Staronová potěcha

Mario Kart 8 Deluxe na obsahu nešetří. Pečlivý výběr a citlivé restaurování těch nejzajímavějších tratí napříč dvěma dekádami série má za následek bohatý výběr tratí z předchozích her, které doplňuje několik nových (respektive 3 roky starých) přírůstků. Parádní nabídku tratí doplňuje neméně bohatá a zatím největší sestava postav.

Punc „best of Mario Kart“ podtrhuje fakt, že léty prověřená hratelnost se před třemi lety dočkala jen drobné evoluce. Z konzervativního přístupu hra ovšem těží a hráče nečeká nic jiného než tradiční arkádové závodění motokár, motorek i autíček na tratích, z nichž by Kazunori Jamauči dostal infarkt.

Trefou do černého jsou právě tratě, které jsou po všech stránkách povedené. Jsou pestré a variabilní, ale hlavně jsou intuitivní a skvěle navržené způsobem, který vám bude stimulovat mozkové centrum radosti po desítky hodin. Každá trať je do detailů promyšlená nejenom po stránce hratelnosti, ale i vizuálně.

Úžasný design map v sobě snoubí precizně vyladěné tradiční pasáže s novými, antigravitačními sekvencemi, které byly jednou z největších novinek původní verze Mario Kart 8, a i po třech letech dokáží působit svěžím dojmem. Obyčejnou jízdu střídá jízda vertikální, najíždění na zdi či stropy a podobné vylomeniny. Antigravitační pasáže nabízí místo jiného ovládání i odlišnou perspektivu. Už tak divoké tratě dostávají díky kolmým úsekům, klopeným zatáčkám, zdem či stropům ještě dravější rozměr.

Hra pro všechny

Ambice dělat hry pro všechny je Nintendu vlastní a Mariko Kart 8 Deluxe to potvrzuje. Chytrými designovými rozhodnutími zvládá uspokojit hardcore hráče, ale zabaví i ty nejmenší a nejstarší. Díky dvěma novým volitelným asistencím nikdy nevypadnete z mapy, a dokonce nemusíte ani držet nohu/tlapku na plynu. Stačí jen vložit Joycon do malého plastového volantu a zatáčet s pomocí taktéž volitelného pohybového ovládání. Při obou zapnutých asistencích a na nejpomalejší rychlost si mohou Mario Kart 8 Deluxe užít i děti.

Základní hratelnost je natolik triviální, že v kombinaci s krásně barevným prostředím, sympatickými postavičkami a obecně velice příjemnou prezentací zajistí ranec zábavy i pro ty nejmladší. Na druhou stranu je osmý Mario Kart ukázkovým příkladem hry, která nabízí víc, než se na první pohled může zdát.

Stačí všechny asistence vypnout, spustit ten nejrychlejší mód v online režimu a dojít si pro kapesníček. Za prvé vám bude do breku z online funkcí, ale hlavně vás zdejší borci vyškolí takovým způsobem, že se raději pokorně vrátíte do singleplayeru.

Ride or die

Na triviální jádro hratelnosti se vývojáři nebáli navršit jednu vrstvu mechanik a detailů za druhou. Jejich zvládnutí je pro pokročilé fáze hry a multiplayer nezbytné a náročné, ale zároveň nejde o nic nemožného. Začít můžete u zatáček, které skutečně nechcete projíždět klasickým způsobem, ale stejně jako Sean Boswell se musíte naučit pořádně driftovat. Čím déle drift udržíte, tím větší boost vás na konci zatáčky čeká. Driftování není samo o sobě nic těžkého, ale soupeři, design map a zbraně vám to nijak neusnadní.

Srážkám s nepřáteli se chcete po většinu času vyhýbat, nicméně v antigravitačních pasážích jsou potyčky s nimi vyhledávanou kratochvílí. Při střetu se soupeřem pod správným úhlem totiž dostanete menší zrychlení, stejně jako když narazíte do jednoho z antigravitačních sloupů. Hra je podobných fíglů na zrychlení plná. Zrychlují vás totiž i skokánky (pokud ve správné chvíli zmáčknete správné tlačítko) nebo sbírání všudypřítomných mincí.

