Goodbye Deponia

Až za hranicemi vkusu

Zatímco v předchozích dvou případech (viz Deponia a Chaos on Deponia) jsme ale všechny ty vtípky, nekorektní narážky a uhozené nápady sežrali i s navijákem, tentokráte nám některé z nich do žaludku nějak ne a ne sklouznout. Důvod je velmi jednoduchý, Rufus se zkrátka loučí až moc drsným způsobem a dojde i na hodně zvláštní momenty, které jsou všechno, jen ne směšné.

Tentokrát prostě autoři zašli v některých okamžicích až za pomyslnou hranici jakéhokoli vkusu. Za všechny přešlapy lze jmenovat třeba zcela nemístné vraždění nebo hodně nevkusnou parodii prostituce. Z toho ani Deponia nedokáže udělat vtip, i když si jinak přímo libuje v nekorektnostech.

Pokud se ale přes dvě, možná tři podobná klopýtnutí dokážete přenést, opět se můžete těšit na brilantní vtipy jen těžko hledající hledající konkurenci. Pořád totiž platí, že tady jde především o kvalitní humor. Postavy balancující mezi vážně míněnými charaktery a úsměvnými karikaturami, svět je plný absurdit a dialogy jsou ostré jako břitva, takže téměř vždy tnou do živého. To všechno skutečně funguje i napotřetí a je opravdu škoda, že dobře rozjetý vlak brzdí na trati pár nepříjemných překážek.

Znalost minulosti je základ

Ať už ale Goodbye Deponia nabídne sebelepší humor, je to humor vhodný pouze pro znalce předchozích epizod. Ohromné množství vtipných hlášek nebo propracovaných, klidně i po několik minut budovaných situačních vtipů totiž staví na dvojici předešlých dílů. Pokud tedy přicházíte k sérii jako úplný nováček, moc vám toho neřekne. Nejde přitom jen o samotné vtipy. Hra vás hodí do rozjetého vlaku i příběhově. Menší opáčko před zapnutím třetího dílu určitě přijde vhod všem.

Rufus přeci jen na cestě za svým snem (domovem na Elysiu) ušel dlouhou cestu a osudy starých známých, jako je Bozo či Goal jsou taktéž dosti spletité. O nějaké té záchraně světa ani nemluvě. Jako správné zakončení totiž Goodbye Deponia nezapomíná vůbec na nic a dalo by se říci, že téměř všechny kruhy se na konci uzavírají. Jestli se uzavřou úplně všechny, si už ale budete muset zjistit sami.

Rozpustilé řemeslo

Neskutečně zvláštní herní svět si minimálně jeden průchod ostatně zaslouží. Stejně jako asi dvacítka ostatních her od Daedalicu je i tahle Deponia opět oděná do ručně malované komiksové grafiky. Rozhodně neurazí a na mnoha místech naopak dokáže slušně okouzlit.

Co je ale hlavní, k žertovnému ladění příběhu se rozpustilé tvary doplněné o pestrou paletu barev náramně hodí. Autoři zkrátka mají styl, a když dojde na úžasnou parodii ikon jako je Scooby Doo, hravost a vyzrálost s jakou se Deponia prezentuje, oceníte opravdu hlasitým smíchem.

Klasika s dodatkem

Stejně tradiční jako audiovizuální ztvárnění je i hratelnost. Můžete se těšit na absolutní klasiku žánru plnou sbírání předmětů a řešení hádanek. Podobně jako předchozí dvě hry se však i třetí Deponia diametrálně odlišuje od ostatních značek. Zatímco jinde oceňujeme logické hádanky, které zbytečně neotravují, tady je to úplně opačně. Deponia přímo vyniká absurdními problémy a jejich bizarními řešeními. Všechno to ale vyplývá z povahy příběhu a dokonale celou sérii odlišuje od konkurence.

Žádná jiná hra nepoužívá toaletní papír jako šmirgl a ani vás nenutí utírat si zadek bankovkami. Bohužel je tato vlastnost stejnou měrou požehnáním i prokletím. Takto netradiční styl a hodně vysoká obtížnost holt není pro každého. Na žádnou z hádanek nelze aplikovat selský rozum a ani na ně pohlížet optikou normální člověka.

Pár kroků zpět

Kdyby tohle byla první podobná hra, asi by nešlo mít výhrad. Chaos on Deponia však nabídla mnohem dospělejší pojetí příběhu, který si nedovoloval tolik přešlapů, a herně šlo téměř o to stejné. Potřetí už přeci jen některé kusy skládačky tak úplně neštymují dohromady a ani nejsou moc zajímavé.

Goodbye Deponia zkrátka vrací Daedalic o nějaký ten rok dozadu. V drtivé většině případů ji ocení jen fandové předchozích dvou dílů, kteří si ale přijdou na své a budou zálibně mlaskat.