Ale když jste herní vývojář, dokážete si udělat srandu úplně z čehokoliv. Jen si vezměte, jak velkou část herního segmentu tvoří zábava spojená se zabíjením… V Moving Out 2 můžete uronit slzu tak maximálně za každé dveře, které vyrazíte, a každé okno, jímž jako ve správném americkém bijáku bez jakýchkoliv starostí proskočíte.

Moving Out 2 dělá – stejně jako jeho předchůdce – z té nejnenáviděnější činnosti čirou zábavu, která ale dokáže ve výsledku frustrovat ještě víc než aktivita, jíž „simuluje“ (ty uvozovky si představte opravdu veliké, protože nic ze hry se opravdu nedoporučuje aplikovat v praxi…).

Nech to na stěhovácích, říkali... Bude to sranda, říkali...

Moving Out 2 spadá do skupiny bláznivých her založených na fyzice, kam můžeme zařadit opěvované kousky jako Overcooked, Human: Fall Flat, Gang Beasts, Alešem vyzdvihované Wobbly Life či očekávané Party Animals. To znamená, že kromě ovládání postavy máte kontrolu i nad jejím úchopem, což se při stěhování nábytku nesmírně hodí.

Hra vás vhodí do světa, který má obrovskou nouzi o stěhováky, a jaké máte štěstí, že zrovna vaše firma F.A.R.T. (ha ha) je jako jediná k mání! A tak drandíte po maličké mapičce se svým náklaďáčkem, při tom porážíte ploty a poštovní schránky, abyste postupovali dům po domu a vykonávali čím dál tím složitější a šílenější prácičky.

Nepotrvá dlouho a tento poklidný svět, do něhož vnášíte chaos pouze vy (a dobytek, který se opravdu stěhovat nechce), napadnou mimozemšťané a otevřou brány do jiných světů. Nakonec tak jednou vystěhováváte obyvatele magické věže, podruhé perníkovou chaloupku a potřetí luxusní apartmá v přetechnizovaném světě vznášejícím se v oblacích.

Ano, je tu příběh, ne, nebude vás zajímat. Tím hlavním je esence kooperativní zábavy, kdy si s kamarády zvolíte zcela náhodně další z desítek úrovní a od plic se u toho zasmějete. Někdy si vzteky zařvete. Někdy zapláčete. Emoce tu prostě tečou proudem stejně jako voda z další trubky trčící ze zdi poté, co jste se odmítli zdržovat se šroubečky a záchod jste prostě a jednoduše vyrvali z podlahy.

Vaším úkolem je nejčastěji vytahat označený nábytek z domu a naházet ho do dodávky pod časovým tlakem. Tedy když danou úroveň děláte poprvé. Až při druhém průchodu můžete plnit několik jejích výzev, často naznačených tak jemně, že ani zprvu netušíte, co se po vás chce a musíte na to zkrátka nějak přijít.

Zatímco malé krabice a spotřebiče unese jediný stěhovák, postel, ledničku, gauč a další rozměrnosti už musíte odnést ve větším počtu a věřte mi, že sladit se je takřka nemožné. I když se všichni budete ze všech sil snažit, budete se vlivem rozlítanosti postaviček zasekávat o každý roh, dirigovat jeden druhého, od plic nadávat a těšit se z úspěchu.

Když se dům ze všech sil brání vyprázdnění svých vnitřností

Celé snažení vám bude snad úplně pokaždé ztěžovat samotné prostředí. Někdy to budou dveře, které se otevírají jen jedním směrem, díky nimž se z celého domu stává šílené bludiště. Příště to budou pekelné šoupačky, které se neustále zavírají. Jindy to budou příliš nízké dveře nebo příliš vysoké okno.

A pak jsou tu speciality jako mlha, kterou musíte vyluxovat, všudypřítomné hrábě, na které opravdu nechcete šlápnout, levitující, pohybující se platformy, na něž musíte nábytek házet, pomocné, ale zákeřné trampolíny, stěhovaví, ale překážející robůtci a tak dále.

Jestli si tvůrci za něco opravdu zaslouží pochvalu, je to neskutečná rozmanitost a nápaditost jednotlivých úrovní, protože v úplně každé na vás vykoukne něco nového, čemu se musíte naučit přizpůsobit a zdokonalovat se v tom, chcete-li získat všechny hvězdičky, za nimiž je ostatně uzamčený postup hrou, tedy odemykání dalších úrovní.

Mimo to se tu můžete pídit po kosmetických předmětech, s nimiž si vývojáři rovněž pěkně vyhráli. Jednu chvíli hrajete za vytlemenou tenisku, kterou poté vyměníte za rybičku v akvárku, abyste příště byli kuře nebo tukan. A dialogy sice nejsou dabované, ale vydáváte zvuky podle toho, jak zrovna vypadá vaše hlava, což je velmi roztomilý detail.

