Phantom Liberty není přímo provázané s hlavní příběhovou linkou Cyberpunku 2077 – můžete se do něj pustit samostatně s předpřipravenou postavou na levelu 20, nebo hned potom, co si vyřešíte určité záležitosti s gangem Voodoo Boys, ale klidně i těsně před finální schůzkou s Hanako. Reflektuje nicméně spoustu vašich předchozích rozhodnutí a rozhodně se hodí mít v záloze pár známých, kteří V dluží nějakou tu službičku, případně jsou ochotní nabídnout pomoc jen tak z dobroty srdce.

Agent V, jen V

S nabídkou konečného řešení otázky Johnnyho Silverhanda přichází hned v úvodu hackerka Songbird. Samozřejmě ne zcela bezelstně: Ztratila kontrolu nad vznášedlem, kde sedí s prezidentkou Nových spojených států amerických, Rosalindou Myers, a které se nepříjemnou rychlostí řítí přímo na Night City. A to přímo do té nejhorší myslitelné části – do vyloučené lokality zvané Dogtown, kam se NCPD neodvažuje páchnout a místo korporací v něm pevnou rukou vládne veterán Kurt Hansen s elitními vojáky přezdívanými Barghesti. A tomu by se prominentní zajatkyně samozřejmě velmi hodila.

Existuje jediná osoba, která prezidentku může ochránit: V(y). Jak to tak ale s podobnými zadáními bývá, její záchrana představuje jen pozvolný začátek špionážního thrilleru, kde se v maximálním utajení naplno roztočí kolečka špionáže, osobních i politických intrik a taky palčivých rozhodnutí, která vám budou vrtat hlavou ještě dlouho potom, co je pod tlakem učiníte. Kdo si zaslouží odpuštění? Jaký rozkaz je za hranou? Jakou cenu má jeden lidský život, když jsou v sázce miliony jiných? Phantom Liberty neklade lehké otázky a prakticky bez výjimky nabízí srdcervoucí odpovědi.

Vtahující vyprávění plné prokreslených, nečernobílých postav s vlastní agendou vždy patřilo mezi silné stránky CD Projektu. Ani tentokrát tomu není jinak – ansámbl charismatických špionů si vás rychle omotá kolem prstu, je to ostatně jejich práce. Vedle prezidentky a její hackerské pravé ruky spojíte síly se spícími agenty, neochvějně věrným Solomonem Reedem (Idris Elba), který neplýtvá slovy, a s Alex, která díky utajené technologii dokáže měnit svou podobu, ale zároveň už sedm let toužebně vyhlíží výslužbu.

Síla protikladů

Phantom Liberty ve své ústřední dějové lince umně střídá tempo – důvěrné konverzace a nimrání v duších střídají ambiciózní plány promyšlené do posledního detailu, ostrá, bombastická akce graciózně kontrastuje s infiltračními pasážemi, kde se potápíte v zaplavených šachtách, navigujete parťáka z ostřelovačského hnízda nebo se v opuštěné základně v notně vetřelčí atmosféře skrýváte před smrtícím robotem.

Zažijete pompézní večírek s nejbohatší smetánkou Night City v nejvyšším patře luxusního hotelu se soukromým koncertem Lizzy Wizzy stejně jako pokoutné dohody na černém trhu v útrobách polorozpadlého stadionu, akční honičku na letišti u kosmodromu, nebo dokonce jaké to je, stát se na chvíli někým jiným.

Zároveň dost možná nezažijete všechno z toho, příběh se efektivně v jeden moment rozvětví a čekají vás dva diametrálně odlišné zážitky. Zkusila jsem obě verze a obě mě zvládly důkladně emočně rozebrat, i když každá trochu jinak.

Nehodlám vás tedy nabádat k žádné konkrétní volbě, ale berte v potaz, že vás skoro každé rozhodnutí přijde dříve či později hryznout do zadku – i kdyby jen v podobě kousavé poznámky Johnnyho Silverhanda, kterému je bratříčkování s NUSA vzhledem k jeho přirozenému odporu k autoritám značně proti srsti.

