Pětka se po nevydařeném experimentování konečně vrací ke kořenům série, k odkazu prvních dvou dílů, které svoji hratelnost postavily na principech akčních hack´n slash titulů nebo chcete-li rubaček. Jedná se tak o analogii k populární sérii Diablo známé z velkých platforem. A je sympatické, že pátý Dungeon Hunter se jí chce pokud možno vyrovnat na všech frontách, produkční hodnoty nevyjímaje.

Výsledkem je pokus o výpravně pojatý příběh o záchraně království Valenthia. Zápletka však bohužel působí dost plytce a prvoplánově, krk ji alespoň zachraňuje překvapivě dobrý dabing a na standardy platformy zajímavé postavy. Jedním dechem tedy pochválíme také grafické zpracování, které při vyobrazování detailů a hezky různorodých prostředí odvádí skvělou práci.

Na počátku na hráče čeká tradiční volba postavy a zaměření jejího bojové stylu. Můžete se rozhodnout pro magii, stejně dobře však u vás může hrát prim obligátní obrovský meč, jehož útoky jsou sice pomalé, o to více ovšem devastující. Přednost můžete například dát i dvojici svižných nožů. Trochu zarážející je ovšem skutečnost, že hned po startu můžete zbraň změnit na úplně odlišnou třídu a rozdíl nebude žádný.

Dungeon Hunter 5 zůstává pravidly poplatný žánru diablovek, přesto se můžete těšit na několik odlišností. Hra v prvé řadě úplně opouští od systému vylepšování schopností vašeho hrdiny, jediný způsob, jakým se posouvat dál, tak zůstává v nálezu předmětů s lepšími statistikami, jimiž se vyzbrojíte. Ač někdo tento přístup může hodnotit pozitivně, nám klasické honění číslíček chybělo. Hra se to částečně snaží kompenzovat systémem craftingu, kdy zdánlivě neužitečné předměty sebrané během úrovní zužitkováváte do upgradu stávající výbavy. Poslední specifickou vlastností je cyklus pěti živlů. Na jeho základě budete muset volit správné zbraně. Příklad za všechny: S vodním mečem v rukou si s ohnivým protivníkem poradíte daleko lépe než s jinou zbraní. Zvláštní, ale funkční praktika, díky níž se hře daří držet vás ve střehu a během porcování nepřátel také přemýšlet. Ono porcování funguje velmi dobře i díky odladěnému ovládání. Stejně bezproblémově funguje také online multiplayer umožňující se na dobrodružství vydat se záznamem reálného hráče.

Kde to naopak poněkud skřípe, je nutnost být neustále připojen k internetu. Obzvlášť vzhledem k podstatě mobilního hraní zůstává nad tímto rozhodnutím rozum stát. Přisadit si musíme rovnou i u rozpačitých herních systémů a fádního příběhu. Naposled jsme si nechali mikrotransakce. Obtížnost hry se po čase nepříjemně vyšroubuje a bude vás to buď stát notnou dávku umu a štěstí nebo určitou sumičku v reálných penězích. Ani po čase jsme si na to u Gameloftu stále nezvykli.

Nejlepší (dle let) hry zdarma pro Windows Phone před 2025