Hidden Through Time 2: Myths & Magic

Hidden Through Time je z těch, které dokáží zaujmout už na první pohled. A platí to i o pokračování Hidden Through Time 2: Myths & Magic. Grafická stránka je ostatně u tohoto typu hratelnosti tím možná vůbec nejdůležitějším a v tomto případě bezesporu patří k největším přednostem.

Nádherně malované, lehce rozanimované scenérie dokáží brát dech a kochal jsem se každou jednotlivou úrovní, kterou tvůrci pro hráče připravili. Hrají navíc velkou spoustou tónů a nálad, jelikož se vydáte nejen do čtyř tematických oblastí, ale i jejich různých podob.

Cesta napříč časem

Čekají tu na vás čtyři kampaně, každá o osmi úrovních – vydáte se na výpravu v klasickém fantasy střihu, připomenete si slavné postavy řecké mytologie, prožijete arabskou Tisíc a jednu noc a vrátíte se do 80. let minulého století.

Každá úroveň představuje krásný obraz plný postaviček, předmětů, staveb a krajiny, v níž máte jednoduše najít několik konkrétních předmětů (v prvních úrovních vždy mnohem méně než v posledních).

Ty jsou důmyslně ukryté, ale vždy jdou alespoň částečně vidět. I když si občas budete rvát vlasy a zírat na jeden obrázek pět minut bez úspěchu… Každý hledaný předmět má ale nádherně vymyšlenou nápovědu, která často nutí k takovému malému zamyšlení.

Například klíč s popiskem „Musel mi vypadnout, jak se teď dostanu do schránky?“ budete hledat někde na cestě mezi poštovní schránkou a domovními dveřmi, kterých je ale v jednom městě třeba deset.

Díky tomu se nikdy nezaseknete na úplně příliš dlouho a ostatně najít předmět, který vám dává nejvíc zabrat, je nejuspokojivější. Druhý díl Hidden Through Time pak přichází s novým prvkem střídání realit, kdy jedna úroveň existuje ve dvou stavech – například ve dne a v noci, v létě a zimě, za slunce či za deště.

Některé předměty najdete v obou realitách, jiné jen v jedné a v každé úrovni se pídíte i po speciálním předmětu, který se prolíná napříč celou jednou kampaní. Nicméně díky změně realit ve hře vyniká její nenápadná příběhovost.

Bylo nebylo…

Každou úroveň sice uvádí nadabovaný odstaveček, ale to hlavní se děje na samotném obrazu. Hra je opravdu minimalistická, animace se omezují na máchání rukama, sem tam tu nějaká postava ujde třeba i pár metrů.

Ale jak se pídíte po předmětech, vnímáte i v tak jednoduché prezentaci nejrůznější situace. Lidé popíjejí v hospodě, děti si hrají na hřišti, zvířátka dovádí v lesích a tůních… A když se přepnete do jiné doby, vše se změní.

Na jednom „snímku“ vidíte dvojici, jak se doma za deště hádá (můžete tu totiž navštěvovat jednotlivá patra budov, stejně jako otevírat bedny, popelnice a tak podobně), zatímco večer tu samou dvojici doma nenajdete, protože už spolu tančí na veselce.

Aniž by vám to hra napřímo řekla, okamžitě si před očima přehrajete jejich usmíření zakončené skvěle stráveným večerem, byť to tak zezačátku vůbec nevypadalo. Nebo ve dne vidíte podezřelou osobu číhající zpoza jeskyně, zatímco večer už se v jeskyni pere s obrovským gryfem.

A takových mikropříběhů využívajících vaší fantazii jsou tu desítky a jsou ve výsledku mnohem zábavnější (často vyloženě humorné) než nějaké hledání předmětů. Pořád bych si ale prezentaci uměl představit mnohem propracovanější – kliknout tu můžete na všechno, ale naprostá většina věcí jen vydá roztomilý zvuk, zachvěje se, maximálně předvede tu nejmenší možnou animaci.

Přijde mi, že by si taková hra zasloužila víc pracovat s reakcemi, aby například po kliknutí ptáček odletěl a odhalil pod sebou vajíčka, pejsek utekl a nechal za sebou hledanou kost a tak podobně. Místo toho je Hidden Through Time 2: Myths & Magic stále silně statickou hrou, kde dochází ke změně jen mezi realitami, která ale tím pádem stále působí jen jako dva statické obrazy.

U hry tohohle typu je kromě vizuální stránky také velmi důležité audio. Zvuky jsou jednoduše kouzelné, kdy například poklepání na myšku zní přesně tak, jako byste zmáčknuli pískací hračku pro pejska.

Hudba pak skvěle odráží téma kampaní a je moc hezká, ale jednoduchost tónů velmi rychle omrzí. Když navíc zcela nezanikne a nestane se z ní sotva vnímatelný podkres a místo toho si její strohost uvědomíte, může vás velmi rychle začít obtěžovat.

Malířem a architektem v jedné osobě

Nicméně věřili byste, že nic z výše řečeného nepovažuji za největší přednost hry? Tím je totiž opravdu robustní editor. Úplně vše, co tvůrci použili k vytvoření čtyř tematických kampaní, můžete sami využít k vytvoření svých vlastních úrovní.

Klidně můžete namixovat věci z osmdesátek s předměty z fantasy, je to jen na vás. Během chvilky tu vytvoříte celý dům, vybavíte ho nábytkem, naplníte jeho truhly čímkoliv, co vás zrovna napadne.

Samozřejmě také určíte, jaké předměty jsou ty hledané a můžete si k nim napsat libovolný popisek jako nápovědu. Aby toho náhodou nebylo málo, můžete si spoustu věcí ještě dále upravit k obrazu svému barevnou paletou a můžete si dosyta vyhrát s tvorbou tras, které budou postavy a zvířata ochotně následovat.

Jde o neskutečně komplexní editor, který vám umožní realizovat prakticky cokoliv, pokud to tedy existuje ve čtyřech tematických kampaních. Ideální příležitost zjistit, jaké to je být videoherním level designérem... No a vlastní úrovně samozřejmě nevytváříte pro sebe, to byste to s tím hledáním měli zbytečně jednoduché.

Sdílíte je se světem, můžete hrát úrovně ostatních hráčů a hodnotit je. A v tom shledávám největší přednost a sílu hry Hidden Through Time 2: Myths & Magic. Kampaně dohrajete během několika málo hodin, ale online složka má potenciál vydržet na věky, pokud se najde dostatek tvůrčích duší ochotných obětovat volný čas tvorbě krásných obrázků.

Pokud by vás právě tohle na hře lákalo, pak důrazně doporučuji zvážit koupi hry na počítači, protože vytvářet úrovně na gamepadu trvá nepříjemně dlouho, není tak přesné a s ovládáním jsem se docela pral (ne při samotném hraní, tam kurzoru není co vytknout).

Hidden Through Time 2: Myths & Magic je velmi zajímavý titul. Místy jsem přemýšlel, jestli to mé zírání na obrazovku vlastně vůbec jde označit za hru, ale jakmile jsem odstoupil od hezkých předpřipravených kampaní a začal objevovat tvorbu ostatních a užívat si jednoduchost, s jakou tu sami můžete něco vytvořit, bavil jsem se.

Je to takový velmi odpočinkový zážitek, který mi nikdy nevydržel příliš dlouho, musel jsem ho prokládat něčím akčnějším, ale od toho jsem si pak zase šel odpočinout k další úrovní této velmi poklidné kratochvíle.