Hlavně jednoduše

Neděste se, všechno má své opodstatnění. Ale začněme pěkně od začátku. Civilizace vždycky byla a pořád je (a doufám, že i bude) hrou, ve které si vybraný národ vypipláte od pravěkých nekňubů s kyjem až po moderní velmoc. V PC verzi k tomu slouží opravdu mnohé nástroje; zakládání měst a jejich rozvoj, obchod, výzkum, náboženství a kultura, různé státní zřízení, diplomacie a samozřejmě vojenská síla... Tohle všechno v podstatě nabízí i Civilization Revolution pro iOS a konzole, jen mnohé činnosti a volby hodně zjednodušuje a také docela zkracuje hru a zmenšuje mapu, na které se vše odehrává.

Začátek je ovšem typický; vyberete si svůj oblíbený národ – třeba Japonce, Římany, Brity nebo Číňany – a zvolíte obtížnost. Pokud chcete, povede vás prvními kroky nápověda, myslím docela dostatečná i pro hráče, kteří dříve s žádným dílem Civilizace nepřišli do kontaktu. Správa startovního města a první přesuny několika málo jednotek; to je přesně to, čím strávíte prvních pár tahů. Postavíte pár základních budov, vaši průzkumníci se setkají s několika barbarskými kmeny (s některými se spřátelíte, jiné vyhladíte), naverbujete osadníky a založíte další město...

Nepřátelé za humny

Už tady zjistíte, že herní systém je opravdu zjednodušený. O dost méně možností oproti PC sérii pak odhalíte při kontaktech s dalšími národy. A také si uvědomíte, že náhodně generovaný herní svět je asi dost malý (jelikož tu funguje fog of war, je to nejdřív spíš domněnka, ale ta se později potvrdí). Ke kontaktům totiž dochází hodně brzy, a po pár desítkách tahů se může stát, že ani nemáte kde stavět další města. Autoři však podle mého názoru nepochybili. Prostě hru zrychlili, jelikož vcelku správně předpokládají, že na tabletu či konzolích se obvykle nesedí u hry desítky hodin jako skalní PC pařani. A nejen to – díky mnoha blízkým sousedům musíte být pořád ve střehu.

Město, základ státu

Revolution nabízí v podstatě všechny základní činnosti známé příznivcům starších Civilizací. Město můžete vylepšovat různými budovami a jak roste počet jeho obyvatel, rozrůstá se i okolí, na kterém můžete těžit zdroje. Můžete tak postupně zvyšovat přísun jídla, „produkce“ (univerzální zdroj, kterým platíte za výrobu či stavbu čehokoliv), vědeckých bodů a peněz. V každém městě lze přitom jednoduše nastavit, zda se obyvatelé mají soustředit hlavně na růst města, produkci, vědu nebo finance – to je další zjednodušení oproti PC verzi, kde je správa zdrojů poněkud detailnější. Stejně jako třeba fakt, že v Revolution vám nebudou umírat obyvatelé hladem...

Vojáci, osadníci a osobnosti

Samozřejmě si užijete také „výrobu“ jednotek. Od jelimanů s oštěpy přes obrněné rytíře až po tanky, letadla a atomovku. Nechybí ani lodě, které kromě slušné palebné síly nabízejí také docela rychlý transport pozemních jednotek. Ne všechny jednotky jsou ale vojenské; veledůležití jsou osadníci schopní založení nového města či úprav, které přinášejí všelijaké bonusy.

Nechybí ani třeba obchodní karavany nebo špióni, i když sám jsem je ve hře téměř nevyužil. Každopádně je ve hře k dispozici o dost méně budov a jednotek nežli v poslední Civilization, ale tak nějak to nevadí. Chudší je i výběr divů světa. Jde o speciální stavby, které je dost náročné postavit, ale pokud to zvládnete, přidají vám zajímavé bonusy. A nechybí ani slavné osobnosti, opět poskytující příjemné výhody.

Technologický vývoj vašeho národa probíhá díky vynálezům a objevům. Vždy si můžete zvolit, jakou další technologii chcete vymyslet. Kdykoliv se můžete podívat na technologický strom, který odhalí, jak na sebe jednotlivé objevy navazují. Rychlost bádání samozřejmě závisí na vědecké úrovni vašich měst – když postavíte knihovnu a univerzitu, určitě vědě pomůžete, a se svojí troškou do mlýna přijde třeba i nějaká ta speciální osobnost, třeba Thomas Alva Edison.

