Dungeon Defenders je koncipovaná pro kooperativní hru čtyř hráčů a v singleplayeru osciluje mezi nudou a nehratelným paskvilem. Bez problému si ale poradíte už ve dvou. Limit čtyř hráčů je zatím bohužel neprolomitelný, a pokud je vás pět, může ten, kdo si vytáhne černého Petra, maximálně fandit. Výjimkou je mód Capture the Flag který se hraje osm proti osmi.

Další vlna na obzoru

Základem hry je ryzí tower defense. Na začátku každého kola postavíte věžičky i pasti a ty se musejí postarat o to, aby davy monster, které chodí vždy po předem určených trasách, nezničily krystal uprostřed mapy. Razantní změna ale přichází v okamžiku, kdy postavíte, opravíte a vylepšíte své věžičky, načež se otevřou brány a na vás se vyvalí stovky goblinů, ogrů, kostlivců, nekromancerů, temných rytířů a další fantasy havěti.

Na rozdíl od klasických TD her totiž po začátku kola vezmete sekeru, kuš, kouzelnou hůlku nebo kopí a půjdete si to s nepřátelskou armádou vyřídit osobně. V ten okamžik se hra samozřejmě zvrhne do brutální, hektické, chaotické, místy nepřehledné, ale naštěstí velmi zábavné akce. I během frenetického klikání v davu krvelačných bestií si ale musíte udržovat přehled o tom, jak se situace vyvíjí, a to především na opačné straně bojiště, než zrovna stojíte.

V okamžiku, kdy vám hra oznámí, že hlavní krystal je pod útokem, je už totiž většinou pozdě. A není nic horšího, než dostat přes hubu na poslední vlně, protože Squire se přehraboval v lootu, místo aby opravoval věže. V takové situaci (a věřte, že jí zažijete, poslední vlna totiž vždy bývá dost tuhá a během levelu není možné ukládat) si alespoň můžete dopřát tu radost a sešlehat viníka svazkem UTP kabelů.

Na vyšší obtížnosti se nevyhnete úzké specializaci hrdinů a pilování společné strategie do nejmenších detailů. Squire má například věže, které nepřátelským hordám přehradí cestu. Monstra si to ale samozřejmě nenechají líbit, dříve či později zátarasy rozbijí, a ostatní věže je většinou nestihnou sejmout za pochodu. V tom může přijít vhod Huntress, která pod pláštěm neviditelnosti může přímo v boji všechny věže opravovat. Ve správné partě nesmí chybět ani Monk a jeho zpomalovací či elektrické aury, které dokážou v nepřátelských řadách udělat neuvěřitelnou paseku. Čtveřici hrdinů uzavírá Apprentice, jehož věžičky toho sice moc nevydrží, ale jsou skvělé pro útoky na dálku a proti létajícím monstrům.

I když má každá postava jisté předpoklady (Squire bude tank, Huntress opravářka, Monk support), můžete si svojí postavu rozjet i úplně jinak. Nejen pro PvP se hodí vykašlat se na věže a všechny body investovat do zdraví, síly, útoku a obrany. Samotné PVP si zaslouží zmínku i přesto, že je to jediná mapa, nedá se v ní téměř nic nastavit a některé postavy (Apprentice) jsou prakticky nepoužitelné.

Všichni proti všem

Ve skromném deathmatchi všichni proti všem vás hra hodí do malé arény, zaplněné stále se obnovujícími a neuvěřitelně tuhými moby. Ti jsou ve hře především proto, abyste měli odkud čerpat manu pro stavbu vlastních věží a pastí. Na neštěstí pro všechny, krom neviditelné opravářky Huntress, jsou věže vidět, a jelikož, na rozdíl od monster v co-opu, nemáte žádný zvláštní důvod kolem nich chodit, získáte s jejich pomocí fragy spíš náhodou. Všechny věže navíc dříve či později rozmlátí všudypřítomná monstra.

Hon za pokladem

Dungeon Defenders přináší překvapivě robustní RPG systém, který si v ničem nezadá s těmi nejkomplexnějšími akčními RPG současnosti. Jeho dva základní pilíře, levelování postavy a upgradování všech kusů vybavení, tvoří velmi funkční nástroj k tomu, abyste si rozjeli postavu přesně podle svých představ. S každým levelem dostanete několik bodů, které můžete investovat buď do základních atributů hrdiny, nebo do věží, které hrdina může stavět.

