Či třeba projdeme okolo sýrárny, zahlédneme úhledně vyskládaná kola pecorina a ovládne nás potřeba hrát něco s vařením. A zcela záměrně to píšu v množném čísle, protože odmítám uvěřit, že jsem sám, kdo s nezlomnou pravidelností projíždí nabídky nových her a hledá zajímavé kulinářské kousky.

Vznesete-li požadavek pouze na „hru s vařením“, nabídka je obrovská. Jenže ho stačí upřesnit na „dobrou hru s vařením“ a náhle zjistíte, že výsledků vážně není až tak moc. Pokud nicméně jako já nezřídka hartusíte, proč místo tisíce mobilních variací na Diner Dash nevychází víc kvalitních a pečlivě zpracovaných kuchařských titulů, protože by to přeci dávalo smysl, když je jídlo a jeho příprava zkrátka esenciální součást lidské existence, můžete zpozornět. Vyšla novinka Chef Life: A Restaurant Simulator od studia Cyanide a i přes nedokonalosti se pro milovníky kuchyňských radovánek řadí k nejlepším hrám žánru.

Radost kuchyňského blázna

Titul si zaslouží chválu ze dvou prostých důvodů: Tvůrčí lásce k tématu a dobře trefené hratelnosti.

Chef Life vám svěří začínající restauraci, jejímž vrcholem je řízek s hranolky a industriální špagety polité roztaveným sýrem, a nechá vás ji postupem času přetvořit v podnik, kterému se na štítu skví michelinské hvězdy, číšníci s jemným francouzským vychováním chodí s nosem nahoru tak, že kdyby ho zvedli ještě trochu, viděli by za sebe, a ke konzumaci jídel jak z galerií moderního umění dostávají strávníci tolik příborů, že by to vyzbrojilo menší jednotku loupeživých seveřanů.

Obchodní management podniku je ale spíš bokovka. Omezuje se na jednoduše provedený nákup surovin, přičemž ani není potřeba řešit přesný příděl pro to které jídlo jak v Crossroads Inn, stačí prostě jen objednat „denní dávku“ a co přesně z ní budete vyrábět, už je jedno. Dál povedete v patrnosti výběr dekorací a nastavení cen, přičemž čím snobštější částky napíšete na menu, tím lepší servis budou zákazníci čekat.

Žádná hlubší ekonomická simulace se nekoná, protože těžiště hry leží jinde – v samotném vaření. Svého kuchaře ovládáte napřímo, střídavě v pohledu ze třetí i první osoby mu takříkajíc povedete ruce (alespoň zpočátku, později už dílčí úkony obstarají nohsledi) a projdete s ním přípravu pokrmů od prvního nasekaného celeru až po finální zdobení talíře.

Provedení je excelentní. Vaření je malinko zjednodušené, aby mohlo fungovat jako náplň videohry, ale zároveň dost realistické a komplexní, aby si každý kuchyňský fanatik přišel na své a klidně ještě při zábavném hraní získal inspiraci, co připravit ke skutečné opulentní večeři. Což je mimořádně křehký balanc, který kulinářské hry v drtivé většině nedokážou trefit. Chef Life tak činí s ledabylou grácií.

Tvůrci moudře usoudili, že je nesmysl otrocky simulovat každou maličkost a nutit například hráče, aby manuálně bral do ruky nůž a vedl každý řez zvlášť, jako to dělá Cooking Simulator. Motoriku ruky je beztak nemožné naplno převést na vstup gamepadu či klávesnice s myší a ručně porcovat každou bramboru by časem lezlo na nervy. Obzvlášť kdyby vás pak hra ještě ve stylu výše zmíněného simulátoru peskovala, že jste ji nakrájeli moc křivě, z čehož má pak jeden akorát chuť se vším praštit a za zvolání „Tak si to nakrájejte sami!“ odejít domů.

Ne, váš kuchař díkybohu není žádné poleno. Jen řeknete, zda chcete rajče na kostičky nebo třeba julienne, naznačíte pohyb ostří několika stisky tlačítka (tedy většinou „dolů“) a o zbytek už se postará postava sama. Což je ideální řešení, díky němuž se přípravy ingrediencí stále osobně „účastníte“, ale nikdo z vás zároveň nedělá patlaly, co neumí ukrojit dvě stejná kolečka salámu.