Tohle všechno byste měli na tratích za rychlé jízdy vyhledávat, využívat, pokusit se u toho nevypadnout z mapy a vyhýbat se všudypřítomným nástrahám, což při nejvyšší rychlosti závodů není vůbec jednoduché. Nějakou chvíli potrvá, než se vám všechny finty dostanou do rukou. A všechno tohle vám samozřejmě celou dobu zpříjemňuje až jedenáct krvežíznivých soupeřů. Když si to celé vezmete a zamícháte, vyjde vám z toho hratelnost, která má do triviálních závodů pro malé děti daleko.

Takový ten pocit

Parádní zážitek z hraní není ale ovládnutím všech detailů podmíněn. Komfortní zónu má každý někde jinde a klidně se můžete uvelebit někde mezi malým dítětem a elitním profíkem, hrát si na střední rychlost a radovat se z krátkých driftů. Na žádné úrovni nepůsobí Mario Kart 8 Deluxe jako nuda a při dobře zajetém závodu se pravidelně dostavuje těžko popsatelný pocit radosti, který nemáte jen z výhry, ale z celého závodu. Kolik adrenalinu si během toho pustíte do žil, je už na vás a vašem nastavení hry.

Všechno se to navíc moc pěkně ovládá, hezky to vypadá, a ještě lépe se to hýbe. Skálopevných 60 fps při rozlišení 1080p je znát, stejně jako propad na hranici 30 fps ve split screenu čtyřech hráčů. Ke cti hře slouží, že umí držet framerate bez sebemenších problémů i v TV módu, což se bohužel o Zeldě (pořád) říct nedá.

Je to právě splitscreen, nebo lépe řečeno lokální multiplayer o dvou, třech či čtyřech hráčích, v čem Mario Kart nejvíc vyniká. Ke krásně rychlé hratelnosti, spoléhající v malé i velké míře na vaše schopnosti, si můžete připočíst ještě vzájemné popichování a máte o zábavu na dlouhé večery postaráno.

Příjemným osvěžením tradičního závodění je i kompletně přepracovaný Battle Mode, kde nezůstal kámen na kameni. Místo původních tratí třeba tvůrci připravili několik nových arén. Battle Mode má sám o sobě několik módů, kdy se jednou přetahujete o jednu velkou minci, vzájemný boj o střádání mincí, hru na policii a lupiče nebo klasické praskání balonků.

Ruční brzda

Jakkoli Mario Kart 8 Deluxe rozdává radost a zábavu plnými hrstmi, je v řadě ohledů i kontroverzní. Menší nadzvednutí obočí si zaslouží za téměř jakoukoliv absenci systému progrese. Postupem hry si sice odemykáte jednotlivá vozidla a jejich součástky (= kola a padáky), nicméně mezi nimi není nijak zásadní rozdíl, a i po desítkách odemčených věcí budete i nadále často vybírat jednu ze základních motokár.

Jednotlivé předměty si navíc neodemykáte cíleně, ale jsou vám přidělovány náhodně, což by ani tak nevadilo, jako vadí absence možnosti uložit si konfiguraci vozidla, kol a padáku. Když už si totiž v nepřehledném a uživatelsky nepříliš přívětivém menu vyberete nějakou kombinaci všech čtyř věcí (+ postava), příští odemčená věc vám výběr rozbije. Stejně tak chybí možnost porovnat si statistiky dvou věcí vedle sebe, což vede jen k tomu, že se s přibývajícími předměty na nějaké ladění vozidla nejspíš vykašlete.

Na rozdíl od nepříliš důležitých součástek jsou všechny tratě, módy a postavy odemčené už od začátku. Absence zajímavé progrese až tolik nevadí, ale takhle nemá hru v singleplayeru co táhnout dopředu. Samotná hratelnost a z ní prýštící zábava je sice dostačující, ale v dnešní době jsou standardy už někde jinde.