Bez bojů to nepůjde

Už jsme si řekli, že vše (nebo skoro vše) je dost zjednodušené. A zrychlené. To ale vůbec neznamená, že jde o jednoduchou nebo hloupou hru. Naopak. Jen ji prostě nemůžete hrát jako klasickou Civilizaci. Jelikož ostatní národy jsou díky zmenšenému světu opravdu blízko vašich měst, neustále muset zvažovat, kam poslat vojáky, koho poslat do háje při diplomatickém vyjednávání, nebo zda raději nepostavit v neustále ohrožovaném pohraničním městě hradby a vykašlat se na univerzitu. I když zničení všech národů není zdaleka jedinou cestou k vítězství, jen hodně těžko vyhrajete bez boje, pouze svým obchodnickým a diplomatickým umem.

Bitvy jako takové jsou přitom docela jednoduché – prostě pošlete své jednotky proti nepřátelským, a oni už se pomuchlují. Platí přitom klasický princip, kdy každá jednotka platí na někoho jiného a naopak je zranitelná různě od různých nepřátel. Jediné taktické varianty představuje využití terénu (různé bonusy), zaujmutí obranného postavení nebo seskupení dvou nebo tří jednotek do jedné armády.

Různé cesty k vítězství

Hra slušně odsýpá a je fajn, že díky rozmanité obtížnosti si zahraje každý. Třeba na nejnižší stupeň se lehce stane, že ve třináctém století přejedete nepřátelské lučištníky svými moderními tanky a je vymalováno. Naopak při volbě pro nejtvrdší hráče nebudete mít ani chvíli klidu. Díky relativně malému hernímu světu dohrajete jednu hru klidně za (trochu delší) večer nebo za den. Samozřejmě za předpokladu, že v pohodě zvládáte své soky.

Cest k vítězství je přitom několik. Vojenská dominance znamená zničení hlavních měst všech oponentů. Vědeckého vítězství dosáhnete, pokud vyšlete vesmírnou loď k Alpha Centauri. Kulturní triumf vyžaduje dvacet světových osobností a divů světa, plus založení OSN. A konečně komerční vítězství vám spadne do kapsy po nastřádání 20.000 platebních jednotek a postavení Světové banky.

Historický komiks

Jelikož své vyvolené provázíte celou historií, vystřídáte různá časová období. V každém dojde k některým změnám (speciální jednotky a podobně), a navíc si všimnete proměny vašich poradců. Ty jsou zpracováni poměrně zábavnou komiksovou formou a vykukují na obrazovku ve chvílích, kdy mají potřebu sdělit něco důležitého, jako je třeba dokončení nového objevu. Komiksové, konzolově odlehčené zpracování se vůbec tak nějak prolíná celou hrou. I když to může být voda na mlýn kritiky fanatických fanoušků počítačové Civilizace, opět mi tenhle krok připadá v případě Revolution jako docela správný.

Hráči odkojení počítačovými strategiemi se po právu mohou obávat moderního stylu ovládání. Obavy naštěstí byly zbytečné, jelikož všechno je vyřešeno velmi dobře a v postatě žádná akce netrvá déle, než je bezpodmínečně nutné, ovládací prvky jsou tam, kde byste je čekali, a celá logika rozhraní vám přejde rychle do krve. Dobře zvládnutý je i multiplayer až pro čtyři hráče.

Na dotykovém displeji všechno působí velmi přirozeně, jednoduše prstem klikáte tam, kam byste za normálních okolností přesouvali kurzor myši. Ani konzolové řešení ovšem nezůstává opodál a herní nabídky jsou uzpůsobené tak, aby si dobře rozuměly i s páčkami a tlačítky gamepadu.

Závěr

Civilization Revolution příjemně překvapila. Počáteční nedůvěru a pocit přílišného zjednodušení docela rychle vystřídala kvalitní a svižná zábava, při které ovšem strategické myšlení rozhodně nemůžete poslat na dovolenou. I když to tak v prvních tazích může vypadat. Tohle prostě není klasická Civilizace. A v případě jiných systému než domácího počítače je to určitě dobře.

Osvědčený základ je oblečen do zábavného a líbivého kabátku, který může oslovit spoustu konzolistů i uživatelů zvyklých z dotykových obrazovek na originální vizuál. Těm totiž nebude vadit jistá povrchnost, kompromisní zjednodušení některých činností a relativně krátká doba hraní menších map, což přiznejme si, mnohem lépe sedí místnímu stylu hraní. A zapřisáhlým příznivcům klasické Civilizace nebo příznivcům dlouhých epických kampaní s klidným svědomím doporučím, aby se drželi své série na PC.

Nejlepší (dle let) strategie pro Windows Phone před 2023