Válka hned v první scéně odtrhne mladíka Karla od jeho ženy Marie a malého syna – vyhostí jej z Francie a musí naverbovat do Německé armády. Emile, Mariin otec, zas narukuje v barvách armády francouzské, kde potkává Američana Freddieho. Později se k hrdinskému ansámblu přidá i věrný pes Walt a belgická studentka veteriny Anna, z níž se v zákopech stává skvělá zdravotnice. Každá z postav hraje samozřejmě důležitou roli a tvoří střípek mozaiky celkového příběhu.

Vymyšlené osudy hlavních postav kopírují jako tenká červená linie osudy mnoha vojáků a dávají historické lekci emocionální podtext. Hra balancuje na pomezí dojímavé adventurní plošinovky a edukativního titulu, přičemž obě role naplňuje velice zdařile.

Jakožto zboku viděná adventura křížená s plošinovkou po vás chce Valiant Hearts řešení jednoduchých hádanek kombinovaných s trochou akce, která se liší postavu od postavy. Jednou musíte kličkovat mezi dělostřeleckými granáty, podruhé se podkopat pod nepřáteli a potřetí se plížit kolem stráží. Vyžaduje to šikovné prsty a dobré načasování, ale též logické myšlení - když se strážný dívá mým směrem, co něco hodit, aby se otočil? Nebo je lepší strážného zabavit psíkem?

Pes, nejlepší přítel člověka

Pes Walt často hraje důležitou roli v hádankách, ale není tak stěžejní postavou, jak jej vykreslily trailery. Ano, jde o roztomilého a velice užitečného společníka, který zvládá mačkat páky, kooperovat s vámi jako druhý hráč a aportovat věci, ale hra se točí spíše kolem postav lidských. A je to samozřejmě dáno důrazem na příběh. Každý z herních hrdinů se specializuje na něco jiného a v roli každého z nich vás čeká něco mírně odlišného.

Freddie je klasický hrdinný voják, který metá hlavně granáty, řídí tank a mlátí nepřítele pěstmi. Emile má u sebe náčiní pro kopání a nadání pro řešení logických hádanek. Karl se zase musí často plížit a Anna zvládá nebezpečně řídit taxík, zachraňovat životy a řešit klasické adventurní úkoly. Občas si sice vyzkoušíte s každou z postav i to, co byste čekali od druhé, nicméně jejich rozdílnost vnímáte, což je samozřejmě dobře.

Každá z postav má vlastní osobnost i motivaci a hra vás doslova nutí si oblíbit každou z nich. Sympatické je, že scénář zvládá střídat momenty smutné s radostnými a nestane se, že byste měli po chvíli hraní depresi. Příběh samozřejmě má hořkosladkou příchuť, ale právě ta vás nutí hrát dál, namísto aby vás od dalšího sledování válečných příběhů odrazovala.

Důraz na historii

Nic na tom nemění ani fakt, že vás příběh protáhne důležitými bitvami první světové války, včetně takových "lahůdek", jako byla bitva u Ypres. Edukativní rovinu hry podporuje možnost si o bitvách a životě lidí v té době něco málo přečíst přímo ve hře. Většinou jde o fakta známá ze školy, ale věřte, že spoustu mezer ve znalostech hra přesto zaplní. A ještě více jich odhalí při troše vaší snahy – v úrovních jsou totiž rozesety historicky důležité předměty, které můžete posbírat do archivu, a následně si o nich něco přečíst.

Myšlenka s nepovinným sbíráním předmětů je zajímavá, protože po sebrání jakéhokoli předmětu máte chuť si o ní těch pár odstavců okamžitě přečíst. Na druhou stranu ale právě sbírání chabě schovaných předmětů odvádí pozornost od hlavního příběhu. Ve snaze „pochytat je všechny“ jako pokémony se vám může stát, že si hru neužijete opravdu plynule jak bylo zamýšleno. Tedy jako výborný interaktivní příběh, kterým Valiant Hearts přese všechny námitky bezesporu je.

Valiant Hearts dokáže vzbudit podobné emoce jako The Walking Dead. Nenabízí sice možnost volby při postupu příběhem, ale jinak exceluje stejně dobrým vypravěčstvím. Celkový dojem podporuje i unikátní výtvarný styl a vhodně zvolená hudba, která se výrazně podílí na budování atmosféry. Ba co víc, střihne si důležitou roli přímo ve hře. Hudbou podkreslené honičky v taxíku patří k tomu nejlepšímu, co ve hře najdete, protože přináší potřebné akční nakopnutí po delších logických pasážích.

Pořád dokola

Škoda, že po delším hraní zjistíte, že Valiant Hearts do značné míry vykrádá sama sebe. Obdobná hádanka se opakuje u jiné postavy, jedno plížení se až příliš podobá druhému - používané postupy jsou zkrátka příliš podobné. Navíc se podobné postupy opakují příliš brzy po sobě. Když Anna poprvé ošetřuje raněného (minihra, kdy mačkate tlačítka v pravý čas), je to fajn. Když v té samé části hry dáváte dohromady raněného už po sedmé, je to spíš otrava.

Hra přesto zvládá dávkovat atmosféru, příběhové posuny a nové prvky tak, aby si udržela pozornost. Může za to lákavá prezentace a střídání hrdinů, ale též logické řešení problémů, které vás nikdy příliš nezdrží. A když náhodou nevíte, přiskočí na pomoc dobře řešený systém postupné nápovědy. Jestli se ale na něčem zaseknete, pak ne proto, že byste neznali řešení, nýbrž proto, že máte problém se správným provedením či načasováním akce.

Valiant Hearts přes uvedené problémy zhltnete jako malinu. Jako u vytržení budete rozmotávat dojemné příběhové klubko a navzdory jednoduchosti překážek či opakování postupů se budete bavit i hraním. Navíc si zamilujete unikátní stylizaci a oceníte nenásilně naučný podtext. Pokud nejste striktně proti interaktivním příběhům, rozhodně si Valiant Hearts kupte a nechte se pohltit unikátním příběhem z první (velké) světové války.

Nejlepší (dle let) hlavolamy pro Xbox 360 před 2025