V čem všem má prsty NUSA?

Když už jsme u mužů s chytlavými jmény, prácičky pro vás v Dogtownu obstarává nejtajemnější ze všech kšeftářů, Mr. Hands. Ten má vlastní vizi budoucnosti ztrouchnivělé čtvrti a otevřeně přiznává, že jste pouze prodlouženou rukou jeho politikaření.

Ani jeho úkoly většinou nemají řešení, při kterých by se vlk nažral a koza zůstala celá, mnohdy vám po jejich splnění zůstane víc otázek než odpovědí a z prostičkého zadání se po vyjasnění okolností kolikrát vyklube opravdový morální hlavolam. Třeba když máte potichu získat finanční výsledky atletické talentové agentury podezřelé z krácení daní. Jenže atleti jsou děti, do kterých tahle vyvedená agentura cpe implantáty, na které jejich těla nejsou stavěná. Jenže většina z nich je tam dobrovolně a sportovní kariéra pro ně představuje jedinou možnost na lepší budoucnost. Jenže…

Phantom Liberty zkrátka patří ke scenáristické špičce šedých morálních zón, aniž by nějak omezovalo vaši svobodu v řešení svých rozmanitých situací. Chcete se plížit? Tichý postup je často vítán. Chcete si povídat? Spousta situací se dá vyřešit úplně bez boje. Chcete tam prostě nalítnout? Do toho!

Štěkot a kvílení

Špičkový zůstává i hudební doprovod, který se rozrostl o téměř tři hodiny hudby dokreslující superagentskou atmosféru misí i nemilosrdného prostředí Dogtownu, ale i o trojici nových rádiových stanic.

Výběr komunitního rádia Growl FM se mně osobně do vkusu zase tolik netrefil, o to víc si mě ale získala jeho nadšená moderátorka Ash. Darkstar Radio nabízí průřez elektronickou hudbou a hip-hopem z budoucnosti z celého světa, od Afriky po Polsko, a dokonce i dvě skladby z dílny Idrise Elby. Ten se nicméně nejvíc podepsal na třetí ze stanic – hodinový playlist elektronických tracků rádia Impulse sestavil celý on, a dokonce v rámci hry můžete jeho set i navštívit.

Svázaný zážitek propletených úkolů můžete občas osvěžit méně komplikovanými aktivitami, jako jsou krádeže aut pro El Capitana nebo pouliční přestřelky o shozené zásoby určené pro Barghesty. Ty vám hra bude generovat donekonečna v několika variacích, odměnami vám budiž vzácné zbraně a upgrady, případně nová vozidla a slevy na nákupy v Capitanově salonu.

A pokud potřebujete nějaký čistý eskapismus v podobě videohry ve videohře, můžete se vydat hledat arkádový automat Trauma Drama, na kterém budete vysvobozovat pojištěné klienty z prekérních situací.

Kde končí Phantom Liberty a začíná 2.0?

Čistě z hlediska hratelnosti je obtížné oddělit hodnocení Phantom Liberty od updatu 2.0, který dostanou i majitelé základní hry na PC a současné generaci konzolí. Změn a novinek v tomto případě dorazilo opravdu mnoho – od možnosti bojovat a hackovat v autě, přes přepracovanou policii, která vás při prohřešcích proti veřejnému pořádku pronásleduje po městě, přičemž maximální úroveň hledanosti může vyústit až v masivní přestřelku s MaxTacem.

Nemůžu zapomenout ani na změny v systému výdrže, kterou nově spotřebováváte střílením a uhýbáním, nikoliv běháním, což vypjatým situacím ještě přidává na adrenalinu, a taky implantátů. Tělo V je nově omezené limitem, z něhož jednotlivé kousky cyberware postupně ukrajují, zároveň se teď ale z kybernetických vylepšení počítá obranný atribut.