K tepelnému opracování pak hra nabízí bohatý výběr specializovaného nádobí a ze záplavy omáčníků, pánví, hrnců, plechů, táců a tácků zaplesá srdce všech kuchyňských dobrodruhů. Samotný průběh se opět nese ve znamení rovnováhy – hra mírně zjednodušuje recepty, ale zároveň hodnotí náležitosti jako množství koření, dobu vaření, propečenost masa z obou stran, flambování, pravidelné míchání, sílu ohně či teplotu trouby a také třeba to, zda jste například špagety správně vhodili až do vařícího hrnce, nebo je kacířsky mrskli do studené vody. A nezapomeňte je osolit! Prostě jako ve skutečnosti.

Oceňuji také možnost přizpůsobení restauratérského zážitku, protože hra vás nechá zvolit, zda chcete „ostrou“ šichtu, při níž je potřeba vařit na čas, jelikož příliš dlouhé čekání strávníky rozezlí, či trpělivý mód, v němž žádné hodiny netikají a můžete si v pohodičce bublat omáčkou a nikam nespěchat.

Kdo si tedy ve skutečné kuchyni neužívá situace, kdy při chystání bohaté večeře musí před plotnou páchat maniakální tanec, v jednom hrnci míchá daši, ve druhém vývar, ve třetím vaří vejce, u toho na pultě chystá kansui na nudle, v troubě se mu začíná pálit čašu a k tomu se ještě snaží šlehat krém na dezert nohama, protože ruce jsou beznadějně plné, hra mu vyjde vstříc.

Pochvalu si nakonec zaslouží i extrémně důležitá, ale ve hrách často neprávem přehlížená tečka za vařením a poslední krok před tím, než talíř zamíří na stůl: Prezentace. Chef Life vás nechá použít standardní verze pokrmů, pokud se nechcete zdržovat, ale hračičkové mají k dispozici také plnohodnotný zdobící režim, v němž můžete vyskládat každý kousek jídla a vyvést každou kapičku omáčky přesně tak, jak chcete. A jednotlivá rozložení lze samozřejmě ukládat, nemusíte to dělat pokaždé znovu. Paráda.

Bohatá kuchařka

Pod zjednodušenými recepty si nepředstavujte nic triviálně schematického, bavíme se o změnách zhruba na takové úrovni, jako že po vás při přípravě boeuf bourguignon hra nebude nutit maso nejdřív zatáhnout na pánvi, ale půjde rovnou do hrnce. Pořád se od vás ale bude čekat pečlivá příprava všech dílčích produktů, omáček, příloh, zálivek, marinád a podobně.

A když už jsem zmínil špagety – od srdce oceňuji, že sušené těstoviny hra používá jen v nejzákladnějších receptech, ve všech pořádných už se počítá s plnohodnotnou přípravou. Tedy s hnětením a válením těsta a tvarováním čerstvých těstovin. Což mimochodem doporučuji i ve skutečnosti – slibuji, že jak si jednou dáte pořádné čerstvé tagliatelle, ty z Lidlu se vám nějak přestane chtít kupovat.

Jen si trochu rýpnu do mouky. Protože hra zná jenom jednu, prostě „mouku“ a nazdar. Ale on je vážně docela rozdíl, jestli si třeba farfalle uválíte ze stejné mouky jako těsto na quiche, nebo sáhnete po vysokolepkové dvounulce a poctivě ji říznete semolinou. Ale dobře, beru, to už je přeci jenom hnidopišství, protože hádám, že moc úchylů, kteří by se (ano, jako já) při nákupu mouky nezdravě vzrušovali nad proteinovým číslem, v publiku nefiguruje. Podobné malichernosti nepředstavují žádný herní problém a ingrediencí je jinak k použití impozantní množství.

To samé platí o kuchařce. Receptů jsou k dispozici vyšší tucty a každý z nich má ještě několik stupňů vylepšení, která pokrm výrazně mění. Množství jídel tak reálně stoupá až do stovek, což si zaslouží smeknutý klobouk. Vlastně jediné, co mě ohledně repertoáru receptů mrzí, je, že drtivá většina zkoumá francouzskou a italskou kuchyni s občasnou odbočkou jinam do Evropy.

Nenajdete tu prakticky žádnou Asii, takže pokud jste zvyklí se v realitě jak kulinární King Kong pyšně bít v hruď, když se vám povede třeba obzvlášť řízná ikonická hovězí polévka z Lan-čou nebo perfektně vytvarovaná a nadýchaná omusoba, v Chef Life si to momentálně nezopakujete. Hra též obsahuje prakticky jen hlavní chody, líbilo by se mi pracovat i na předkrmech a zákuscích. Ale co není, může časem přibýt.

Mírné obavy nicméně budí naznačená cenová politika, protože tvůrci už nyní nabízí přikoupení receptů na pizzu, jenže DLC s cihlovou pecí a osmi recepty si cení na třináct eur. Což je, ruku na srdce, docela ostrá raketa.

Malinko uhladit, trochu obohatit

V úvodu jsem zmínil i nedokonalosti a ty samozřejmě nemůžu zamlčet, ačkoliv, jak už vám nejspíš došlo, mě hra samotná výsostně baví. Technický stav není úplně čistoskvoucí, občas třeba hapruje sbírání ingrediencí odložených na linku a je potřeba od ní odstoupit a zase se k ní přiblížit, aby se hra probudila a nabídla interakci. Žádná tragédie, ale trochu to vytrhne z kuchařského tempa.

Několik týdnů staré komentáře na Steamu zmiňují smršť bugů, které znemožňují postup, ale na žádné takové už jsem při hraní nenarazil. To by naznačovalo solidní tempo oprav. Snad tedy brzy zmizí i rušivé maličkosti.

Křivka postupu hrou, respektive její obtížnosti, by zasloužila trochu přeleštit. Zpočátku totiž vládne chaos a zmar jak v bitvě u Lipska, protože jste nejdřív na kompletně všechno sami a horko těžko stíháte přípravu na večerní servis, natož se ještě k tomu třeba učit nové recepty.

O něco později dostanete pomocníky, ale ti jsou v úvodu tak neschopní, že jim sotva svěříte oloupat cibuli. A ještě jim radši stojíte za zády, kdyby si u toho náhodou probodli předloktí. Asistenti se však postupem času vycvičí, začnou zvládat přípravu čím dál tím komplikovanějších věcí a hra se pro změnu přelévá k opačnému extrému, kdy v kuchyni i v časovaném módu panuje až moc velké leháro a prospěl by trochu větší nápor.

Hra také potřebuje ještě trochu pozornosti věnované uživatelskému komfortu – některé úkony vyžadují víc klávesových vstupů, než by bylo potřeba, a ocenil bych třeba funkci rychlého objednání stejných surovin jako předchozí den či přehlednější řešení zadaných úkolů. Doufám, že věci podobného ražení tvůrci ještě dořeší.

Záležitost, která by nejspíš mohla vadit nejvíc, je fakt, že se toho v restauraci krom vaření vlastně nic moc zajímavého neděje. Poté, co se seznámíte s hrou a jejími mechanikami, už de facto probíhá rutina. Sestavit menu (případně nechat to včerejší), objednat suroviny, připravit omáčky, naložit maso, vařit, servírovat, odejít a další den to samé znovu. Na žádné nečekané události, které by ozvláštnily rytmus, jsem nenarazil.

Titul hlavně pro nadšence

Jedním dechem ale doplním, že to nemusí být nutně špatně. Dovolím si totiž odhadnout, že jedinec, kterého nezajímá vaření, si nebude pořizovat hru, která má kuchaře přímo v názvu. A člověk, jehož kulinářské umění naopak fascinuje, nijak zvlášť nepotřebuje další drama, protože si dosyta užije postupné odemykání gigantického kvanta receptů a jejich fantasticky zpracovanou přípravu. Bude ho bavit vaření jako takové a v takovém případě Chef Life nabízí obsah klidně na sto hodin.

Ne, není to bez výhrad, a objektivně proto nemůžu jít s hodnocením výš, ale čistě osobně na hru nedám dopustit. Protože mi zkrátka víc než jakákoliv jiná dokázala zprostředkovat radost z vaření, výsledku, nad kterým se sbíhají sliny, a často také inspiraci, díky níž jsem herní seance několikrát končil pácháním experimentů ve skutečné kuchyni.

Přesně to od kulinářské hry čekám a chci. Pokud máte podobně nastavené priority a kuchyň je také vaše nejoblíbenější místnost v domě, k číselnému skóre si v duchu s naprostým klidem přičtěte ještě pár bodů. Takovým hráčům je mi pak ctí Chef Life: A Restaurant Simulator upřímně doporučit. Bon appétit!

Nejlepší (dle let) third person pro Nintendo Switch mezi 2024 a 2022

Nejlepší (dle let) third person pro Nintendo Switch před 2022

Upravte si filtr třeba takhle: