Deponia 2: Chaos on Deponia

Jediným snem Rufuse, sebestředného neschopného mladíka, je dostat se z Deponie co nejrychleji pryč. První pokus mu o fous unikl a nyní přichází na řadu druhý. A jak už podtitul Deponia 2 (Chaos on Deponia) naznačuje, tentokrát budeme svědky ještě většího šrumce než v prvním dílu.

Plán byl jasný

Hra začíná po Rufusově návratu na planetu Deponia v domě babičky geniálního vědce a doktora, jehož jsme potkali v závěru prvního dílu. Při vtipném dialogu rodinných příslušníků, v němž se doktor snaží ujistit babičku o kladných vlastnostech hlavního hrdiny, především o jeho šikovnosti a opatrnosti, se Rufusovi daří nešťastnou náhodou zabít babiččina papouška a podpálit její skrovnou kuchyňku.

Akční a hektický začátek je pouze předskokanem řady dalších vzrušujících pasáží a dějových zvratů, jimiž je hra protkaná od začátku až do konce. V porovnání s předchozím dílem to tu jiskří na každém kroku, což vytváří příjemné napětí a člověk snadno zapomene, že hraje „jen“ adventuru.

Výbornou zábavu a skvělou atmosféru umocňuje také provázanost s prvním dílem, respektive s již vybudovanými citovými vazbami na některé vedlejší postavy. I když všechny úkoly ve své podstatě vedou k vašemu vlastnímu cíli, spoustu z nich nebudete dělat jen tak, ze zištných důvodů. Tu pomůžete šviháku Bozovi s jeho horkokrevnou přítelkyní a jindy zase svému nově nalezenému otci.

A pak je tu sličná Goal, Rufusova láska z prvního dílu. Goalina osobnost byla rozbita na tři kusy, přičemž dva z nich jsou dost nesnesitelné. Rufus byl sice vybaven nástrojem, který mu umožňuje libovolné přepínání mezi jednotlivými osobnostmi. Z logiky věci však vyplývá, že Rufus musí přijít do kontaktu se všemi a nemůže spoléhat pouze na tu jednu jedinou přátelskou.

Přijít na to, kdy a jak se přepnout, to je jeden z nejsložitějších a zároveň i nejzajímavějších puzzlů, na němž stojí velká část první poloviny hry. Vedle toho se tu však ukrývá i mnoho dalších pestrých skládanek i hlavolamů, přičemž nechybí ani akční mezihra, která prověří vaše postřehy.

I když puzzly a logické zádrhely vynikají svou rozmanitostí a jsou i dostatečně nápadité, právě tato mezihra jim nasazuje korunu. Jde o cenné zpestření, které pomáhá udržovat tempo hry, ale hlavně neotravuje, jak bývá u podobných zpestřovátek ve hrách bohužel zvykem.

Grab a bus, Platypus

Vzhledem k rozsáhlosti hry a vysokému počtu lokací se budete hodně přemísťovat, což autoři usnadnili nově zabudovaným prvkem – nástěnkou, která se nachází na téměř každé herní obrazovce a je určená pro rychlý pohyb mezi lokacemi. Bez ní by hraní bylo strašně zdlouhavé a unavující. Jenže není. Kromě dramatických zvratů vás budou bavit i rozsáhlé rozhovory. Jejich délka se v některých případech protahuje i na pět, nebo dokonce deset minut. A to je moc dobře.

Vedle košatosti jim totiž nechybí ani rozmanitost a především humorný náboj, který mají na svědomí buď konkrétní (a povedené) vtipy, nebo snaha o detailnější vykreslení absurdit herního světa a jedinečnosti trhlých postav. Obojí vybublá na povrch velmi brzy a jde o jeden z nejlepších aspektů celé hry - ostatně, hlavní hrdina Rufus by všem bláznům na Deponii mohl klidně hrdě velet.

Do poblázněného vzorce zapadá i grafické zpracování, které už tak dost ujetou náladu podtrhuje na mnoha místech. Že je planeta Deponia v podstatě pochována pod tlustou vrstvou odpadků, to víme už z prvního dílu. Druhý díl však ukazuje i další tváře tohoto trhlého světa – šoupne vás do spořádanějšího kouta planety, kde namísto hory odpadků vytváří atmosféru prapodivné objekty včetně rušného náměstí plného roztodivných individuí, kapitánova domku v oblacích a tak podobně. S odpadky i bez odpadků, Deponia zkrátka není normální planeta!

Stará škola dobře mete

Zdánlivě roztomilým a uvolněným vzezření hry se ale nenechte zmást. Na oko je možná Chaos on Deponia velmi přátelská hra, ale zadarmo vám rozhodně nic nedá. Naopak. S nemalou obtížností se budou potýkat i hardcore adventuristé, kteří si libovali a libují například v adventurách od Lucas Arts či Sierry.

Kromě pixelhuntingu, který jediný díky bohu této hře chybí, zde narazíte na všechny klasické adventurní prvky. Jde především o ukrutně (ne)logické kombinace některých předmětů, ale také nadstavbové špeky, které vás bez dostatečné předchozí průpravy budou stát několik šedivých vlasů.

Tak schválně. Napadlo by vás ztlumit si muziku v menu hry, protože hlavního hrdinu ruší ševelení na náměstí, kvůli němuž si nepamatuje správné znění tajného zaklepání? Že ne? Potom na Deponii rovnou zapomeňte, nebo potrénujte v jiných titulech. Tato hra by vás mohla frustrovat a vzhledem k rozsáhlosti herního světa a prolínání jednotlivých úkolů byste se v ní velice jednoduše ztratili.

Zejména za fanoušky klasických adventur však musíme pochvalně vztyčit palec. Chaos on Deponia je o poznání lepší, než první díl, a navíc dokazuje, že výborná adventura potřebuje hlavně zajímavé postavy, dobré dialogy a atraktivní svět, v němž vás bude bavit řešení i těch nejtitěrnějších zápletek a hádanek.