Deponia

Goal se Rufusovi líbí a proto se jí snaží probudit z kómatu, do nějž upadla po nepříjemném pádu. Toto poslání mu však vedle jeho přítelkyně znepříjemňují i další obyvatelé vesnice. Zápletka je tedy na světě a postupně na sebe nabaluje i další úkoly, pramenící z minulých i přítomných vztahů ve vesnici, ale i z politiky sousedních planet. Vedle lásky se v rámci scénáře dočkáte také přátelství, závisti a zrady a všech dalších vlastností, které nemůžou chybět v žádném opravdovém dobrodružství.

Deponia ke kvalitnímu scénáři přibaluje i hutnou porci humoru, který vlastně hru charakterizuje. Početné vtípky pramení nejen ze sebestředné až egoistické povahy poťouchlého rádoby hrdiny Rufuse, ale také z praštěných a v převážné většině případů i hloupých vedlejších postav, které jakoby vypadly z komedie Absurdistán.

Save game – úspěšný lék pro ustrašené hráče

Na rozdíl od Dark Eye: Chains of Satinav se autorům v Deponii podařilo zachovat určitou celistvost a hra je koncipována do tří mohutných celků, oddělených videi, přičemž první část čítá dokonce celých 16 obrazovek. Občas na to konto zapomínáte, že hrajete adventuru a napětí vás v určitých momentech zasáhne tak prudce, že upřímně litujete toho, že jste si neuložili pozici předtím, než jste k aktuálnímu průšvihu přičichli. Samozřejmě se ale nemůže nic stát, jen vás čeká zběsilé pobíhání rozsáhlou herní plochou.

V případě začínajících hráčů tento fakt může působit dvojsečně. Volnost znamená i nutnost vypořádat se se záplavou předmětů, množstvím rozhovorů a správně si stanovit své priority, což u nováčků téměř se 100 % pravděpodobností vyústí v pořádný problém, kterému slangově říkáme zákys. Občas nesmyslné kombinování předmětů ke vzniku podobných situací vyloženě nahrává. Deponia prostě v žádném případě není pro zelenáče, ale spíše pro hardcore hráče, milovníky klasických point-and-click adventur, vznikajících v minulém století v dílnách velikánů LucasArts a Sierra.

Deponia není to správné místo pro zelenáče

Nějakou nápovědu sice hra nabízí, ale určitě ne v takovém rozsahu, jako třeba Chains of Satinav. Jde pouze o tlačítko hotspot, které po stisknutí zviditelní všechna aktivní místa na obrazovce. Různobarevné označení textu tu v tomto případě nemá žádný hlubší význam a klidně zapomeňte i na takového pomocníka, jakým bylo kolečko pro rychlé kombinování předmětů. Všechno musíte hezky postupně – otevřít inventář, zvolit předmět, zavřít inventář a použít ho. Naopak se občas dočkáte i toho, že předmět vám vypadne a vy pro něj do inventáře budete muset i několikrát za sebou.

A tím jsme se dostali asi k jedinému opravdovému nedostatku Deponie. Celková zastaralost herního designu se někdy nedokáže skrýt ani za překrásně malovanou fantasy grafiku, která jinak bez problémů vykouzlí úsměv na rtech. Jenže když pak třeba nemůžete posunout in-game video, které je spojené s řešením určitého logického puzzlu a vy ho vidíte už popáté nebo podesáté, ten úsměv vám zase rychle z obličeje zmizí. A kromě toho je tu již zmiňované vypadávání předmětů, nebo těžké hledání šipky pro přesun na další obrazovku.

Je to sice jen maličkost, ale právě kvůli ní Deponia nedosáhne na mety nejvyšší. Vše ostatní je na svém místě a v tom správném poměru – několik zajímavých logických puzzlů, několik košatých rozhovorů, krásná, ručně malovaná, grafika a spousta humoru k tomu. Po Dark Eye: Chains of Satinav další kvalitní zářez pro borce z Daedalic Entertainment, kteří všem fanouškům adventur musí nutně dělat čím dál větší radost.