Hudební okouzlení

The Witcher Adventure Game ale není špatná nebo jen průměrná hra - autorům je třeba přiznat, že stojaté vody takzvaných digitálních deskovek zčeřili se ctí. Ukazují totiž, že digitální verzi klasické deskovky se všemi těmi kostkami a kartami jde udělat hodně pěkně, čili se vyplatí do vývoje podobného typu hry něco investovat.

Audiovizuální zpracování hry v ničem nezaostává za fyzickou verzí a navíc ještě přihazuje skvělý soundtrack. Jeho tóny výborně dotváří epicky pojatý herní plán i důraz na vyprávění a co možná nejsilnější ukotvení v Sapkowského knižním světě. Dokonce si troufnu říct, že digitální verze má v tomto ohledu lehce na vrch - do zaklínačského světa vás vtáhne, třeba díky lepšímu vysvětlení pravidel, mnohem snadněji.

Přesto si ale platí, že ani dotykový displej nebo Skype nenahradí skutečnou interakci nebo házení kostkami v partě hráčů kolem stolu. Pocitově Adventure Game působí na monitoru přeci jen lehce nepatřičně a prostě je člověku líto, že si nemůžete herní karty ochmatat a plastového Geralta po ručně kresleném plánu posouvat sám.

Výhody videohry

Pokud ale nepatříte mezi nostalgiky, pak pro vás mám dobrou zprávu! Oproti skutečně deskovce totiž o nic v případě digitální verze nepřijdete (pravidla i všechny herní prvky jsou naprosto stejné) a ještě výrazně ušetříte! Pravdou je, že za nějakých 11 dolarů dostanete hru na dlouhé zimní večery, která se díky lokálnímu i online multiplayeru jen tak neomrzí.

Na rozdíl od jiných herních deskovek totiž můžete k Zaklínači zasednout prakticky s kýmkoli a o digitální podobě hry to platí ještě dvojnásob. Pravidla jsou pochopitelná, ale obtížná na mistrovské zvládnutí a na počítači vás hra nenechá vybočit mimo mantinely možností a herních principů. I když tedy nedisponujete spoustou kamarádů s pozitivním vztahem k deskovkám, nemusí to ještě znamenat konec všech nadějí.

Vždycky můžete k partii, trvající od 20 do zhruba 80 minut, zasednout s cizími lidmi na druhé straně planety či vzít za vděk solidní umělou inteligencí, mezi jíž hlavní nedostatky patří příliš mechanická a za všech okolností bezchybná hra. Po pár hrách se skutečnými lidmi už se vám do hry s AI moc chtít nebude. Mimo jiné totiž platí, že ve hře, která sama o sobě nepodporuje hráčskou interakci, na vás AI z vysoka kašle.

Poctivá deskovka

Rovněř ale neplatí, že jsou reální hráči, které ale přímo neznáte, o moc lepší. Problémem je, že The Witcher Adventure Game je spíše sólovka, takže tahání karet, plnění questů skrze sbírání předmětů nebo zkušeností, a boje ztvárněné hodem kostkami působí jaksi odtrženě. Jednoduše se moc nestaráte o to, co dělají ostatní a hra vás k tomu naneštěstí nijak nenutí. Zatímco kamarád vám ze solidarity pomůže s potvorou, cizinec nebo počítač o vás neprojeví zájem, pokud potvora nestojí v cestě jemu.

Časem vás hra s cizincem či AI může i hezky štvát, protože musíte sledovat každý jejich krok. Jednotlivé tahy totiž mohou být vzhledem k bohatému příběhovému pozadí a komplexním možnostem questů (hra za každou ze čtveřice postav je trošku odlišná) poměrně zdlouhavé. A když se vás jich drtivá většina netýká, může se do hry vkrádat nuda.

Vzhledem k tomu, že se každá postava specializuje na něco jiného a plní i odlišné úkoly, nemůžete se příliš inspirovat herním stylem ostatních. Zatímco Triss totiž vládne magií a Geralt si cestu vpřed razí stříbrným mečem, třeba Marigold se z většiny problémů vymluví - je tedy logické, že i vývoj postav je odlišný.

Alespoň vás díky tomu čeká pokaždé mírně odlišný zážitek. Ostatně, už na začátku dostanete jinou sadu hlavních úkolů a v závislosti na cestě k jejich splnění se pak liší i úkoly vedlejší. Vždycky se tak hraje podle jiného scénáře a stejný zůstává pouze cíl - zisk maxima vítězných bodů. Rozhodně si tedy nemyslete, že je hra nevybalancovaná, protože opak je pravdou.

Zaklínačské klopýtnutí

Navzdory faktu, že je The Witcher Adventure Game solidní digitální deskovka s úžasným důrazem na vyprávění a variabilní hratelností, k dokonalosti, s jakou se zaklínačské hry doposud pojily, jí zkrátka něco chybí. Může to být absence zážitku z hraní skutečné deskovky, nulový důraz na interakci mezi hráči, zdlouhavé a nudné čekání na další tah či snad jisté technické chybky a nestabilní síťový kód.

V tomhle ohledu je totiž The Witcher Adventure Game možná překvapením zdaleka největším. Několikrát se mi stalo, že se hra bez varování vypnula nebo pouze ukončila rozehranou hru z důvodu výpadku spojení, které ale přitom prokazatelně fungovalo. Na pozoru by se měli mít i majitelé Mac počítačů, na kterých zase z nějakého důvodu blbne rozlišení vyšší než 720p. NA druhou stranu, na takový iPad se hra svým formátem hodí lépe.

Jestli tedy dvě velké Zaklínač hry představovaly pomyslné okno do žánru a šlo „must play“ tituly, Adventure Game k nim nepatří. Pořád se ale jedná o povedenou deskovou hru, jejíž převedení do virtuální podoby vůbec nedopadlo špatně. Fandům žánru nebo Sapkowského výtvoru udělá vzhledem k ceně bezesporu radost. Jen tak nějak nevidím důvod, proč by měl někdo deskovkami nepolíbený tohle dobrodružství zkoušet.

Nejlepší (dle let) mobilní hry pro Mac OS X před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: