfektní drift za druhým. Driftováním si navíc rychle dobíjíte nádrž s dusíkem, takže vás po každé zatáčce čeká uvolnění veškeré síly, kterou autíčko skrývá pod svou pidi kapotou.

S hurikánem o závod. Tedy většinou

Celá hra se nese ve znamení absurdní rychlosti, kdy nemáte čas vnímat nic jiného než úzkou oranžovou čáru před sebou. Sem tam vás sice zbrzdí nějaký ten „šikovně“ postavený zátaras nebo se nechtě odrazíte mimo trať, ale rychlostí blesku jste zase zpátky na všech čtyřech a už se jdete ucházet o ztracené pozice. Funkce ovladače DualSense, které hra naštěstí podporuje, jsou pak jen malinkou třešničkou na benzinem politém dortu.

Dortu, který občas umí vybuchnout v nepříjemnou frustraci. Autoři si usmysleli, že „obyčejné“ ježdění po placatých drahách by mohli oživit nějakými adrenalinovými pohyblivými prvky. Přidali proto pavouka, který vás na místě zastaví svou sítí, a obrovskou tlamu hada, která se těsně před vámi zaklapne a zcela vás vytrhne z rychle tepající jízdy.

Ne, nejsou to ani trochu zábavné přídavky. Nemáte nad nimi prakticky žádnou kontrolu: Někdy tlamou proskočíte a vyhnete se pavučině, jindy vás ta či ona lapí a připraví o první místo. Zcela náhodně. V této zběsilé hře nemají takové stopky vůbec co dělat a každá trať s nimi je čistým utrpením.

Stejným způsobem vám znepříjemní život i pohyblivé výhybky, které se těsně před vámi přehodí a vám nezbyde nic jiného než se restartovat na trať a znova nabrat setrvačnost. Když ale tyto zhůvěřilosti nejsou přítomné, je ježdění jedna velká radost.

Přístupný hardcore

Přestože tvůrci mysleli na sváteční hráče, a závody jsou proto tak přístupné, jak jen to jde, nejsou ani náhodou jednoduché v případě, že v nich chcete excelovat. Soupeři jsou nemilosrdní a stačí i to nejmenší zaváhání a už se vám lepí na zadní nárazník. Špatně vykroužíte zatáčku, před skokánkem nejedete úplně rovně nebo vám dojde šťáva těsně před nájezdem do loopu a už hledáte ztracenou koncentraci, abyste si po třech rychlých kolech a pár minutách urvali alespoň některý ze stupňů vítězů.

O zábavu pro jednoho hráče se stará robustní kampaň City Rumble, ve které nejde jen o slepé následování vytyčených závodů. V ulicích města si vybíráte z mnoha možností, přičemž některé větve vás mohou zavést ke skrytým misím, pro jejichž odemčení musíte zajet konkrétní závod v konkrétním vozidle. Překvapivě tu jsou i „boss-závody“, tedy nejnáročnější, nejdelší a nejoriginálnější tratě ve hře.

Tratě obecně nedělají žádnou ostudu své předloze. Jsou patřičně šílené, nepředvídatelné a využívají prostředí, kterým zrovna projíždíte. Neřídíte totiž vozidla běžných velikostí, ale malinkatá autíčka, která se vejdou na kuchyňskou linku.

Vruuuuuum

Když už jsme u těch aut, musím vývojáře ještě jednou pochválit. Modýlky totiž vypadají famózně. Jistě, autory nelze vynášet do nebes za kreativitu, jelikož kopírují již existující, v obchodech dostupné hračky. Ale podařilo se jim zachytit onu hračkovitost – materiály jsou přesně takové, jaké od hračky čekáte, kov se správně leskne a má onu starou známou strukturu.

Designy jsou jak bláznivé, tak zcela normální, klidně se můžete projet vozy skutečných značek. Jednotlivá autíčka se lehce liší svými jízdními vlastnostmi. Videohra nad rámec fyzické předlohy přidává i tuning, kdy svému vybranému oři zvyšujete rychlost, akceleraci, účinnost brzd a ovladatelnost pomocí nasbíraných součástek. Kromě toho můžete svému oblíbenci vdechnout i nový vzhled v komplexním livery editoru.

Každé další auto vám svým designem vykouzlí úsměv na tváři, ale s jeho použitelností je to už horší. Jednotlivá autíčka jsou rozdělená podle vzácnosti a čím raritnější, tím obecně lepší. Nevyhnutelně se tak stane, že budete mít hrstku vyvolených a další a další přírůstky budou jen plnit garáž a smutně závidět vybraným jedincům.

Jupí, další bednička!

To, jak se dostanete k novým závoďákům, je lehce kontroverzní. Přímý nákup za vyježděné zlaťáky je možný jenom skrze limitovanou nabídku pěti náhodně vybraných aut, která se po nějakém čase obměňuje. Několik aut dostanete v průběhu kariéry, ale jinak vám nezbývá nic jiného než Blind Boxy.