Zatímco primární atributy jsou u každého stejné, sekundární se liší podle toho, jaký typ věže hrdina může stavět. Huntress si například investováním bodů může vylepšit počet spuštění pasti, zkrátit interval, kdy je past po sešlápnutí neaktivní, zvýšit dosah pasti ale i její damage.

Správný hrdina se ale nemůže spolehnout jen na své zkušenosti, protože bez pořádného kvéru v ruce by mu byly k ničemu. Brnění, obouručních mečů, palcátů, kuší a magických hůlek nejrůznějších barev, tvarů a velikostí najdete ve hře tisíce. Jejich náhodné generování a systém upgradů vás bude neustále nutit hnát se za lepší výbavou, což funguje na jedničku.

Sběrači odpadků

Po každé zlikvidované vlně zůstanou na zemi poházené desítky předmětů. Bylo by nesmírně obtížné a otravné ručně se každým z nich probírat a porovnávat ho s tím, co máte zrovna na sobě. Hra vám proto zeleně označí ty předměty, které jsou lepší, než to, co máte zrovna na sobě. A co se zbytkem? Ten můžete samozřejmě posbírat, prodat a za utržené peníze si vylepšit stávající výbavu.

Předměty mají, stejně jako hrdinové, dvě linie vylepšení. První upgraduje atributy zbraně nebo brnění, a to velmi výrazně. U zbraně můžete například rapidně zrychlit kadenci, přidat elementální damage nebo zvýšit počet projektilů, které zbraň vystřelí najednou. Druhou linií jsou potom věže. Správný Bořek stavitel se tak ověsí výbavou, která mu sice bude v boji k ničemu, díky jeho superstavbám ale sám do boje vlastně nebude muset.

Unreal Engine 3 a zahradní trpaslíci

Hlavní platformou pro vývoj Dungeon Defenders byly očividně konzole. PC verzi to však netradičně přineslo i několik zajímavých bonusů. První z nich je ukázkově provedená podpora ovladače Xboxu 360, který se i na PC stal nepsaným standardem. Ovladač stačí zapojit a všechna tlačítka se okamžitě automaticky namapují stejně, jako je to ve verzi pro Xbox.

Druhým bonusem je multiplayer ve split-screenu až pro čtyři hráče, což je parádní přídavek, který na PC najdete jednou za uherský rok. Jediný viditelný hendikep spojený s konzolovým původem je automatické zaměřování (autoaim), který ale lze brát spíš jako součást herních mechanismů, jenž je ve hře schválně než jako chybu konverze.

Kýčovitě pestrobarevný kreslený styl a postavy s obřími hlavami také jistě nesednou každému, a kdyby v té neskutečné řeži sem tam ukápla trocha krve, hráči by to jistě vydrželi. Squire v základním ohozu navíc po bojišti běhá jen v trenýrkách se srdíčky. Díky bohu za alternativní oblečky.

Work in progress

Velmi potěšující je fakt, že vývojáři (i komunita) na hře intenzivně pracují a na obzoru se rýsuje celá řádka zajímavých vylepšení a nových modů. O něco méně příznivá je však politika týmu Trendy Entertainment, který si za přídavky chce nechat zaplatit (většinou v řádech několika málo eur). Vzhledem k budgetové ceně samotné hry se to ale dalo očekávat.

Kromě toho Trendy Entertainment každou chvíli pořádají speciální akce, ve kterých se hráči mohou dostat k exkluzivní výbavě. Jednou takovou specialitkou byla předobjednávka hry na Steamu, ke které jste dostali (funkční a v tower defense výborně využitelný) Portal Gun a postavy z Team Fortress 2 jako pety.

Dungeon Defenders je i přes svou jednoduchou konstrukci hra, která vydrží opravdu dlouho. Ať jste sebelepší, pořád je co vylepšovat. Vždy můžete najít lepší zbraně a pořád před vámi bude další mapa, kterou jste ještě nedohráli na nejvyšší obtížnost. Je to zkrátka těžce návyková hra, které se obtížně říká ne. Škoda jen toho odbytého singleplayeru. Kdyby se spojil povedený sing z Orcs Must Die! a parádní multiplayer z Dungeon Defenders, vznikla by z toho herní nirvána.

Nejlepší (dle let) indie hra pro PlayStation 3 před 2025