Stealth Inc 2: A Game of Clones

Hra stínu a stínu

Hra budí dojem, že tvůrci vzali Abe's Exodus a Oddysey, posypali to Portalem, přidali trochu Limba, podlili vývarem z Mark of the Ninja a pak to celé prohnali mixérem. Pokud se ovšem dopustíme srovnání s Portalem, je nutno poznamenat, že jde o Portal první, který Stealth Inc. 2 připomíná svým rozdělením na jednotlivé testovací místnosti. Ačkoliv se o to hra sympaticky snaží, atmosféry, vypravěčských kvalit a nepochopitelně fungujícího mixu nervózního humoru s hororem, kterým se pyšnil Portal 2, nedosahuje.

Vizuál se zpočátku může zdát poněkud zmatený. Že se ve hře, která má stealth i v názvu, pohybujete spíše v pološeru a stínech, je vcelku očekávatelné. Zde ovšem v úvodu pořádně nevíte, která bije. Všechno se podivně hýbe, zasekáváte se o netušené překážky, jen abyste se vzápětí zřítili šachtou, jež se rozhodně nezdála být průchozí.

Velmi rychle si ale zvyknete na to, že po černých obrysech se chodí, zatímco osvětlenými místy se většinou propadává a pak zjistíte, že to vlastně funguje docela dobře. Potemnělé prostory s ostrými černočernými stíny navíc dokážou být příjemně atmosférické. Stíny nejsou statické, dynamicky reagují na zdroje světla, ať už od nepřátel nebo od vás, a hra je tak plně využívá jako herní mechaniku.

Zážitek laskající smysly doplňuje i skvěle naléhavá elektronická - tronovská hudba. Podobně jako soundtrack k Hotline Miami, dokážou syntetické rytmy Stealth Inc. 2 rozproudit krev a nahnat do žil adrenalin ve chvílích, kdy je to potřeba, stejně jako vzbudit pocity nebezpečí a nejistoty. Méně příjemným kontrastem k parádnímu hudebnímu podkresu je nepřítomnost dabingu. Ve hře se skoro nemluví. Ať nikdo netvrdí, že byl takový problém těch několik málo cutscén nadabovat. Místo toho postavy při hovoru vydávají jakési pazvuky, takže máte pocit, že sem účinkující zabloudili z The Sims.

Lehce nasládlá frustrace

Většinu času netrávíte vymýšlením toho, jak se proplížit okolo bdělých nepřátel, či jak je elegantně sprovodit ze světa, ale spíš hloubáním nad hádankami. Hlavní těžiště hry leží v šesti desítkách oddělených zkušebních místností, ve kterých se opakuje stále stejný vzorec - skrze nástrahy se nejdříve musíte dostat k několika terminálům, aktivovat je, abyste si otevřeli dveře zase ven. Ano, obavy jsou na místě - vzhledem k tomu, že vás koncept už po první půlhodince nemá čím překvapit, dostavuje se místy otravný stereotyp.

Tvůrci se pyšní tím, že jejich hra ve vás má vzbuzovat sladkou frustraci. To se jim občas daří opravdu až příliš dobře. Ve většině případů je sice hra nastavená citlivě, takže vás nechá dojít až na samotný okraj spravedlivého hněvu, aby vás pak uchlácholila dalším postupem či odemčením nového vybavení. Není to ale pravidlem a v několika místech se Stealth Inc. 2 tímto tenkým ledem propadá, aby se nad ní zavřela hnilobná hladina naprosté otravnosti.

Stealth Inc. 2 vás totiž nemá problém trestat okamžitou smrtí za jakoukoliv prodlevu v reakci nebo nedej bože stisk špatného tlačítka. To by samo o sobě nebyl problém, spíše naopak, ale spojte to s nešikovně umístěným checkpointem a hádankou, kterou musíte řešit metodou pokus-omyl, a neštěstí je na světě. Díkybohu se jedná opravdu jen o několik málo momentů, které jsou pak pravidelně vyváženy překvapivě dobře navrženými místnostmi či dynamicky adrenalinovou pasáží.

Nafukovací kamarád

Největší novinkou ve hře je využití nových gadgetů. Odemykáte si je postupně a právě touha zjistit, jakou vychytávku získáte příště a jakým způsobem pak pomocí ní budete zdolávat hádanky, je tím, co vás nutí hrát dál. Zakomponování pomůcek do level designu je totiž provedeno na jedničku a s rozšiřujícími se možnostmi řešení problémů samozřejmě roste zábava.

Jako první si za opasek připnete krychli, kterou můžete libovolně nafukovat a vyfukovat, tlačit s ní na plošinky, spouštět spínače nebo si třeba vytvořit stín, ve kterém se skryjete před okem kamery. Pořádná zábava však začne až později, kdy získáte zařízení, pomocí kterého můžete ovládnout nepřátelské roboty. Obejde se to sice bez Abeova meditačního mručení, princip je ovšem stejný. Roboti pod vaší kontrolou pak dokážou projít tam, kam vy sami ne, stisknout tlačítko, spustit mechanismus a podobně.

Zde je nutné poznamenat, že hra byla navržena primárně na konzolové ovládání. Ačkoliv na klávesnici a myši je hratelná, na gamepadu je zážitek daleko lepší. Zřetelné je to právě při ovládání ukradeného robota, protože je dost často potřeba pohybovat zároveň s ním i s vaší postavou - a na to dvě analogové páčky fungují jednoduše lépe.

Nápaditých vychytávek pak dostanete ještě několik a jejich využívání je čím dál tím komplikovanější. Hlavně ke konci hry, kdy je máte i navzájem kombinovat, se vám jak z rukou, tak z mozkových závitů bude kouřit jak z klubovny společnosti přátel vodních dýmek.

Je libo turban? Nebo vlastní level?

Po základně, která funguje jako pojítko mezi jednotlivými místnostmi, je poschovávaný i nespočet kosmetických úprav vašeho klonu. Můžete tak nalézt vikinskou helmu, turban či například policejní kostým. Většinu času ale budete stejně kráčet tmou a ani na světle nejsou kostýmy nijak zvlášť vidět, takže chuť je hledat vás pravděpodobně velice rychle přejde. Kdyby hra nabízela možnost najít něco, co by vaši postavu smysluplně vylepšilo, určitě by to touhu po průzkumu vzbudilo daleko lépe. Takhle se spíš poženete od místnosti k místnosti a postranní chodby i větrací šachty zůstanou nevyrabovány.

Pokud by vám štědrá dávka nebezpečím nabitých levelů od vývojářů nestačila, obsahuje hra opět i zabudovaný editor. Ten je bohužel žalostně neohrabaný, protože je taktéž navržený pro gamepad. Proklikat se k samotnému umisťování předmětů a nástrah trvá zásadně déle než by bylo záhodno. Pokud se přes to ale přenesete, nic vám nebrání si zkonstruovat svou vlastní komnatu hrůz. Těžko odhadnout, jak se toho chopí nebo nechopí komunita, potenciál však editor rozhodně má.

Nekonzistence. To je hlavní problém Stealth Inc. 2. Co naplat, že vám hra dokáže vyrazit dech chytře vymyšlenou hádankou a potěšit vaši šedou kůru mozkovou složitým a nápaditým fyzikálním puzzlem, když na to naváže hluchým úsekem, ve kterém děláte po padesáté osmé to samé dokola. Největším kamenem úrazu podobných her ale je, když si za smrt nemůžete sami. A právě to se, bohužel, Stealth Inc. 2 občas stává. Zábavné pasáže jsou ale naštěstí ve vcelku výrazné přesile.