Cocoon

Verdikt
88

Cocoon je sebevědomá a impozantně propracovaná puzzle hra. Nebojí se vás nechat tápat a na všechno si přijít, což pak odměňuje nebývalým zadostiučiněním. Vše navíc doplňuje fantastické výtvarné zpracování a nádherný hudební podkres.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Geometric Interactive
Vydání: 29. září 2023
Štítky: fantasy, umění, adventura, logické

Když jsem kývnul na recenzi Cocoon, tak nějak jsem věděl, že si hru užiju. Limbo i Inside mám rád a jejich tvůrce Jeppe Carlsen, který stojí i za Cocoon, mě nikdy nezklamal. Zároveň mě ale žádná jeho hra tak nepřekvapila.

Je jiná než předchozí dva tituly. Je barevná, vidíte ji shora a vyžaduje mnohem víc přemýšlení než minulé štace. Cocoon je navíc jako cibule. Pomalu odkrývá vrstvu za vrstvou a kdykoliv si myslíte, že už jste viděli všechno, opět vám otevře pusu v údivu nebo novým způsobem potrápí vaši představivost a mozek. 

Žonglér s realitami

První kroky odpovídají názvu hry. Váš hrdina, zvláštní broučí humanoid, se zrodí z podivného kokonu a vydá se na cestu. A vy si u toho vystačíte si s pohybem a jedinou akční klávesou. Kocháte se světem kolem sebe, řešíte jednoduché hádanky a užíváte krásného hudebního podkresu. Mimozemská planeta, na které se nacházíte, je vskutku podivné místo – kolem sebe vidíte pozůstatky civilizace, o které nic nevíte, dokonce ani to, zda k ní patříte. A pak najednou narazíte na barevnou kouli. Její povrch se vlní jako hladina vody a uvnitř něco je. Jenže co? 

To zjistíte hned, jak ji položíte na jeden z podstavců. Hladina se rozlije po zemi a vy se odrazíte. Skokem proniknete pod skořápku a jste jinde. V jiném světě. Vydáte se ho prozkoumávat a narážíte na jinou hudbu, jiné překážky a celkové vyznění. Pak se před vámi objeví tvor několikrát větší než vy a očividně vás chce ze své reality dostat pryč. Nenecháte se a porazíte ho, což hrdinovi odemkne nové schopnosti. Narazíte na další sféru, další a další a vše se začne zatraceně komplikovat. 

Po prvních hodinách jsem si myslel, že se Cocoon nakonec bude hrát jako metroidvanie, ale není tomu tak. Ano, po porážce jednotlivých bossů dostáváte nové schopnosti, ale hra vás vlastně pořád posouvá kupředu a téměř nikdy se vyloženě nevracíte. Jak totiž sbíráte barevné koule, dostáváte přístup do jejich vnitřků. Položíte na podstavec červenou, dostanete se do červeného pouštního světa, zelená vás vezme do vodního a tak dále.

Hádanky kolikrát zasahují do více světů naráz, vždy ale stačí jen přehodit orb na podstavci, skočit dovnitř nebo pak vyskočit na jednom z předem připravených míst. A na to, jak jsou jednotlivé hlavolamy složité, vám Cocoon vlastně nikdy nehází klacky pod nohy zbytečným pobíháním, pokud si ho nezpůsobíte vyloženě sami, za což si hra zaslouží pochvalu.

Možná vás tenhle popis trochu zmátl, ale věřte, že to není nic proti tomu, jak vám zamotá hlavu samotná hra. 

Od tahání páky ke střílení přes celý vesmír

Kromě menu a titulků není ve hře ani řádek textu. Žádné tutoriály ani doprovodné texty. Vlastně v ní není ani jediné slovo. Ale přesto s vámi umí komunikovat. Dělá to například pomocí hudby. Ta se mění v závislosti na situaci, realitě, ve které jste, ale třeba vám i nenápadně oznámí, když se povede pokrok ve vašem snažení.

Funguje to díky pečlivému dávkování obtížnosti. V prvních hádankách budete řešit maximálně třeba jak pomocí organického táhla zprovoznit plošinku. Jak sebrat malý dron, který za vámi létá a je schopný odstranit zábranu, co vám stojí v cestě. Někdy stačí logická úvaha, jindy je potřeba přidat i správné načasování. A úkony, které se učíte, se brzy vrství jeden na druhý a začne náležitě přituhovat.

Dobré reflexy pak potřebujete hlavně při bojích s bossy. Na hru, kde jsem vlastně vůbec souboje nečekal, jsou kupodivu dobře zpracované. Každý z velkých nepřátel je vlastně také logická hádanka. Musíte přijít na to, co na ně platí, kdy to na ně platí a pak dát dohromady taktiku. Každý z ochránců světů je jiný – jednou budete utíkat pavoučím nohám a jednu po druhé ničit, jindy si zas musíte chytře prohazovat pozici se stvořením, které se pohybuje přesně v opačném směru než vy a tak dále. A je to zábava.

Bitky nicméně rozhodně nejsou tak složité jako samotné hádanky v herních světech. Tam musíte v pozdějších fázích pochopit zákonitosti hry a střídání realit: Dejme tomu, že se někam potřebujete dostat v jednom ze světů. Jenže vám brání sloup vody, ke kterému se dostanete přes energetický most. Přes most můžete chodit, jen když máte na zádech červený orb a vodu na pevnou látku ale zase umí měnit jen ten zelený.

Takže potřebujete držet oba naráz a váš nebožák unese jenom jeden. Zdánlivě neřešitelný zádrhel, po jehož rozlousknutí se neubráníte oslavnému výkřiku v obdivu nad vlastní genialitou, což je samozřejmě známka mistrně navrženého rébusu. A co když je v cestě překážka, co zničí dron, který se pak tvrdohlavě vrací do dílny? Nešlo by ji také přechytračit tancem s realitami? To si pište, že šlo.

Což pořád není všechno, protože občas se dějí věci, které všechna pravidla tak trochu poruší. Největší záseky právě přichází, když v pozdějších fázích hry přijde nová mechanika a vy na ní musíte přijít. Hra totiž umí skvěle přinášet nové prvky, které kombinují ty staré a přihazují něco navíc, ale jejich odhalení je pouze na vás. Naštěstí je všechno čistě logické. Téměř u každého vyřešeného problému se pak dostaví pocit vnitřního uspokojení.

Náznaky a podivná místa

Pokud pro vás hraje důležitou roli příběh, buďte na pozoru. Hra vypráví čistě vizuálem a hudbou – musíte se dívat kolem, uvažovat a ve finále stejně přijde ke slovu především vaše vlastní představivost. Celá hra výrazně pracuje se symbolikou, ale ústřední pointa je ale jasná a jakmile uvidíte konec, bude vám jasné, co se to vlastně stalo. Kupodivu jsou v tomto ohledu docela nápomocné trofeje. Jejich názvy totiž dobře napovídají, co se zrovna událo. 

Grafika jako taková pak není nijak přelomová. Jistě se najdou i tací, co by nad tímhle low-poly zpracováním ohrnuli nos. Jenže jakmile se ponoříte, všimnete si krásy. Před očima se pohybují podivné a obrovské věci, každý kus světů umí být dechberoucí, a to, co hra ztrácí na detailech, plně nahrazuje velkolepostí scén. Navíc musím opět zopakovat, že další úroveň zážitku přidává ozvučení – každý tón skvěle sedí k dění na obrazovce a hudba zvládá elegantně dokreslit vlastně cokoliv od melancholie až po triumf. 

Mistrovské dílo?

Jeppe Carlsen to zase dokázal. Vytvořil logickou hru, která je krásná snad po všech ohledech. Dokáže vás překvapit a okouzlit. Sice bych osobně dal přednost většímu trháku v samotném závěru, ale myslím, že cesta je v tomhle případě opravdu důležitější než její cíl.

Hádanky umí potrápit a jejich zdolání je odměněné tím správným pocitem zadostiučinění. Jen škoda několika menších zaškobrtnutí v celkovém tempu hry na místech, kdy si sami musíte přijít na to, co po vás hra vlastně chce. Ale to je jen bezvýznamná kapka v oceánu, která nemá šanci pošramotit jinak jedinečný a skvělý zážitek. Cocoon prostě stojí za každou chvíli, kterou s ním strávíte.