Účel světí prostředky

Ostrov Cušima se roku 1274 zalévá ohněm a krví. Na jeho břehy se jak nemilosrdná bouře ženou lodě nespočetné mongolské hordy, vedené (fiktivním) Kublajchánovým bratrancem Chotunem. Necelá stovka samurajských jezdců moc dobře ví, že na pláži Komoda zaplatí životem, když se pokusí vzdorovat, ale vzdát se jim ani nepřijde na mysl. Jsou to přeci samurajové.

Smířený s jistou smrtí s nimi jede i protagonista Džin Sakai, nakonec ale zázrakem přežije – zraněný, ponížený a pochopitelně příšerně rozčílený – a cesta za pomstou i vyrváním domova ze spárů cizích drancířů může začít.

Ghost of Tsushima je romantizovaný hrdinský epos se zcela veřejně přiznanou inspirací v díle slavného japonského režiséra Akiry Kurosawy. Řadu historických reálií zpracovává překvapivě věrně, ale zhruba stejně velké množství si ohýbá a přizpůsobuje, jak je potřeba, aby mohla zápletka fungovat. Což by mohlo urazit historika-puristu. Ale ruku na srdce, běžnému hráči to vůbec vadit nebude, ústupky popkultuře přijme a užije si díky tomu povedené samurajské představení, které sice vyloženě netryská originalitou, ale poslouchá se dobře a má fajn tah na bránu.

Vyprávění má přitom dvě hlavní pointy: Sbírání hrstky věrných, kteří se po Džinově boku pokusí osvobodit okupovaný ostrov z područí mongolského Goliáše (Říkal tu někdo Sedm samurajů?), a fakt, že když jde o všechno, musí občas ustoupit i samurajská čest. Kolem cesty za vítězstvím se tak místo férových duelů nakupí mrtvoly mongolských strážných podřezaných ze zálohy.

Trochu mě nicméně mrzí, že zrovna tento přerod ctihodného samuraje v plíživého vraha hra podává docela na sílu, vlastně vás nenechá si pořádně vybrat, a hlavně... Ona ta samurajská čest ve skutečnosti tak nějak ani ustoupit nemusí. Na to by Mongolové museli být o něco hrozivější protivníci, aby vás opravdu přinutili se skrývat a útočit ze stínů. Jenže Džin je i v otevřeném boji naprostý řezník a kdyby to nevyžadovalo vyprávění, klidně by Cušimu osvobodil kráčeje středem bitevního pole.

Báseň čepelí

Jedná se nicméně spíš o hnidopišskou výtku, protože hra vám téměř nikdy nevezme svobodu v přístupu a svého Džina tak můžete vést, jak se vám zrovna zamane. Plíživý vrah, který létá po střechách, udeří a mizí ve výbuchu kouře, s páskem plným vrhacích nožů i záludných bomb? Co by ne. Ctihodný samuraj v majestátní zbroji, co místo kradmého postupu přijde k hlavní bráně nepřátelského ležení a z plných plic vyzve Mongoly na souboj? Ale jistě. A vzhledem k tomu, že bodů k dovednostem získáte během hraní víc než dost, Džin zvládne oba přístupy naráz a vy je pak můžete střídat dle chuti.

Osobně jsem i napodruhé upřednostnil spíš válečnickou cestu, a to z prozaického důvodu: Stealth sice vůbec není špatný, hraje se velmi příjemně, ale otevřený boj je prostě a dobře famózní. Přiznám se, byl jsem zpočátku trochu nervózní, Ghost of Tsushima jsem už přeci jenom jednou prošel křížem krážem a logicky jsem si tak nebyl jistý, jestli mě dokáže uchvátit i napodruhé. Ale tahle obava se ukázala jako zcela lichá, stačilo pár švihů mečem a byl jsem u vytržení úplně stejně jako před lety na PlayStationu.

Soubojový systém jako takový je v jádru vlastně docela normálka – je potřeba parírovat nepřátelské výpady, uskakovat těm, které vykrýt nejdou, a prostoje vyplnit vlastní ofenzivou. V principu nic vyloženě nezvyklého, ale řemeslné provedení bere dech. Neskutečně nádherné animace, plynulé, hladké a brutálně úderné, mění každý souboj v uhrančivou podívanou a práce s mečem jsem se zkrátka nemohl nabažit ani při druhé štaci.

