Sanctum 2

Nový směr

Pravdou je, že odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Pokud jste fanoušky prvního dílu, čeká vás zde zaměření trochu jiným směrem, několik nových omezení a celkově změny, které hru posouvají trochu jinam. Pryč jsou doby, kdy jste měli pár map a během nich se na vás stihlo vyvalit třicet vln nepřátel. Věžek jste stavěli, kolik jste jen dovedli, a pokud jste je neobměňovali vlnu od vlny, vaše šance na úspěch docela prudce klesala.

Sanctum 2 totiž přesouvá hlavní pozornost směrem na vás, tedy na hráče. Nově jsou ve hře čtyři postavy, z nichž každá má svou specifickou zbraň, která je ostatním odepřena. Jedná se o raketomet, útočnou pušku, odstřelovací pušku a brokovnici. Jestli vás tedy v jedničce těšilo, že je máte všechny a pěkně vylepšené v kapse, připravte se na menší rozčarování. Krom zbraně se hra odvíjí od vašeho charakteru hlavně podle úrovně, na jakou ho vygrindujete. Na konci každé mapy, ať už úspěšné, či ne, totiž dostanete zkušenosti, za které samozřejmě levelujete.

Ať už se jedná o počet druhů věžek, které můžete stavět, případně množství perků, kterými si upravujete postavu, vše je dáno vaší úrovní a všechno je to zcela zásadní. Pokud například můžete nést pouze tři druhy věží, ten zbytek zkrátka nelze stavět. Pokud máte na výběr pouze ze dvou zbraní... chápete, že.

Podtrhuje se tím fakt, že pro druhé Sanctum je zásadní hráč jako takový a kooperativní multiplayer. Jiné postavy mají jiné mixy věžek a zbraní a také jiné schopnosti díky perkům. Takže se dá říct, že čím víc vás hraje (maximálně 4), tím variabilnější vaše bludiště smrti bude a tím divočejší z toho pak vzejde i akce. A vězte, že tým, v němž jeden hráč zabijí nepřátele poskakováním po nich, mezitím co druhý sází všude okolo rakety, třetí dává extrémní poškození a díky čtvrtému vaše jádro nepřátele skoro zabíjí samo, je skutečně k nezaplacení.

Víc lidí, víc zmatku

Jenže tohle všechno má svých několik háčků větších či menších rozměrů, které ovlivňují hru i v případě, že jste v ní sami. První a zcela zásadní problém je naprosto logicky v komunikaci a souhře. Jednoduše řečeno, i Sanctum 2 je hra, která odpouští jen velmi málo, a proto stačí jeden trochu slabší článek týmu u moci a končíte.

Na konci vlny spadnou z nebe „krabice s částmi“ a kdo si je dřív ukradne sebere, ten staví. Takže stačí, abyste byli pomalí a... najednou máte bludiště vybudované nějakým jelitem a už se vezete. Je také škoda, že pro suroviny si musíte doběhnout na konci každé vlny i když hrajete sami - není pro to důvod a jen to zbytečně otravuje.

Dalším lehce podivným rozhodnutím je časový limit na stavbu mezi některými vlnami, který obvykle nepřesahuje dvě minuty. Samozřejmě, když jste sami, není v tom víceméně problém - všechno si vybudujete dle svých představ rychle a efektivně. Pokud je vás ale víc a hráči, co si rozeberou jednotlivé suroviny zrovna nespolupracují, nemusí to odpadnout dobře.

Vystřílejte si to sami

Na otázku, jak můžete stihnout přestavět kvůli další vlně všechny ty věžky, když na to máte jen pár minut času, odpovíme: je tu limit maximálně deseti věžek na úroveň. Jednak tedy nemáte moc co obíhat a přestavovat, jednak jste teď daleko více odkázaní na taktizování a tvoření ultimátně univerzálních kombinací.

Jednoduše máte málo věží, proto si musíte dobře rozmyslet, kam je ve vámi vytvořeném bludišti umístíte. A až pak věže pozabíjí všechno, co můžou, tak vy vystřílíte ten zbytek. Na jedné straně je to značně svazující, na straně druhé to ale podporuje ono zaměření více na akci zásadně podepřenou taktizováním - proto to ve zdejším případě funguje.

Bez ohledu na minulost

Sanctum 2 je zkrátka jiná hra než první díl, protože má priority postavené na trochu jiných místech. K jejich dosahování upravuje hratelnost až do takové míry, že některým fanouškům jedničky by se nemuselo líbit.

Pravdou však je, že čistě nezaujatě se jedná o kvalitní a fungující mix, který si místy nebere servítky a přinutí vás experimentovat. Některé věci mohla hra dělat trochu jinak a hlavně líp, ale stále dobře baví, a to je nakonec nejdůležitější.