Ostatně zvuky si rovněž zaslouží poplácat po svých vlnových ramenou, protože jsou správně bláznivé jako ve starých animácích, což celé taškařici slouží jedině k dobru.

Při stěhování to může skřípat

Většinu času je Moving Out 2 neskutečná kolektivní švanda, ale ne vždy to dokáže být tak sluníčkové. V naší skupině se například s úspěchem nesetkala celá jedna oblast s určitým typem úrovní, které prostě a jednoduše byly víc frustrující než zábavné.

A hnát do ohrad dobytek, který v nich ale ze všech sil odmítá zůstat, je taky pěkná „sranda“. Naštěstí je tu dostatek prostoru, kde se pořádně a opravdu vyřádíte a věřím, že každému hráči nesedne jiný styl úrovní, zatímco další si ho nad všechny oblíbí.

Nicméně i v těch nejzábavnějších úrovních vás může potrápit (asi schválně) nepřesné ovládání. Veškerý pohyb postavičky ovládáte na jedné páčce, což znamená, že nemáte plnou kontrolu nad jejím otáčením. V úrovních, kde vynášíte nábytek z dodávky do domu a musíte ho umístit na konkrétní pozice, dokáže absence otáčení pořádně zabrnkat na nervy a nevím, jak vám, ale mně zdržování způsobené nepřesným ovládáním nepřijde jako zábavná výzva.

Zároveň tu nemůžete ovládat kameru, jelikož se nejedná o hraní na rozdělené obrazovce. Sdílíte jednu scénu, což znamená, že kamera je dynamická a přibližuje se, když jste u sebe, a oddaluje, když každý míříte jiným směrem. A zejména v tom druhém případě začíná být hra nepřehledná a v některých úrovních je vyloženě potřeba držet se pospolu, chcete-li excelovat.

A pak je tu ještě otázka zábavnosti celé základní myšlenky. Hrát Moving Out 2 je totiž stresující. Hra je na stresu postavená, stěhování musíte zvládnout pod tlakem do časového limitu, přičemž úplně vše, co musíte udělat, je problém, který musíte překonat. Kvůli tomu prostě nemusí na hru být pokaždé nálada. Byly večery, kdy jsem se musel hodně přemáhat, jindy jsem byl ten, kdo dychtil po dalším stěhovacím kolečku.

A pokud náhodou obecně nejsou stresové hry nic pro vás a nepotřebujete si skrz výzvy něco dokazovat, i na to hra nabízí řešení, které cením plnými hrstmi. V rámci usnadnění si můžete zapnout několikero asistentů, kteří vám zpříjemní tu část hry, která vám zrovna není po chuti. Stresuje vás čas? Můžete si ho prodloužit. Nebaví vás trápit se se stěhováním gauče ve více lidech? Zapněte si možnost manipulovat s těžkým nábytkem o samotě.

Většinou preferuji hrát hry způsobem, jakým byly navržené, v tomto případě tedy bez asistentů. Na druhou stranu, Moving Out 2 má být ideálním odreagováním po pracovním shonu s nejbližšími na jednom gauči, případně online, takže jsem pro jednou zcela bez výčitek sáhl po usnadnění a ohnul si hru dle jejích pravidel k obrazu svému a byl spokojený.

Přesto, že se jedná primárně o kooperativní hru, která funguje skvěle k v každém počtu hráčů, si ji klidně můžete zahrát i sólo a splnit nějaké výzvy ve chvíli, kdy kámoši nejsou po ruce. Hra s touto variantou počítá a automaticky vám dovolí stěhovat úplně vše bez větší námahy. Jen to samozřejmě není taková sranda, jako když to celé proklaté stěhování, které i ve videohře dokáže počechrat nervy, prožíváte s přáteli.

Moving Out 2 je prostě velmi fajnová zábava převážně pro kooperující hráče, kteří po absolvování výčtu obdobných her v úvodu hledají něco nového. Nezklame je, rozesměje je, dost možná je i nakrkne, ale ve výsledku jim to nedá a budou se k ní chtít vracet, kdykoliv jen bude příležitost.

Je to totiž pořád mnohem lepší zábava než se skutečně stěhovat. A věřte mi, vím o tom své, protože jsem se za poslední čtyři roky stěhoval pětkrát, na podzim mě čeká největší stěhování v životě, a právě ve chvíli, kdy píšu tyto řádky a hraju Moving Out 2, jsem v dalším procesu stěhování, které večer co večer odkládám… hraním Moving Out 2.

Nejlepší (dle let) logické hry pro PlayStation 5 před 2025