Ovládání funguje bez chyby, je přesné, perfektně responzivní a vždy vás nechá se na něj spolehnout. Přepínání mezi čtyřmi bojovými postoji, z nichž se každý hodí proti jinému druhu protivníků (a všechny vypadají fantasticky), je díky němu příjemné a přirozené.

A úplný vrchol veškeré poezie krve a oceli je pak Džinova ultimátní schopnost, kterou jsem měl v původní recenzi zakázáno vůbec zmiňovat, protože si ji tvůrci chtěli nechat jako překvapení. Řada z vás se možná pustí osvobozovat Cušimu poprvé, detaily proto nebudu prozrazovat ani tentokrát, ale vězte, že se po audiovizuální stránce jedná snad o nejvíc strhující bojovou dovednost, kterou jsem kdy ve hrách podobného ražení měl tu čest spatřit. Paráda a klobouk dolů.

Vlastně jediný aspekt, který mě už při prvním průchodu až tolik neoslnil a nepovedlo se mu to ani nyní, je zdejší provedení otevřeného světa. Pravda, je na něj radost pohledět a ne, že by mu snad chyběly aktivity nebo působil přehnaně prázdně, ale je prostě velmi... herní. Připravené hřiště, jinak řečeno. Vyloženě sice neurazí, ale už jsme tu zkrátka měli zajímavěji provedené světy.

Nechci nicméně bušit do prázdných klasů a kompletně opakovat recenzi, kterou už jsem jednou napsal. Zájemce o detailní popis herních mechanik proto odkážu na svůj původní text a my se pojďme podívat, jak dopadla konverze na novou platformu.

Počítačový výkon

Ghost of Tsushima je mimořádný audiovizuální zážitek. A pokud si za slovem „audiovizuální“ také automaticky spíš představíte obrazový vjem a ten zvukový až tak nějak na druhé koleji, vězte, že zrovna v tomhle případě je potřeba dát oběma částem složeniny stejnou váhu – hra vypadá velmi dobře (zejména po scénografické stránce) a o zvukovém designu by tvůrci rovnou mohli napsat odbornou monografii. Pamatoval jsem si, že Cušima zní skvěle, a stejně mě ponoření do zvuků ostrova znovu fascinovalo.

Grafika jako taková sice není špatná, ale nalijme si kalíšek čistého sake, po technické stránce prostě nemůžeme zamluvit, že se jedná o titul, který původně vyšel na hardware minulé generace. Hra zkrátka trošku zestárla a v přímém technologickém duelu třeba s počítačovou verzí Horizon Forbidden West by neobstála.

Vynahrazuje to sice fantastickou kompozicí scén a nasvícením, které občas balancuje na hraně kýče, ale umí kouzlit výhledy, u nichž vám vypadne ovladač z ruky, kýč nekýč. Přesto mě ale trochu mrzí, že počítačová verze například nedostala do vínku větší, detailnější dohled a méně mlhy – tyhle výkonové berličky šlo pochopit na PlayStationu 4, ale na moderní počítačové sestavě bych se docela rád podíval do pořádné dálky.

Rovněž je škoda, že jsme se nedočkali žádné implementace ray tracingu nebo path tracingu, protože tyto vychytávky dokážou hru změnit k nepoznání, pokud se provedou dobře – však se stačí podívat, jak výborně s nimi vypadá Hogwarts Legacy, Zaklínač 3 či Cyberpunk 2077. V Ghost of Tsushima se bohužel supermoderní technologické orgie nekonají. Jako drobná náplast může posloužit alespoň podpora všech možných ambientních okluzí (včetně XeGTAO od Intelu), upscalingu (DLSS 3, FSR 3 i XeSS) a funkce Frame Generation.

Radost naopak mohou mít fajnšmekři, kteří si rádi užívají hraní s méně běžnými sestavami monitorů a v nezvyklém rozlišení – počítačový Ghost of Tsushima podporuje rozlišení s poměrem stran 21:9, 32:9 a dokonce i extrémně širokoúhlých 48:9 pro hráče, kteří chtějí vrtět hlavou mezi třemi monitory, jak když se mě někdo zeptá, jestli si nedám něco s brokolicí.