Oblečení se tak stalo čistě kosmetickou volbou, což vzhledem k tomu, že V schraňuji oděvy v přetékající skříni od úplného začátku, kvituji s velkým povděkem. Úprav doznalo i uživatelské rozhraní výroby předmětů a zbraní, které se snáze porovnávají mezi sebou.

Dále stojí za zmínku kompletně předělaný systém perků, které na sebe mnohem přirozeněji navazují, v jednotlivých stromech se vhodně doplňují a nabízejí poměrně variabilní možnosti buildů. Změny jsou opravdu masivní, a pokud se do datadisku pouštíte po dohrání hry, doporučuju nikam nespěchat, všechno si pořádně pročíst, s rozmyslem investovat, a hlavně si nové možnosti nanečisto otestovat. Samotné střílení se moc nezměnilo, ale třeba hackerský build teď s frontou příkazů funguje úplně jinak, stejně jako ten stojící na výše zmíněných implantátech.

Phantom Liberty vám navíc odemkne jeden kompletně nový strom schopností, kde se utrácí separátní verze atributových bodů, které jsou vesměs odměnou za důsledný průzkum Dogtownu. Nabízí trojici specializací doplňujících stávající mechanismy – vylepšené krytí pro tichošlápky, zvýraznění slabin nepřátel s bonusovým poškozením pro střelce i ještě víc smrtící verze cyberware pro všechny edgerunnery, kteří rádi řádí na hraně.

Zlí jazykové tvrdí, že update 2.0 z Cyberpunku 2077 dělá to akční RPG, kterým měl být už skoro před třemi lety, a nedá se s nimi v tomto ohledu příliš nesouhlasit. Prospěl by mu tehdy další odklad? Ano. Byla to už tehdy skvělá hra? Taky ano. Je teď tou nejlepší verzí sebe sama? Bezpochyby.

Pořád radost pohledět

Bez škobrtnutí se bohužel neobešlo ani Phantom Liberty – ke konci mě začalo trápit padání hry při každém rychlém uložení. Jinak ale běžela vcelku bezproblémově, což samozřejmě může být jen moje štěstí a po předchozí zkušenosti se zříkám technického hodnocení konzolových verzí, ke kterým jsem neměla přístup. Pevně věřím, že se nebude opakovat situace z roku 2020, kdy se mnohem víc než samotný obsah hry do zemdlení řešil jen a pouze technický stav.

Hardwarové nároky na PC mírně vzrostly, ale nutno říct, že na poměry tři roky starého titulu vypadá Cyberpunk 2077 na RTX 2070 vysloveně skvěle a třeba z porovnání s aktuálním Starfieldem vychází graficky s přehledem vítězně, a to nejen po stránce obličejových animací, ale i z hlediska detailnosti textur nebo nasvícení scén. A to bez načítání – byť samozřejmě všichni víme, že se schovává do výtahů a různých bezpečnostních skenerů, což ale na imerzi tolik neubírá.

No Man’s Punk?

Plnotučné datadisky jsou v dnešní době velká vzácnost a CD Projekt se s Phantom Liberty i radikálním updatem setsakramentsky snaží o nápravu pošramocené reputace. Výsledná rozšíření mu přitom propůjčují všechny předpoklady pro možný vzestup na piedestal, protože původní hru společně zlepšují prakticky po všech stránkách.

Zároveň jsou možná tak trochu důkazem pravdivosti rčení, že trpělivost přináší růže – upřímně závidím všem, kdo si Cyberpunk 2077 hned napoprvé vychutnají i s těmi pětadvaceti špionskými hodinami navíc. Pokud návrat do Night City netrpělivě, nebo byť jen zdálky opatrně vyhlížíte, můžu vás ujistit, že vás v Dogtownu zklamání nečeká. Největší dilema představuje v tomto případě rozhodnutí, jestli odehrát celý Cyberpunk 2077 znovu, nebo naskočit rovnýma nohama přímo do Phantom Liberty.

Nejlepší (dle let) datadisk pro PlayStation 5 před 2024