Total War: Shogun 2

Když před mnoha lety vyšla strategie Shogun: Total War, málokdo čekal, že změní tvář žánru takovým radikálním způsobem. Dnes už budeme každou seriozní strategii přirovnávat k sérii Total War. Co tedy, po rozmáchlých, ale v konečném důsledku z celé série nejslabších exkurzích do novověkého válečnictví v Empire a Napoleon, čekat od návratu Creative Assembly na místo, které si říká Nippon? Návrat ke kořenům? Vylepšení původního? Nebo překombinovanost danou současnými nároky na komplexnost a zároveň přístupnost širšímu publiku?

Jedna moudrost praví: „Očekávej nejlepší, připrav se na nejhorší“. V tomhle případě ale jinak – očekávej nejlepší, dostane se ti toho. Protože návrat Shoguna je velkolepý, pohlcující, impresivní a inspirativní. Za nejlepší díl série Total War považuje mnoho hráčů Rome, ale ten se nyní o trůn musí dělit s druhým Shogunem. Ten je přitom o tolik jiný...

Mnoho povolaných, jen jeden vyvolený

Hra začíná v roce 1545, v době, kdy se chýlí ke konci období sengoku, tedy doba válčících států, kdy chaos, do nějž se tehdejší japonské ostrovy ponořily, eskaloval, aby se z něj během éry Azuči-Momojama vynořila silnější klanová uskupení, ktera směřovala k ovládnutí ostrovů jedním vládcem. Zároveň se poprvé na pobřeží objevují portugalští obchodníci, kteří přináší jak střelné zbraně, tak křesťanství. Vaším úkolem je v roli jednoho z klanů obsadit klíčové provincie a nakonec dobýt srdce říše, Kjóto.

Je to cesta dlouhá a pekelně náročná, plná nástrah. Každý z klanů disponuje určitými specifiky. Někteří mají bonus na konverzi k náboženství, další pro jízdní jednotky, další jsou mistry námořníky a vybraný klan Date disponuje o něco lepšími samuraji s nodači a bonusem při zteči, což bude pro obranáře, kteří uznávají jen falangu a pevné linie triarii jako funkční celek, poměrně velká změna. Už u vlastností klanů platí to, co u ostatních „RPG prvků“, jak zní soudobé označení. Cítíte rozdíl mezi jednotlivými klany, generály, nindži, mnichy, ale hra se nestává RPG strategií. Prim pořád hraje vaše schopnost taktiky a strategie.

Bitva u Takajamy měla být jasná. Spojenci z rodu Hattori měli přivést dost mužů na to, aby společně udolali protivníka, Šindžiho Takedu. Ale klan Date se stal příliš lehkovážným. Nezaznamenal, že nejmladší dcera Jamako Hattori se stala manželkou dědice rodu Takeda. Jak moc to změnilo přístup jednotek Hattori vyšlo najevo ve chvíli, kdy se první šípy snesly do zad válečníků Date. Z předem vyhrané bitvy se stává boj o přežití. Podcenění diplomacie bude vykoupeno krví samurajů.

Jednoduchá cesta je cestou slabocha

Navzdory odlišným bonusům klanů je ovšem Shogun 2 specifický svým konzervativním válečnictvím. Tam, kde Rome či Medieval hýřily odlišností typů a síly jednotek dle frakce, Shogun 2 dává všem možnost nasadit stejné figurky na šachovnici. Toto specifické prostředí je skvělé pro podporu taktiky. Samozřejmě, armády se liší, ale průběžně máte k dispozici všichni stejné jednotky – pokud se k nim propracujete. Vracíme se tak k elementárním pravidlům kopiníci>jízda>lučištníci>pěchota>kopiníci.

Tamesada Satomi byl dobrým generálem. Měl však jednu slabost – ženy. Kromě toho, že suita milenek nepůsobila dobře na morálku jednotek, dával si i menší pozor v oblasti vlastní ochrany. Naopak Takezo byl zkušený nindža, kterému táhlo na padesátku. Jeho suita agentů mu napomáhala v akcích stejně jako léta zkušeností a výcviku. On otevřel brány Etču, on zabil dva mecuke, těžce zranil dajmjó rodu Tokugawa, on přežil dva útoky. Nebylo nic jednoduššího než v přestrojení za gejšu proniknout až k Tamesadovi a zbavit klan Satomi klíčového velitele.

