Shadowrun: Dragonfall

Rovnice smrti

Nepřekvapuje, že Harebrained Schemes opět dokázali ladně smíchat na první pohled nesmíchatelné. Totiž cyberpunk, sci-fi, středověkou fantasy a výstřední atmosféru, která v Dragonfall smrdí konspirací a známostmi. Vítejte tedy v Berlíně poloviny jednadvacátého století. Ve městě, které vybudovalo svoji politiku na křehkém souznění naprosto opačných fenoménů. V ulicích se snoubí anarchie s právem, v politice čest s korupcí a v lidských příbytcích bída s prosperitou.

Co člověka nakonec potká, závisí jen na síti kontaktů. Pouze hustá pavučina konexí mu dovolí vystoupit z průměrnosti a stát se elitou. Stejná praxe ho ovšem může i zahubit. Kdo ví příliš mnoho, stává se nepohodlným, a tak i ve „svobodném“ Berlíně trpí špičky společnosti známou chorobou spočívající s krátkosti jejich blahobytu. Pouze specifickým společenským kastám se daří přežívat bez výkyvů. Například shadowrunnerům. I když, jak sami časem poznáte, i zde padají hlavy a životní štěstí se musí hledat.

Civilní příběh o dracích

Životní nálada v Dragonfall je stejně pikantní, ale zasazením přitom úplně odlišná od té v Returns. A to nejen v základní životní filozofii moderních Němců. I detektivní scénář je nový. Opustil pohádku o šmelině s náhradními lidskými orgány a orci si teď v ulicích velkoměsta povídají o dracích. O tom kde jsou, kdy vylezou a kolik náletů uspořádají.

Dragonfall jako by mnohem více čerpal ze shadowrunnerské ságy, která kdysi úzce propojovala sci-fi s fantasy a dovolila, aby se lidem budoucích věků rodili skřítci a společnost, která na už nedokáže přečíst archaické DVD disky, žila stále ve víru kouzel a magie.

Základní pointa Dragonfall je ale možná kvůli tomu dosti laciná. Báchorku o tom, jak Evropou obchází drak, by spíchl i literární učeň. Historie dračí anabáze vzniká podle Shadowrun už počátkem jednadvacátého století, kdy ji záhy přeruší bájný profesor s unikátní zbraní, která zažene šupinatého pachatele jménem Feuerschwinge (ve skutečnosti je to ona-dračice, ale panují o tom neshody) bezpečně na onen svět! Avšak později se ukáže, že šlo pouze o kamufláž a po čtyřiceti letech, kdy už to nikdo nečeká, se rozmnoží důkazy o tom, že drak nezemřel a spřádá plány na velké zúčtování. I tohle zní jako špatný vtip.

Harebrained Schemes jsou zkrátka géniové v tom, jak člověku nejdřív zkazí chuť převařenou dračí polévkou, aby mu pak servírovali poctivou cyberpunkovou beznaděj. Spočítejte si, kolikrát se nakonec v Dragonfall potkáte s nějakým drakem! Směšné téma bylo po celou dobu jen zástěrkou pro solidní detektivku s naprosto civilními a zároveň nádhernými momenty. Třeba když se k vám na cestu životem připojí věrný pes zemřelé kolegyně...

Plnotučná dilemata

Příběh Dragonfall se opět nimrá v popisu všeho, co se kolem hráče děje. Dragonfall, stejně jako Returns, je schopen napsat odstavec o čemkoliv. Třeba o jizvách na hlídačově vepřovém rypáku, o smradlavých zdech metra nebo o momentální náladě někoho ze zcela nové party hlavních postav.

Výjevy ze života nové skupiny shadowrunnerů patří k tomu nejlepšímu, co Dragonfall nabízí a v čem dokonce poráží i svého předchůdce. Charakterová rozmanitost hlavních protagonistů, jejich tužby, představy i schopnosti, to vše bylo beze zbytku využito k načrtnutí naprosto lidsky působící bandy, která sice v akci táhne za jeden provaz, ale hned po ní se rozhádá o to, kdo co podělal víc než mohl a měl.

Postavičky jsou náladové, mávají s nimi emoce i neurovnané spory a tvůrci vám dovolí poznat je z mnohem bližší perspektivy než dřív. Pokud se svými kumpány zapředete rozhovory o minulosti a vzájemných vztazích, začnete lépe chápat jejich stanoviska a v řadě situací si ulehčíte vlastní rozhodování. Ano, Dragonfall víc než minule klade důraz na hráčovy volby. Hned několikrát budete vystaveni dilematu, v němž každá postava navrhne jedno z možných řešení, která budou zároveň i úplně odlišná.

Kompaktní kompromisy

Díky dilematům a následkům rozhodování působí Dragonfall uvěřitelnější dojmem než Shadowrun Returns. Přestože je novinka stále velmi lineární hrou s jedním koncem, malým počtem NPCček a drobounkou zásobou vedlejších questů, rozhodování tu má konečně víc než jen symbolickou hodnotu a dodává dílu potřebnou hloubku.

Celková konstrukce hry se tedy oproti základní hře (či původnímu modulu, jak chcete) opravdu nijak nezměnila. Hráč má v Dragonfall znovu jasně načrtnutou cestu, a přestože jsou drobné odbočky propracovanější, stále jde jen o izometrickou jednohubku bez epických ambicí a s poloautomatizovaným bojovým systémem.

Ani z běhání po novém světě vás v Dragonfall nohy bolet nebudou. Z jednoho konce na druhý se dostanete do minuty a přiznejme, že v současných možnostech Harebrained Schemes na víc nebylo. Berlín proto vypadá de facto stejně jako původní Seattle. Je tak malý, že jde spíš o čtvrť než o město, byť opět zajímavě vykreslené. S charakteristickým bincem v ulicích, zářícími neony i temnými kouty pro odvážné.

Hra jako kniha

Dragonfall zkrátka není rozmáchlé dílo. Jde o komorní a koncentrovanou záležitost s působivou atmosférou, což je ale opět dobrá zpráva. Hlavně ale tvůrci dokázali do malého prostředí vecpat spoustu nového obsahu. V inventáři přibylo velké množství zbraní, brnění, proviantu i magie a z nich si široká paleta bojových charakterů s prokombinovanými skilly a atributy může naprosto svobodně vybírat. Bijec s magickou hůlkou a řečnickým nadáním? V Dragonfall žádný problém.

Dragonfall je návrat, který výrazně obohacuje RPG žánr, přestože kopíruje většinu nectností předchůdce. Mohli byste autorům vyčítat mnoho malých seků, třeba nešikovnou práci s deníkem a inventářem, necitlivé spouštění dialogů a akčních tlačítek, nebo že kampaň se svou zhruba desetihodinovou délkou stále jaksi neodpovídá běžným standardům.

Shadowrun: Dragonfall je jako kniha, která správným způsobem stimuluje lidskou fantazii. Nádherně navazuje na tradici RPG z konce devadesátých let, což je ctnost, kterou žádný drak nesežehne.