Umělou inteligenci Incognitu blokuje démon, který číhal v elektronickém zámku sejfu, kam jste se převtělili z bezpečnostní pojistky stráže, omráčené o dvě místnosti dál. A i kdyby neblokoval, u hodnoty PWR smutně svítí jednička, za což si v téhle fázi akce nepustíte ani Solitaire.

Jasně, maskovací zařízení, které má střelkyně v kapse, je vyšší verze, pokrývající hned několik polí. Stačilo by jedno kliknutí a oba exponovaní agenti by na celé soupeřovo kolo zmizeli. Jenže tagy na obou hlídačích prozrazují, že se v jeho rámci ten bližší přesune dovnitř serverovny a jeho soudruh suverénně zablokuje východ. A hlavně, maskování se ještě nestihlo dobít od posledního použití, kdy jste se do serverovny vplížili. Rozumíme si? Jste v háji.

Noir-punk

Předchozí odstavce můžou být pro člověka bez zkušenosti s Invisible, Inc. relativně neproniknutelné. Do hry samotné ale vklouznete jako disketa do mechaniky. Nová hra od vancouverských tvůrců Mark of the Ninja nebo Don’t Starve je ve svém jádru perfektně vycizelovaná a obratem vám vysvětlí, co od vás chce, a co vám naopak může nabídnout. Jen chvíli trvá, než vám secvakne, jak dobré to všechno je.

Jakožto anonymní operativec tajné organizace Invisible máte za úkol postavit svou společnost zpátky na nohy poté, co dostane zákeřnou ránu přímo na solar. Podlé korporace, kterým jste byli už delší dobu zásadním trnem v rozpočtu, se proti Invisible spojily a podařilo se jim odhalit vaši základnu.

Že to nedopadlo dobře, si jistě domyslíte, ale že to nemusí dopadnout koncem celé organizace, na to teď máte dvaasedmdesát hodin a dva agenty k ruce. Za tři dny dojde Incognitě šťáva a vám naděje, že zlámanou organizaci postavíte zpátky na nohy a umožníte jí zmizet zpátky ve stínech, odkud byla násilně vytažena za kybernetické pačesy.

Píše se rok 2074 a svět je sdrátován optickými kabely, korporátními intrikami a také špionážní sítí agentů v baloňácích a kloboucích, jako byste na Williama Gibsona naroubovali Raymonda Chandlera. Na globální mapě svítí jediný terč, ale to se po první úspěšné misi změní a mapu zaplní datová centra, nanolaboratoře, finanční střediska nebo také tajné věznice. Kam dál?

Co oči nevidí, to agenta nebolí

To je zcela na vás. Čas běží, a každý přelet za novým cílem z něj ukrojí příslušnou porci. Každý cíl zároveň představuje misi, poskládanou náhodně z řady prvků: místností a chodeb, terminálů a sejfů, kamer a stráží. Jedna cesta dovnitř, jiná ven; zbývá jen stihnout toho co možná nejvíce najít, uloupit,
odnést. Za peníze vylepšujete kvarteto agentských schopností, ale také nakupujete vybavení a programy od spřáteleného překupníka, případně z nanoautomatů a od dealerů pirátského softwaru.

Klíčovým fórem je, že ať už uvnitř misí děláte cokoli, pomalu roste stupeň poplachu. A když to cokoli děláte blbě, například necháte ležet omráčenou stráž tam, kde ji objeví kolega, naskáče vám poplach o to rychleji a máte problém.

Stupňů je šest a zatímco první vám projde ještě bez zásadních komplikací, s každým dalším si o ně říkáte čím dál víc. Do oblasti se teleportují nové stráže, elektronickým zařízením bobtnají firewally a na nejvyšších stupních si korporátní systémy vyhmátnou vaše agenty i tam, kde na ně zdánlivě nikdo nevidí.

Držet se mimo ostříží zrak nepřátel je bezpodmínečně nutné – jakmile vás zmerčí, každý další pohyb je rizikem. Jedna trefa složí libovolného agenta a vám zbývají dvě možnosti: s pomocí dalšího agenta (a příslušného vybavení) kolegu či kolegyni oživit, případně jejich bezvládné tělo odtáhnout k teleportu a zachránit.

Nepovedlo se? S agentem se můžete rozloučit. Nepovedlo se, a navíc to při pokusu o záchranu koupili i všichni ostatní? Na nejjednodušší obtížnost můžete misi zrestartovat, na jakoukoli další zíráte do obrazovky s přehledem čerstvě prohrané kampaně. A přemýšlíte, jak to příště udělat lépe.

Deus ex machina

Invisible, Inc. je svým způsobem stručná záležitost, ale dohrát ji napoprvé jen otevírá bránu do světa návykové tahové špionáže, kdy i po deseti, dvaceti hodinách můžete zažít něco nového, nějakou novou konfiguraci situace a řešení, jak se vám z ní podaří proklouznout ven.

Dobré hry poznáte i podle toho, že generují dobré hráčské příběhy, a tohle je učebnicový příklad: zažijete opojný pocit z misí, které šly jako po drátkách, a stejně tak adrenalin těch nepovedených i vyloženě katastrofálních. Se svými agenty dokážete proniknout do nejstřeženějších korporátních sídel a databází, stejně jako je musíte po paličatém unikání čím dál početnější přesile nechat s posledními slovy na rtech odprásknout.

Paralelně s činností agentů funguje i zmiňovaná umělá inteligence Incognita, kterou se jednak snažíte převést na stabilní hosting, ale především s ní na jednotlivých mapách působíte paseku v cizích systémech. Příklad? Díky wi-fi modulu vaší agentky víte, že místnost, kam zatím nevidíte, sleduje kamera. Pak už jen stačí přepnout do „kyber-zobrazení“ Incognity a kameru si podmanit jedním z programů, prolamujících firewally.

Voilà, najednou máte přehled o všem, co se v dané místnosti šustne – a přehled je pochopitelně hlavní zbraní každého špiona. Když víte, kudy pendluje stráž, můžete na správném místě připravit přepad nebo past, případně se kontaktu zcela vyhnout.

Své místo tu má i hrubší násilí, ale málokdy se vyplatí. Stráže disponují srdečními pojistkami, zvedajícími poplach, a v náročnějších misích nebývá zadarmo ani jejich tiché omráčení. I díky velmi dobré umělé inteligenci, systematicky pročesávající místnosti a všímající si například otevíraných a zavíraných dveří, je vaše snaha ji přechytračit kontinuálním vyvažováním kladů a záporů každého pohybu, útoku, akce.

Co víc si přát

A to vlastně sedí i na Invisible, Inc. jako takovou, protože se neustále snažíte vybalanovat, co se vám v danou chvíli nejvíce vyplatí. Na vyšších obtížnostech, zpřísňujících některá pravidla a omezujících možnost brát tahy zpět, hra rozkvétá do strhujícího dramatu, ve kterém víte, že nelze zvládnout vše – ale stejně se o co možná největší úspěch pokoušíte.

Jedna chyba se s vámi může táhnout, ale chytrým přehodnocením priorit z jejích následků stihnete tak tak vybruslit, abyste v závěru heroicky zvítězili. Anebo zemřeli. Anebo zvítězili a obětovali kvůli vítězství své vypiplané, milované agenty. Anebo...

Variant toho, co vás tu čeká, je víc, než by se mohlo z relativně strohých součástek zdát. Skvěle navržené srdce hry ale stálo za to obložit trochu tučnější omáčkou. Ne snad, že by kreslená stylizace hře neseděla, naopak! Dokonce i jednotliví agenti disponují na minimálním prostoru pár ilustrací a hlášek dostatečnou osobností.

Jediné, co chybí, je nějaký stylový přesah. Invisible, Inc. má k něčemu podobnému našlápnuto, ale nakonec zůstává pod vrcholem. Což, pravda, není vůbec špatné místo, odkud špehovat.

Nejlepší (dle let) kyberpunk pro Mac OS X před 2024