Čest stojí až na prvním místě, úskočnost na druhém

Shogun 2 klade důraz i na mikromanagement celého rodu. To, co by mohlo být otravným, se díky silné personalizaci stává neskutečně zábavným a pohlcujícím. Vaši generálové získávají vlastnosti „automaticky“ i skrze zkušenosti, které se vybojují v bitvách. Skrze strom skillů pak vy sami určujete, zda budou skvělými válečníky na bojišti, inspirativními vůdci anebo zdatnými hospodáři.

To samé platí i pro jednotlivé agenty – nindžové, správci či tajná policie mecuke, mniši, ti všichni se rozvíjejí dle svých úspěchů. Velmi rychle si ke každému vypěstujete vztah. Víte, že máte skvělého velitele, který bojuje jak démon, ale chlastá jak příslušník jistého severského národa a ženy mu postelí rotují rychleji než slunce nad obzorem. O to víc vám záleží na jejich osudu i jejich spokojenosti.

Váš dajmjó má totiž hodnotu cti. Od ní se vše v císařství odvozuje. I nepřátelé vás respektují, pokud jste ctnostní. Pokud jen vypalujete města a chováte se zvířecky, nikdo s vámi neuzavře smlouvu, natož spojenectví. A co hůř, můžete ztratit důvěru generála či příslušníka rodiny a to už máte na krku pořádný problém. Navíc díky tomu, že každý tah pokrývá jedno roční období, vám charaktery neumírají přirozenou smrtí jak na běžícím pásu a vy máte čas si s nimi vytvořit vztah.

Specifické je i tempo a styl hraní. Země je plná svářících se klanů a na slabé jedince se všichni vrhají. Platí, že v prvotní fázi hry, kdo chvíli stál, už stojí opodál. Expanze je důležitá, ale musíte odhadnout celkovou situaci. V Shogun 2 bojujete de facto na třech frontách. První je klasická vojenská. Druhou je diplomatická. Musíte ji používat, jinak nemáte šanci. Uplácejte, vyhrožujte, vytvářejte vazaly, spojenectví, dělejte mocenské sňatky, poštvávejte proti sobě silnější oponenty. A pak je tu špionážní část. Výše zmínění agenti umí pořádně zamíchat kartami. Sabotujte budovy, zabíjejte generály, uplácejte jednotky, demoralizujte armády pomocí mnichů a hlavně buďte připraveni, že to samé se může stát vám.

A navíc je tu šógun, který vás bedlivě sleduje a ve chvíli, kdy začne hrozit, že mu přerostete přes hlavu... hra vstoupí do druhé fáze a proti vám stojí většina zbylých klanů, sjednocených pod standartou šóguna. Teď se láme chleba a věřte, že někdy je lepší držet se při zemi, než předčasně proti sobě poštvat šóguna.

Bitva na Ečuských polích byla velkolepá. Šedesátiletý Jošinori Date byl spojenými armádami pěti rodů přinucen k bitvě, v níž byl zoufale přečíslen. Samurajové s kopími zaujali obranné čtverce, za nimi jednotky sveřepých róninů, rezervy s nodači, okovaná pěst Date, pět set samurajů s luky a uprostřed všeho Jošinori, bez koně, obklopený osobní stráží dodává svým mužům odvahu, již budou potřebovat. A odvrací tak pozornost od několika desítek nindžů, kteří mizí v hlubokém lese. Na každého nepřátelského generála připadá jedna skupina...

Cesta válečníka a cesta učence se musí snoubit

Další novinkou je vývojový strom dělící se na dvě hlavní větve – kodex bušidó, který rozvíjí vaše schopnosti a možnosti na poli válečnictví, a cesta čchi, která naopak rozvíjí duševní a ekonomickou sféru. Mezi rozvojem obojího musíte najít zlatou střední cestu, protože bez prvního nebudete tak účinní na bojišti a bez druhého brzy zkrachujete a přijdete o mnohé výhody.

Hra vás průběžně zásobuje různými úkoly ve stylu „dobýt provincii XXX...dosáhnout umění YYY v bušidó“ anebo vás staví před dilemata. Posílíte svou čest tím, že nabídnete soupeři svíranému hladomorem nemalou finanční částku, anebo se otočíte zády? Je to velmi příjemné a zapadá to do celkového stylu hry.

Nabarvěte zdi svého hradu krví

Shogun 2 je specifická ve dvou ne zcela standardních složkách bitev – námořní boje a dobývání hradů. Námořní bitvy jsou jednodušší, hlavně díky specifickým japonským lodím. Ty připomínají plovoucí pevnosti, takže prim hrají lučištníci a pak válečníci, kteří provádí abordáž. Bitvy jsou tak méně o větrech a linii palby a více o tom, jak dobré máte lodě a jak umíte využít jejich schopnosti.

Hrady, to je pak něco zcela jiného, než jsme si navykli. Ano, hradby mohou pěšáci zlézat, ale to neznamená, že je dobývání hračka. Naopak. Pokud nemáte podporu obléhacích strojů a skutečně velkou přesilu, zaručeně dostanete na budku. Ztráty při zteči jsou obrovské a je umění dobře rozestavit útočníky kolem hradu, abyste mohli provést nenadálý výpad.

Bitvy o hrady jsou zábavné, ale není to nic lehkého, zvláště díky vylepšené AI. Ta skutečně od dob Napoleona doznala vylepšení. Na obtížnost Normal jí občas ještě něco ujede, ale i tak je to velký krok vpřed. Na Hard ale už taktizuje velmi dobře jak v bitvě, tak na strategické mapě. Skvěle pracuje s jízdou, nebojí se obchvatů. Kvalitně analyzuje vaše rozestavení a umí využít sebemenších nedostatků. Dobře reaguje na váš pohyb. Když už na Hard udělá velkou chybu, je to spíše vinou bugu.

Na strategické mapě pak AI velmi dobře pracuje s diplomacií a hlavně, už se nebojí provádět záludné a smrtící invaze skrze loďstvo. Pokud nehlídáte moře, můžete se dočkat vylodění v zádech vaší „říše“ a rychlý konec. A když by vám nestačilo ani tohle, můžete využít multiplayerový mód, který už jsme viděli dříve. Ten umožní, aby roli počítače převzal náhodný hráč, který o ni má zájem – anebo naopak, vy se můžete snažit někomu zkazit vítězné tažení.

Multiplayer se dočkal i dalších vylepšení. Kromě klasického skirmishe, tedy předem definované bitvy, je tu i kampaň a pak mód, v němž si vytvoříte svého avatara, vylepšujete jej, získáváte nové jednotky a v rámci hráčských klanů můžete od vůdců (živých!) dostávat úkoly a snažit se jako dajmjó vlastního klanu získat ostruhy.

Sakury jsou nejkrásnější když opadávají

Shogun 2 je krásný a stylový. Vše je zobrazené ve stylu dobových maleb a s atmosférou to dělá skutečné divy. V tomto ohledu je Shogun 2 skutečně uměleckým dílem. A když dojde na grafiku v bojích... je ochromující. Samurajové se liší v drobných detailech. Přílby, masky, absence masek... Spousta drobných prvků, které vám dávají najevo, že nekoukáte na bandu generických panáčků.

Stejně tak animace a vzezření celého bojiště je pohlcující a dodává na atmosféře. Střety se často rozpadají na boje jednoho proti jednomu, pokud pěšák čelí jezdci, tak skutečně vzhlíží nahoru k protivníkovi, a množství animací výpadů a krytů je dostačující pro poskytnutí pocitu autentičnosti.

Takto by se o Shogun 2 dalo básnit ještě hodně dlouho. Jde o mistrovský kousek, který bere základní principy svého předchůdce a přidává k nim spoustu skvělých vylepšení. Hra do vás žádá trochu vztahu k době a specifickému regionu, ale ne natolik, aby vás odřízla od zábavnosti, pokud neusínáte s Knihou pěti kruhů pod polštářem. Ačkoliv vlastně není v ničem revoluční, vytváří ohromující a komplexní soubor toho nejlepšího, co v tomto strategickém subžánru můžeme najít.