Dead Rising 2
Japonci se snaží trefit do vkusu západních hráčů, ale tentokrát se jim to úplně nepovedlo a vylezl z toho tak trochu kočkopes. Výsledek dokáže být i přesto neskutečně zábavný, jen se musíte obrnit trpělivostí a občas přimhouřit oči.
Další informace
Výrobce: | Blue Castle Games |
Vydání: | 28. září 2010 |
Štítky: | survival, sandbox, horor, zombie, humor, otevřený svět, akční |
Splněný sen! Co jiného říct, když se zkušený producent zombie her rozhodne vytvořit zombie hru zasazenou do prostředí jednoho z nejlepších zombie filmů Dawn of the Dead a udělat ji se vším všudy - tisícovkami zombíků a obrovským shopping centrem, kde si můžete dělat doslova, co chcete. A co teprve fakt, že ji milý tvůrce nadesignoval tak hardcorově, že ve hře plyne reálný čas a záleží jenom na vás, jestli se rozhodnete sledovat příběhovou linii, nebo prostě jen přežívat a užívat si jako malé děcko pískoviště, které vám autoři vytvořili.
Japonská studia zjistila, že jim ujel vlak a nějak nezvládají vývoj pro next-gen platformy, a tak se vývoj Dead Rising 2 přesunul do Kanady, do relativně neznámé firmy Blue Castle Games. I tam ovšem probíhal pod taktovkou původních japonských tvůrců z Capcomu.
Zombie terorista
Děj hry vás zavádí na zcela nové místo a navlékne vás i do kůže nového hrdiny - motokrosového závodníka Chucka Greena, jehož žena byla zabita při zombie epidemii v Las Vegas a malá dcera tamtéž nemrtvými pokousaná, takže potřebuje pravidelné dávky drahého léku se všeříkajícím názvem Zombrex. Peníze na něj si Chuck vydělává v zábavním centru plném atrakcí a kasin, které nahradilo zombíky zničené Las Vegas, jako závodník v soutěži TIR. Tato bohulibá hra spočívá v drcení zombíků jezdci na motorkách vybavených pilami. Něco jako Monster Truck.
Zrovna když Chuck vyhraje první místo v jednom ze závodů, stane se ovšem vskutku nemilá věc - někdo vypustí „soutěžící“ zombíky z klecí a přemění tak davy návštěvníků zábavního centra v davy mozkožroutů. A aby toho nebylo málo, Chuck je v televizi označen za hlavního teroristu zodpovědného za tento čin. Chuckovi se podaří dostat i s dcerou a několika přeživšími do krytu a má tři dny na to, aby očistil svoje jméno, zachránil co nejvíc přeživších a při tom všem sháněl po obchoďáku Zombrex, aby udržel svoji dceru ve stavu, kdy se mu nechce prokousat skrz jeho blonďatou kštici až do krku.
Použij psa na zásuvku a vyhoď pojistky
Od prvního dílu se toho zas tak mnoho nezměnilo. Jakmile opustíte bezpečí krytu, máte k dispozici obrovské pískoviště, kde si můžete dělat, cokoli vás napadne. Prakticky všechno, co se někde povaluje, můžete sebrat a použít jako zbraň. V údržbářských místnostech můžete z posbíraných a zdánlivě neškodných předmětů konstruovat zbraně vlastní, často mnohem účinnější, někdy ovšem spíš legrační.
Kupříkladu kombinací kbelíku a ruční vrtačky vznikne poměrně zajímavý klobouk, při jehož nasazení bude zombie filosofům pořád něco vrtat hlavou. V obchodech, kterých je opravdu požehnaně, od hračkáren až po sexshop, se můžete převlékat do často velice bizarních outfitů. Na své si přijdou američtí fotbalisté, kovbojové, ale i transsexuálové a příznivci kožených kalhot bez zadní partie. Využívat můžete i rozličných dopravních prostředků - tříkolkou a skateboardem počínaje, motorkou a hummerem konče.
Něco nám tu vyrostlo
Jestli se od prvního dílu něco změnilo, tak snad, že všechno je větší - zábavní centrum je mnohem rozlehlejší a na scéně se vyskytuje až desetkrát víc zombíků než v jedničce.
Motorkář lopata
Škála Chuckových činností za ty čtyři dny, které s ním strávíte, není nijak omračující. Nejčastěji vyrážíte z bezpečí krytu pátrat po přeživších, které můžete (to znamená, že nemusíte) zachraňovat. Celkově je ve hře 118 NPC postav a některé z nich jsou dost pošahané. Narazíte třeba na slečnu ve spodním prádle, která se nechá zachránit, pouze pokud se také svléknete. Řada přijde i na mořskou pannu, kterou musíte nést, protože s ocasem se jí dost blbě chodí. Mezi tím musíte ještě shánět již zmiňovaný Zombrex pro dcerku, která si potřebuje každé ráno šlehnout svoji dávku a tím vším se prolíná Chuckova snaha přijít na to, kdo to všechno spískal a narafičil na něj.
To všechno se odehrává v reálném čase, a pokud včas nezareagujete, příležitost nenávratně zmizí a to včetně příběhových misí. Ani jejich propásnutí ovšem neznamená konec hry. V zásadě můžete celou hru strávit v bezpečí krytu a nedělat nic, snad jen s výjimkou shánění Zombrexu. Na konci si ovšem s největší pravděpodobností půjdete sednout do basy jako terorista. Aby byl výčet všeho, co můžete v Dead Rising 2 dělat, kompletní, je třeba zmínit ještě multiplayer, ve kterém je možnost kooperativní hry s kamarádem nebo závodění v aréně TIR.
Přežraní zombíci
Stejně jako v prvním díle občas narazíte i na bosáky, kteří jsou opět hlavním kamenem úrazu. Většinou se jedná o značně vyšinuté jedince, kteří jsou bohužel vždy neskutečně tuzí a obzvlášť zpočátku hry vás velice snadno oddělají. S tím souvisí i další, doslova do nebe volající zhovadilost, kterou je ukládání pozic. Můžete je sice ukládat kdykoli, ale jenom na záchodech. A záchodů je v celém obrovském zábavním centru jen osm! Nejenom že to rozhodně nesplňuje hygienické směrnice evropské unie, ale z hraní to dělá často naprosté peklo.
Obtížnost je ale naštěstí, s výjimkou bosů, menší než v prvním díle. Není velký problém probíhat skrze davy zombies bez škrábnutí se starou bábou v náručí a dokonce i zachránění, které vedete do krytu, se o sebe dokážou docela dobře postarat, obzvlášť pokud jim předtím vrazíte do ruky sekeru nebo pěkně nahřátou pánev.
Trpká tečka na závěr
Horší už to je s vybalancováním všeho dohromady. Za zabíjení zombies a zachraňování přeživších dostáváte body, díky kterým se Chuckovi zvyšují schopnosti – přibývá zdraví, sloty na předměty, zvyšuje se rychlost a Chuck se učí nové pohyby. Bohužel vybalancování toho všeho je poněkud zvláštní, stejně tak jako vyváženost zbraní. Nejúčinnější se zdá baseballová pálka s hřebíky hned z počátku hry a obouruční meč. Výroba ostatních zbraní je extrémně zdlouhavá a jejich efekt rozhodně za vynaloženou námahu nestál.
Dead Rising 2 je prostě poněkud rozporuplný - na jednu stranu v něčem hraničí s hardcore simulátorem (realtime čas, šílené ukládání), na druhou stranu je to vlastně sama sebe parodující skákací arkáda s obskurními bosáky. Příběh má zajímavý základ, ale díky obskurním bosákům, Chuckovým páprdovským hláškám a některým událostem je to céčko jak od Uwe Bolla. I přesto vám ale hra poskytne naprosto fantastické pískoviště, kde můžete vyvádět jako smyslů zbavení.