Hudební okouzlení

The Witcher Adventure Game ale není špatná nebo jen průměrná hra - autorům je třeba přiznat, že stojaté vody takzvaných digitálních deskovek zčeřili se ctí. Ukazují totiž, že digitální verzi klasické deskovky se všemi těmi kostkami a kartami jde udělat hodně pěkně, čili se vyplatí do vývoje podobného typu hry něco investovat.

Audiovizuální zpracování hry v ničem nezaostává za fyzickou verzí a navíc ještě přihazuje skvělý soundtrack. Jeho tóny výborně dotváří epicky pojatý herní plán i důraz na vyprávění a co možná nejsilnější ukotvení v Sapkowského knižním světě. Dokonce si troufnu říct, že digitální verze má v tomto ohledu lehce na vrch - do zaklínačského světa vás vtáhne, třeba díky lepšímu vysvětlení pravidel, mnohem snadněji.

Přesto si ale platí, že ani dotykový displej nebo Skype nenahradí skutečnou interakci nebo házení kostkami v partě hráčů kolem stolu. Pocitově Adventure Game působí na monitoru přeci jen lehce nepatřičně a prostě je člověku líto, že si nemůžete herní karty ochmatat a plastového Geralta po ručně kresleném plánu posouvat sám.

Výhody videohry

Pokud ale nepatříte mezi nostalgiky, pak pro vás mám dobrou zprávu! Oproti skutečně deskovce totiž o nic v případě digitální verze nepřijdete (pravidla i všechny herní prvky jsou naprosto stejné) a ještě výrazně ušetříte! Pravdou je, že za nějakých 11 dolarů dostanete hru na dlouhé zimní večery, která se díky lokálnímu i online multiplayeru jen tak neomrzí.

Na rozdíl od jiných herních deskovek totiž můžete k Zaklínači zasednout prakticky s kýmkoli a o digitální podobě hry to platí ještě dvojnásob. Pravidla jsou pochopitelná, ale obtížná na mistrovské zvládnutí a na počítači vás hra nenechá vybočit mimo mantinely možností a herních principů. I když tedy nedisponujete spoustou kamarádů s pozitivním vztahem k deskovkám, nemusí to ještě znamenat konec všech nadějí.

Vždycky můžete k partii, trvající od 20 do zhruba 80 minut, zasednout s cizími lidmi na druhé straně planety či vzít za vděk solidní umělou inteligencí, mezi jíž hlavní nedostatky patří příliš mechanická a za všech okolností bezchybná hra. Po pár hrách se skutečnými lidmi už se vám do hry s AI moc chtít nebude. Mimo jiné totiž platí, že ve hře, která sama o sobě nepodporuje hráčskou interakci, na vás AI z vysoka kašle.

Poctivá deskovka

Rovněř ale neplatí, že jsou reální hráči, které ale přímo neznáte, o moc lepší. Problémem je, že The Witcher Adventure Game je spíše sólovka, takže tahání karet, plnění questů skrze sbírání předmětů nebo zkušeností, a boje ztvárněné hodem kostkami působí jaksi odtrženě. Jednoduše se moc nestaráte o to, co dělají ostatní a hra vás k tomu naneštěstí nijak nenutí. Zatímco kamarád vám ze solidarity pomůže s potvorou, cizinec nebo počítač o vás neprojeví zájem, pokud potvora nestojí v cestě jemu.

Časem vás hra s cizincem či AI může i hezky štvát, protože musíte sledovat každý jejich krok. Jednotlivé tahy totiž mohou být vzhledem k bohatému příběhovému pozadí a komplexním možnostem questů (hra za každou ze čtveřice postav je trošku odlišná) poměrně zdlouhavé. A když se vás jich drtivá většina netýká, může se do hry vkrádat nuda.

Vzhledem k tomu, že se každá postava specializuje na něco jiného a plní i odlišné úkoly, nemůžete se příliš inspirovat herním stylem ostatních. Zatímco Triss totiž vládne magií a Geralt si cestu vpřed razí stříbrným mečem, třeba Marigold se z většiny problémů vymluví - je tedy logické, že i vývoj postav je odlišný.

Alespoň vás díky tomu čeká pokaždé mírně odlišný zážitek. Ostatně, už na začátku dostanete jinou sadu hlavních úkolů a v závislosti na cestě k jejich splnění se pak liší i úkoly vedlejší. Vždycky se tak hraje podle jiného scénáře a stejný zůstává pouze cíl - zisk maxima vítězných bodů. Rozhodně si tedy nemyslete, že je hra nevybalancovaná, protože opak je pravdou.

Zaklínačské klopýtnutí

Navzdory faktu, že je The Witcher Adventure Game solidní digitální deskovka s úžasným důrazem na vyprávění a variabilní hratelností, k dokonalosti, s jakou se zaklínačské hry doposud pojily, jí zkrátka něco chybí. Může to být absence zážitku z hraní skutečné deskovky, nulový důraz na interakci mezi hráči, zdlouhavé a nudné čekání na další tah či snad jisté technické chybky a nestabilní síťový kód.

V tomhle ohledu je totiž The Witcher Adventure Game možná překvapením zdaleka největším. Několikrát se mi stalo, že se hra bez varování vypnula nebo pouze ukončila rozehranou hru z důvodu výpadku spojení, které ale přitom prokazatelně fungovalo. Na pozoru by se měli mít i majitelé Mac počítačů, na kterých zase z nějakého důvodu blbne rozlišení vyšší než 720p. NA druhou stranu, na takový iPad se hra svým formátem hodí lépe.

Jestli tedy dvě velké Zaklínač hry představovaly pomyslné okno do žánru a šlo „must play“ tituly, Adventure Game k nim nepatří. Pořád se ale jedná o povedenou deskovou hru, jejíž převedení do virtuální podoby vůbec nedopadlo špatně. Fandům žánru nebo Sapkowského výtvoru udělá vzhledem k ceně bezesporu radost. Jen tak nějak nevidím důvod, proč by měl někdo deskovkami nepolíbený tohle dobrodružství zkoušet.

Nejlepší (dle let) společenské hry pro Windows před 2024

Upravte si filtr třeba takhle: