Ano, může se to zdát bláhové. Zdálo se to i mně. Ale naprosto neprávem, protože autoři to vážně dokázali. Pozvedli svou vlastní laťku a stvořili minimalistické veledílo, které vám na následujících řádcích představím.

Koncept zůstává více méně nezměněný. Na zelené louce zničehonic vyrostou dvě budovy, z nichž jedna po druhé něco chce. Ale zatímco v Mini Metru jste museli převážet cestující z jedné stanice do druhé za pomoci jednoduchých obrazců, v Mini Motorways se hraje čistě na barvy.

Hra vám to přímo neřekne, ale pocitově sledujete jakousi zvrácenou společnost, kterou nezajímá nic jiného než nákupy. Jakmile se totiž objeví nová budova, okamžitě začne vytvářet jakási kolečka, která z ní musíte za každou cenu dostat pryč. Jinak se totiž přeplní sklady a celé město v této zvrácené realitě zkolabuje.

Je to velmi chatrné soužití, které po nějakou dobu funguje skvěle. Nejprve se vám objeví bílý obchoďák a záhy bílý domek s garáží ukrývající dvě auta. Na vás je už jenom propojit dům s obchoďákem libovolně zakroucenou cestou, a jakmile se objeví první zboží, jedno auto okamžitě a automaticky vyráží na cestu. Tím začíná jeho životní úděl. Bude až do skonání celého města jezdit tam a zpátky jako pomatené a plnit tu nejdůležitější úlohu – oddalovat vaši prohru.

Mini Motorways není hrou, kterou byste mohli dohrát či vyhrát. Vždy prohrajete. Jde jen o to, kdy se tak stane. Každý jednotlivý odvezený nákup představuje jeden bod vašeho skóre, které je tím jediným, na co se tu vyloženě hraje. Trumfujete sami sebe, poměřujete se s ostatními hráči v online žebříčcích a denních i týdenních výzvách.

Fakt, že vaše město jednou zákonitě musí skončit, dělá z Mini Motorways jakousi variaci na indické mandaly. Od začátku víte, že stvoříte něco úžasného, úchvatného a velmi složitého, co po veškeré té námaze budete muset zbořit. A budete z toho mít radost. O tom to prostě je a je to něco, co umí přinést klid do duše.

Hraní této hry je zenový zážitek, který vedle výše popsané myšlenky podporuje i samotná hratelnost a audiovizuální zpracování. Barevné kontrasty v několika různých paletách spolu se spletitými cestičkami a jejich zákrutami, kruhovými objezdy, mosty, tunely a samozřejmě titulními dálnicemi dohromady utvářejí pestrý obraz, na který je v každý jednotlivý moment jeho života radost pohledět.

Ladné kreslení početně omezených silnic a vymýšlení ideálního řešení zapeklité dopravní situace za pochodu či během zapauzované hry není nikdy stresující díky faktu, že úplně celou infrastrukturu můžete během dvou, tří vteřin smazat a vytvořit úplně novou, funkčnější změť ulic, která vám přinese ještě větší porci radosti z vlastního skvělého nápadu na nový obchvat.

Baví vás, dokud se vám daří držet jednotlivé barevné segmenty odděleně, tedy když si modří nerušeně zajedou do modrého obchoďáku, zatímco červení krouží okolo nich bez možnosti jakéhokoliv prolnutí, bez existence křižovatky, kde by mohly vznikat tlačenice. Ale dříve či později vám algoritmus vytvářející náhodné obchoďáky a domy, jejichž přítomnost musíte prostě akceptovat a řešit, vytvoří situaci, kdy se prolínání barev nevyhnete. Zelení a fialoví najednou musejí sdílet stejnou cestu, navzájem se zpomalují, do obchoďáku dorážejí se zpožděním, tomu se tak plní sklady a začíná shon.

S takovými situacemi vám vypomohou zmíněné speciální segmenty jako kruhové objezdy a dálnice, ale ty dostáváte jen jednou týdně, navíc náhodně vybrané dva, z nichž si ke všemu smíte ponechat pouze jeden spolu s další dávkou silnic. Nikdy nemáte všeho dostatek, a neustále tak dumáte nad novými trasami a lepšími křižovatkami, aby se každý dostal včas pro své vysněné zboží.

A stejně jako v Mini Metru se po celou dobu naprosto neznatelně vzdalujete. Zatímco na začátku výstavby nového města jste přiblížení natolik, že celou obrazovku vyplňuje jen několik málo budov, na konci svého snažení vidíte celé velkoměsto s desítkami obchodů, mnohonásobně více domy a ještě dvakrát tolik auty na silnicích.

Oddalování statické kamery je tak lenivé, že si ho většinou vůbec neuvědomíte, a když si ho náhodou všimnete, pokaždé vás překvapí, jakou cestu jste za tu chvíli urazili. To jen dále dovršuje zenovou atmosféru. Kdyby vám tvůrci dali kontrolu nad pohybem a zoomem kamery, vzali by Mini Motorways velkou část jejího kouzla. Ale naštěstí to neudělali.

Dali vám jen pár úkonů na starost, které obstaráte s pomocí levého (kresba silnic) a pravého (mazání silnic) tlačítka myši. I přesto jde o překvapivě komplexní budovatelskou strategii, která vám místy potrápí mozkovnu, za což vás ale sladce odmění lépe vyřešenou dopravní situací a nikdy vás nevyvede z klidu.

Je to brilantní, minimalistická, ale po všech stránkách větší, propracovanější, hezčí a konkrétnější hra, než jakou bylo až příliš abstraktní Mini Metro. Dosud jsem se k Mini Metru s oblibou vracel, ale teď už nemám jediný důvod. Mini Motorways zkrátka dalece přerostla stín svého už tak vynikajícího předchůdce.

Nejlepší (dle let) casual pro iOS (iPhone, iPad) před 2025