Tyto loot boxy rovněž vyhráváte v závodech nebo si je kupujete za vydělanou měnu (a obešlo se to, prosím vás, bez mikrotransakcí!) a jejich otevřením se vám odemkne jedno z mnoha desítek autíček. Mohou vám padnout i duplicitní, ale ta naštěstí můžete buď prodat, a přiblížit se tak koupi nového boxu/auta z limitované nabídky, nebo rozebrat a součástky použít na vylepšení jiného.

Tento systém nepotěší hráče, kteří se těší, že posbírají úplně všechna vozidla ve hře. Takové kolektory totiž čeká pořádný grind. Já ale takové ambice vážně nemám, a způsob získávání vozidel mě naopak vyloženě bavil.

Cítil jsem se jako při otevírání boosterů v dobách, kdy jsem ještě hrával fyzické Magicy, případně jako při točení kolotočem ve Forze Horizon 4. Sem ale ta náhoda a rozbalování autíček sedí přeci jen o něco víc, když se jedná o hračky a vy napjatě očekáváte, jaká nová šílenost vám tentokrát vypadne.

Ale jeden problém (vedle sběratelství) by tu opravdu byl. O pár odstavců výše jsem zmínil tajné mise, které odemykají celou řadu dalších závodů až poté, co s konkrétním vozem odjedete konkrétní trať. Jenže bez možnosti koupit si jakékoliv vozidlo se konkrétní vůz přes Blind Boxy hledá docela špatně…

Tak a tohle ještě sem *vyplazuje soustředěně jazyk*

V singleplayeru vás Hot Wheels Unleashed zabaví ještě jedním způsobem, ve kterém toho ale tolik nenajezdíte. Řeč je o robustním editoru tratí, který zjevně použili sami vývojáři k vytvoření silniček pro singleplayerovou kampaň.

Osvojení editoru chvíli trvá a přišel mi o něco málo komplikovanější než třeba v sérii Trackmania, ale jakmile mu přijdete na kloub a zažijete si všechny zkratky na gamepadu, stane se z něj opravdu mocný nástroj, který vám umožní vytvořit nejrůznější zákruty a vývrtky. Díky magnetickým dílům trati můžete jezdit i vzhůru nohama a hrát si s gravitací, nechybí možnost libovolně rozestavět boosty, zrychlovací a brzdící pruhy, zátarasy či ony nenáviděné, zábavu kazící pavouky a hady.

Při tvorbě tratí můžete rovněž využívat samotné prostředí včetně sklepa, který si ve vlastním editoru dále upravujete k obrazu svému (měníte malby na stěnách, výzdobu a podobně). Svůj výtvor můžete následně sdílet s ostatními hráči a testovat jejich tratě v online režimu. A když už jsme se k němu dostali…

Multiplayer neurazí

Ani multiplayerová složka hry si nezaslouží pohanit. Závodí se zde online ve dvanácti lidech a nečekejte nic nečekaného – chystá se na vás klasická rivalita s více či méně čestnými protivníky v naprosto běžných režimech. Vyloženě potěší přítomnost gaučového závodění na rozdělené obrazovce ve dvou hráčích.

Co naopak v případě split-screenu zamrzí, je fakt, že vás neodměňuje zlaťáky ani součástkami do kariéry. Kdyby vše bylo propojené, jak to v některých závodních hrách bývá, nebylo by získávání nových vozidel, ať už skrze limitovanou nabídku, nebo loot boxy, tolik úmorné. Navíc odemykání nových tratí pro gaučové hraní stojí peníze, které ale v kooperaci nevyděláváte, což je prostě velmi zvláštní rozhodnutí.

U hraní vás nepotěší ani soundtrack, jehož monotónní skladby se rychle ohrají a začnou vás spíše otravovat než bavit. A pak je tu ještě pár drobností, jejichž absence může za trochu nepříjemnou nepředvídatelnost závodů. Jmenovitě by nebyly od věci ukazatele, kde za sebou máte protivníky, a v závodech z bodu A do bodu B by mi vůbec nevadil procentuální pokrok k cíli, bez nějž nemáte nejmenší tušení, kdy je potřeba pořádně zabrat a urvat si vítězství.

S úsměvem do cíle

Ale ne, tato recenze nebude končit na negativní notu. Hot Wheels Unleashed jsou pro mě totiž jedním z největších překvapení letošního roku. Na hru jsem byl zvědavý, ale vzhledem k motorkové specializaci studia, jeho špatné historii automobilových závodů a ospravedlnitelné obavě, že půjde jen o narychlo vyvařený produkt pro licenčního partnera, jsem očekával nejhorší.

Opak je pravdou. Tyto arkádové závody patří k tomu úplně nejlepšímu, co opustilo dílnu studia Milestone. Jejich rychlost vás absolutně pohltí, díky jejich jednoduchosti můžete okamžitě hrát a snaha zcela ovládnout všechny možnosti jízdního modelu vás ukotví k obrazovkám na dlouhé hodiny.

Tvořiví hráči si užijí v editoru tratí i vzhledů už tak nádherných autíček, zatímco ti z vás, kdož hledáte alternativu k Mario Kartu, tedy bláznivé závodění s kámošem na jednom gauči, nehledejte více. Hot Wheels Unleashed se řadí k těm nejzábavnějším arkádovým závodům posledních let, a to navzdory přešlapům, které hru dělí od pravé velikosti.