Zastaralý online

Ještě víc zarážející je zpracování online režimu, který nenabízí nic jiného než závodění online. Prakticky jakékoliv další funkce, které bychom mohli považovat za standardní, zde chybí: profily, klany, skupiny, ligy, žebříčky, textový a hlasový chat, lobby, notifikace, achievementy, správa přátel…

Jedním dechem je potřeba dodat, že lobby a hlasový chat bude časem umět alespoň aplikace pro chytrá zařízení s Androidem či iOS, jenže ta v tuto chvíli neexistuje. Aplikace vyjde, společně se zpoplatněnou online funkcionalitou Switche, až na podzim. Během léta se sice objeví její omezená verze, jenže čím a jak bude omezená, zatím nikdo neví. Bude umět alespoň základní správu přátel? A bude tuto aplikaci Mario Kart 8 Deluxe vůbec podporovat?

Absence sociálně komunitních online funkcí Mario Kart 8 Deluxe škodí. Od začátku odemčený singleplayer totiž slouží spíše jako trénink pro multiplayer, na kterém hra stojí a padá.

Kostky jsou vrženy

Bohužel se Mario Kart 8 Deluxe nevyhnula ani občasné frustraci. Ve chvíli, kdy už zvládáte drifty a všelijaké finty, je hra očividně postavená na skillu. V té chvíli jde casual ježdění stranou a hra vaši šikovnost a schopnosti odměňuje častým a na vyšších úrovních nezbytným zrychlováním. Jenže pak si hodí kostkou ve váš neprospěch, vztyčí oba prostředníčky a vypíchne vám s nimi oči.

Často totiž dostanete klidně i třikrát či čtyřikrát po sobě krunýřem, bleskem či banánem, což vás definitivně zastaví, očeše o mince, čas, trpělivost i nervy. Jednoduše se kvůli takové salvě nemůžete hýbat, a když se vám tohle stane v posledním kole, je vám jezdecké umění k ničemu.

Je jasné, že zbraně a jejich nemalý vliv na závod k arkádovému ježdění neodmyslitelně patří, nicméně všeho s mírou. Původní Mario Kart 8 na Wii U nabízela pouze jeden slot na předmět. Více je někdy více, řekli si očividně vývojáři a Deluxe verzi rozšířili o druhý slot. Závody jsou díky tomu mnohem divočejší, dravější a nebezpečnější. A mnohem víc frustrující, protože s druhým slotem roste pravděpodobnost, že to schytáte několika krunýři a blesky hned po sobě. Pak sice štědře dostanete zrychlení a další užitečné věci, ale na návrat na první pozici to stačí málokdy.

Sebelepší driftovací a hopsací krasojízdu vám tak mohou soupeři během chvilky spolehlivě zničit a společně s tím zahodit i vaše šance na vítězství. Navýšení slotů o jeden nám přijde už tak trochu proti mantře hry – ta vás neustále aktivně odměňuje za skill, jen aby vás pak takhle potrestala. Vaše prohra tak velmi často není o schopnostech či neschopnostech, ale o prosté náhodě a tom, jak si hra zrovna hodí kostkou. Což je nejen demotivující a frustrující, ale hlavně to není zábava. A věřte, že se vám něco takového nestane jen jednou za deset hodin.

Cílová rovinka

Dlouho žádná hra nedokázala vytočit tak, jako Mario Kart 8 Deluxe. Občasné frustrující momenty, absenci progrese a na kost ohlodaný online multiplayer dokáže ale víc než dobře vyvážit hratelnost - je parádně vyladěná, přístupná a nabízí okamžitou zábavu.

V jádru arkádové hratelnosti tkví kouzlo této hry. Proto se k ní budete pořád vracet a dávat si tu jeden závod, tu jeden šampionát, támhle jeden online závod a tu zase lokální multiplayer. Pokud máte po boku kamarády a možnost s nimi často hrát na jedné konzoli, jděte do toho.

Nejlepší (dle let) závodní hry pro Nintendo Switch před 2022