Ovládání na klávesnici a myši je bezproblémové, ale pokud máte tu možnost, k hraní stejně raději doporučím gamepad – a to ideálně DualSense, protože Ghost of Tsushima i na počítači podporuje veškerou haptiku i adaptivní triggery, které dodávají celkovému zážitku další vrstvu, o niž by byla škoda se připravit.

Také je potřeba vypíchnout nahrávací časy, respektive jejich naprostou absenci. Rychlé cestování klidně přes půl mapy je prakticky okamžité. Podíváte se jen na rychlou zatmívačku, žádná načítací obrazovka, a můžete okamžitě pokračovat. Podobně provedený loading bych teď rád viděl ve všech hrách. Ano, páni vývojáři?

A nejdůležitější věc vůbec – v poslední době se nám sice zase trochu rozmohl nešvar nepříliš povedených portů a mizerného výkonu, ale pro Džinovu avantýru to díkybohu neplatí. Port dostali na starosti vývojáři ze studia Nixxes (autoři PC konverzí Spider-Man: Miles Morales, Horizon Forbidden West, Ratchet & Clank: Rift Apart) a opět odvedli znamenitou práci.

Ghost of Tsushima běží výborně: Na konfiguraci R9 5900X + RTX 4090 jsem v nativním 4K bez upscalingu a s plnými detaily viděl okolo 70 FPS, se zapnutým DLSS v nastavení kvality a funkcí frame generation pak snímková frekvence vystřelila až ke krásným 150 FPS. Za celou dobu hraní jsem neviděl snad jediný propad, zaškubání nebo trhání obrazu, a hra také ani jednou nespadla. Tak to má vypadat, palec nahoru.

Majitelé slabších počítačů dostanou k dispozici široké možnosti grafického nastavení a menu přitom obsahuje průzor na hru, takže veškeré změny okamžitě pohodlně vidíte v praxi a není potřeba z nabídky zdlouhavě odcházet a zas ji zapínat. Kolem a kolem máme tu čest s velmi povedeným portem.

Duchové

PC verze hry také navíc obsahuje později přidaný multiplayerový kooperativní režim Legends. Jedná se o příběh zcela oddělený od původní hry, v němž se s partou přátel (či náhodných spolubojovníků z hlubin internetu) pustíte do křížku s nadpřirozenými nepřáteli, přičemž každý člen party reprezentuje jednu z Džinových dovedností. Na výběr tak dostanete mečem ozbrojeného samuraje, loveckého ostrostřelce, ze střech se snášejícího vraha a podpůrného rónina. Legends jsou fajn zábava a pokud vás vyloženě neuráží hrát s dalšími lidmi, určitě doporučuji je vyzkoušet.

Pokud tedy můžete. Protože, jak jste už možná zaznamenali, aby vás hra vpustila do své multiplayerové části, musíte se nejdřív přihlásit ke svému účtu PSN. Pro nás v Česku, kde PlayStation Network normálně funguje, se jedná o (ano, náležitě otravnou) maličkost, ale nad celým konceptem stejně zůstává rozum stát. Co země, kde PSN není k mání? Je jich na světě 121, mimochodem. A tam mají hráči, co by si chtěli střihnout Ghost of Tsushima s přáteli, prostě smůlu? A to je jako v nejlepším pořádku?

Toto rozhodnutí není selháním samotné hry, proto ho neodrážím v hodnocení, ale prosím vás, šéfové ze Sony... Takhle ne.

Samurajská radost

Na konto samotné hry ale nakonec musím přijít s prakticky stejným závěrem jako před čtyřmi lety. Ghost of Tsushima není óda na čirou designovou originalitu, ale je tak nesmírně stylová a hraje se tak výborně, že jsem se od ní (opět) nemohl odtrhnout. Počítačový port se vydařil na výbornou, nevidím tak důvod měnit hodnocení původní verze. Banzai!

Nejlepší (dle let) samurajové pro Windows před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: