Chmury a obavy stranou! Far Cry 4 začne tahat trumfy z rukávu hned po startu, a i když je přece jen systém hraní víceméně kopií třetího dílu, nemějme to tvůrcům tentokrát za zlé. Trojka byla parádní střílečka s prvky boje o přežití v otevřeném světě a byla by velká škoda tenhle koncept zahrabat někam do hlubin zapomnění.

S baťůžkem do hor

Podobně jako ve Far Cry 3 narazíte na padoucha hned na začátku hry. Psychopatického a nejen díky tomu nezapomenutelného Vaase nahradil Pagan Min, záporák libující si ve starém dobrém násilí, teatrálnosti a výstředních oblecích. Je vidět, že se Ubisoft opět snažil vytvořit výrazného antagonistu, který člověku vleze pod kůži, aby na něj vzpomínal ještě dlouho po vydání hry.

Pagan Min je jistě padouch bondovských kvalit, avšak je otázka, jestli to brát jako kompliment. Vzhledem k tomu, že vás Minovy hlášky provází celou hru díky spojení přes vysílačku, budete občas pochybovat, že jde o skutečnou postavu, protože některé průpovídky jako by vypadly ze scénáře pro Handsome Jacka z Borderlands. „Héééj, Ajayi, kámo! Seš tam? Posloucháš? No to je boží! Já vlastně volám jen tak, abych se zeptal, jak se máš… než tě brutálně zamorduju.“

Pagan Min (dabovaný oblíbeným Troyem Bakerem) se tedy pohybuje někde na pomezí mezi klasickým vyšinutým diktátorem a komiksovým padouchem – zapamatujete si ho ovšem dobře, stejně jako řadu dalších slušně prokreslených postav, na které při svém putování narazíte. Hned po útěku z Minova sídla se seznámíte s členy odbojového hnutí Zlatá stezka, které (jak záhy zjistíte) kdysi vedl váš otec spolu s nebožkou matkou. Nepříliš objevný příběhový twist stačí Ajayovi k tomu, aby se k partyzánům přidal, pomohl jim svrhnout nenáviděného vůdce a nakonec i uložil matčiny ostatky k věčnému odpočinku.

G. I. Joe z Nepálu

„Přátelství mají v zázemí, ve vzduchu, v lodi nebo na zemi…“ nebo tak nějak se to zpívalo v české verzi úvodní znělky seriálu G. I. Joe. Něco podobného platí i pro Far Cry 4 a jeho otevřený svět, který nabízí nepřeberné množství cest, jak se vypořádat s nepřítelem. Je čistě na vás, jestli si osedláte drobnou helikoptéru a vojáky pod sebou pokropíte granátometem nebo raději sáhnete po rychlém vodním skútru, tábor takticky obkroužíte, najdete si vyvýšené místo, ze kterého protivníky označíte pomocí fotoaparátu a jednoho po druhém je opatrně sejmete lukem.

Vyjmenovávat všechny možné způsoby postupu by bylo naprosto kontraproduktivní – hratelnost je založená právě na zkoušení různých přístupů a praktikování metody pokus-omyl, ale rozhodně nejde o nic frustrujícího. Věc se má zkrátka tak, že když někam vlítnete bez rozmyslu a s pěnou u huby, pravděpodobně bude za pár vteřin následovat restart. Far Cry 4 umí být na poměry dnešních her hodně obtížná, naštěstí ale férově!

Zdraví není moc, nepřátelé jsou překvapivě chytří a každou chvíli vytáhnou nějaký nový trumf z rukávu. Jednou si třeba voják navleče neprůstřelnou vestu, do které se šíp zasekne, jen aby následně zalarmoval celou základnu, že si nějaký blázen v křoví hraje na Ramba. Jindy zase nepřátelé váš neúspěšný útok nečekaně kontrují naprosto brutální salvou z minometu. A zatímco zdrháte z hořícího pole, co vám nohy stačí, koutkem oka uvidíte vojenské džípy, jak si vás pěkně z boku nadjíždějí. V takové situaci je lepší rázný restart mise než prodloužená agónie uprostřed nelítostných plamenů, které se po okolí šíří děsivým tempem.

Tisíc malých příběhů

Far Cry 4 vás opravdu uchvátí drobnými a náhodnými příběhy, kterých budete svědky. Velký vliv na tyhle zábavné události má především přítomnost bohaté fauny a velmi slušná umělá inteligence. Například po cestě kolem jezera narazíte na nenápadnou usedlost, kde se ale podle mapy měla skrývat démonická maska. Zaparkujete tedy džíp před budovou a zjistíte, že se skrz studnu můžete slanit do tajuplné jeskyně. Masku najdete, ale když jsem vyšplháte zpátky, vaše auto možná bude třeba zaháknuté předními koly na nedaleké zídce.

Pomyslíte si něco o bugu, který manipuluje s herními objekty, když se hráč vzdálí. Jenže si v tu chvíli všimnete, jak v dálce utíkají dva žoldáci před rozzuřeným nosorožcem. Zatímco jste se potápěli v podzemní tůni, na povrchu v blízkosti vašeho vozu evidentně došlo k nepěknému setkání. Jindy se zas budete plížit křovím, abyste ulovili mladého nahura, jenže když už už chcete stisknout spoušť, z nebe se snese obrovský orel, horskou kozu vezme do spárů a zmizí. Zloděj!

Kyrat je zkrátka neuvěřitelně organický a bohatý svět, kde asi největším hříchem je vzít helikoptéru a všechna ta zajímavá zákoutí s drobnými příběhy nechat hluboko pod sebou. I když může putování stále stejnou krajinou působit po čase lehce stereotypně, jsou to právě zajímavé zážitky, co drží hráčovu pozornost bez problémů nad vodou.

Rozdíly jsou v detailech

Pochopitelně záleží na tom, co vlastně od pokračování úspěšné značky čekáte. Jestli malou revoluci, která zavedené standardy (v rámci série) obrátí naruby, nebo zda radši uvidíte v minulosti prověřené herní mechanismy doplněné o nejrůznější nové vychytávky, opravy a obecně o nový obsah.

Jak je asi zřejmé, zastánce první kategorie čeká spíše zklamání a Far Cry 4 pro ně bude prachobyčejná kopírka. Proč ale měnit něco, co před dvěma lety fungovalo tak skvěle? Navíc, kostra sice zůstala v podstatě stejná (odvážný mladý hrdina, vyšinutý záporák, otevřený exotický svět, plnění úkolů a takřka neomezený počet možností, jak se vypořádat s nepřáteli), ale rozdíly oproti trojce jsou vidět v detailech.

V průběhu příběhové kampaně potěší též možnost vybrat si cíl některých misí – jestli opium raději spálíte, nebo zachráníte a prodáte. A opět: následky rozhodnutí a voleb jsou často natolik vyhrocené, že o Far Cry 4 vážně nebudete smýšlet jako o obyčejném mainstreamovém titulu.

Přibyly i další potěšující drobnosti: na vrcholy hor vás doveze miniaturní helikoptérka, pocit neporazitelnosti vám dodá jízda na slonovi, jsou tu nové skilly, nové odemykatelné bonusy, obrovský kus terénu k prozkoumání, nová zvěř, noví nepřátelé (například maskující se hunteři), možnost zapnout během řízení vozu „autopilota“ a věnovat se střelbě po nepřátelských vozidlech…

Dunia na nové generaci

Stejně jako Far Cry 3 běží nový díl na enginu Dunia ve verzi 2. Že se jedná o velmi schopnou technologii, je určitě patrné z okolních screenshotů. Na PlayStation 4 běží hra v rozlišení 1080p, přičemž framerate se stabilně drží na hodnotě 30 fps. Žádné záškuby, dodatečné nahrávání textur nebo cokoliv, co by hráče mohlo otravovat, se nekoná.

Far Cry 4 se vzdaluje od barevného třetího dílu a místo bílých pláží a sytě zelených pralesů servíruje překrásné realistické nasvícení, impozantní horské štíty zalité zlatavým sluncem, bohaté listnaté lesy s hustou vegetací jemně se vlnící ve větru, malebné vísky a ocelově šedá jezera. Pravda, někdy jsou světelné podmínky takové, že Kyrat zrovna moc k světu nevypadá, ale jakmile se dostane slunce do správného úhlu, budete dost možná častěji mačkat tlačítko pro pořízení screenshotů než spoušť zbraně.

Značnou pozornost si vysloužila i zvířata, na kterých stojí velká část prezentace herního světa. I když jejich animace stále ještě nejsou tak dobré jako animace lidí, s potěšením lze kvitovat, že vývojáři použili speciální shader pro renderování srsti a zvířata jsou na to konto krásně huňatá. Nejenom zvěři se však dostalo adekvátní péče. Obyvatelé Kyratu mají povedenou mimiku, nechybí jim správný lesk v očích, dobře vypadající vlasy a vousy, a i když se nejedná o fotorealismus, tvůrci nás alespoň ušetřili nechvalně známého efektu „uncanny valley.“

Zpátky do Kyratu

Doposud byl text poměrně skoupý na kritiku. Šetřil si ji na závěr? Tak trochu. V úvodu bylo zmíněno, že Pagan Min je spíš komiksovým záporákem, kterého nejspíš nedokážete brát příliš vážně. S jeho postavou by se určitě dalo pracovat lépe. Příliš často na něj ale ve hře nenarazíte a během prvních hodin se vaše pozornost zaměří především na velitele jeho soukromé armády.

Mírné pokárání si vývojáři vyslouží i za opakování některých až příliš provařených herních prvků – jde především o nutnost dobývat zvonice s nepřátelskou rádio stanicí na vrcholu, kterou je potřeba zničit, aby se odkryla další část mapy. K odemknutí určitých bonusů zase musíte strhávat propagandistické plakáty ze zdí. Inu, ubisoftí plémě se bohužel nezapře. Naštěstí jsou plakáty nepovinné a každá věž je vlastně originální skákací puzzle – nemusí být však po chuti každému. Horší je například nutnost restartovat misi, pokud si náhodou potřebujete odskočit pomocí rychlého cestování do tábora nakoupit novou výzbroj.

Přes všechny subjektivní a objektivní námitky je ale Far Cry 4 až po okraj nacpaná obsahem. Opravdová zábava při hraní Far Cry 4 totiž pramení z průzkumu a objevování světa i všech jeho možností. Ať už je to vlastní hráčova vynalézavost v singleplayeru nebo ujeté kaskadérské kousky v kooperaci, Far Cry 4 zkrátka umí zásobovat pamětihodnými momenty.

Nejlepší (dle let) sandbox pro Xbox 360 před 2025