Vtip je v tom, že když vaše postavička umře, vracíte se opět na začátek, ovšem budete hrát za jejího potomka, který může jednak představovat úplně jinou hratelnou třídu s odlišnou hratelností, jednak patrně bude oplývat některými kladnými a zápornými vlastnostmi, mezi které můžou patřit prkotiny jako barvoslepost, ale třeba taky vampirismus.

Navíc si postupem času budujete své vlastní rodinné sídlo, které vám odemyká bonusy přetrvávající skrz jednotlivé generace vašich hrdinů. Každý váš pokus, v němž nashromáždíte aspoň trochu peněz, má v konečném důsledku smysl, i když se vám nepovede dostat se až na samotný závěr.

Delší úvod nebyl vůbec zbytečný. Rogue Legacy 2 je totiž velmi důslednou evolucí prvního dílu a vše, co jste si mohli přečíst v předchozí části, platí i pro pokračování. Zároveň ale novinka dotahuje prakticky všechny herní aspekty a přináší velké množství novinek a v neposlední řadě i o poznání delší herní dobu.

Nástupce hodný odkazu

I tentokrát vás čeká průzkum záhadného hradu, zamrzlých kopců, pekelných hlubin či třeba deštěm bičovaného přístaviště. Budete přeskakovat pasti, drtit stále náročnější protivníky, hledat skryté místnosti s poklady a překonávat hádankové výzvy, které přinášejí kýženou odměnu.

Je důležité zmínit, že platforming v kombinaci s pohybem nepřátel v Rogue Legacy 2 není úplně jednoduchý, a tak dost možná velké množství vašich úvodních pokusů nepadne na úrodnou půdu. Abych to upřesnil, pravděpodobně budete zoufale umírat ještě předtím, než se vůbec dokodrcáte k prvnímu bossovi.

Není ale třeba zoufat, protože, jak jsem už zmínil, po každé smrti si aspoň můžete vylepšit své rodinné sídlo, tedy pokud se vám podařilo naškudlit dost peněz. Postupem času tak otevřete nové hratelné třídy (mezi které patří třeba šinobi, ale taky kuchař, pistolník nebo bard s loutničkou, jejíž bojový styl se mi prostě nepovedlo ovládnout). Mimo ně si můžete vylepšovat zdraví, útok, sílu magie nebo množství peněz, které si lze uložit do trezoru.

Na začátku každého pokusu totiž musíte peníze, které jste neutratili za stavbu, případně za pořizování vylepšení výstroje nebo posilujících run, odevzdat převozníkovi Cháronovi a přijdete o ně. Postupně se tato bolístka dá aspoň částečně zmírnit, zejména v počátcích vás ale nutí pobít aspoň tolik nepřátel, abyste si mohli koupit přinejmenším kožený mečík (ne, to není žádný překlep).

Hra, která si váží vašeho času

Při každém pokusu je také svět znovu náhodně rozházen (můžete tomu zamezit díky speciálnímu NPC), poražení bossové ale zůstávají mrtví a jedna postava vám může za úplatu navždy zpřístupnit teleportační zařízení na začátek každé objevené zóny, a tak nemusíte probíhat začátek hry pořád dokola, když chcete porazit bosse ve vzdálené oblasti. Rogue Legacy 2 obsahuje prvky metroidvanie, takže budete postupem času odemykat nové schopnosti, s jejichž pomocí se dostanete do dříve nepřístupných míst. To si ale musíte napřed zasloužit splněním příslušné výzvy.

Ve hře figurují také nejrůznější artefakty, jejichž účinek je vám ale zpočátku skryt a může se stát, že vám vůbec, ale vůbec nebude po chuti. Sbírat jich ovšem nemůžete neomezené množství, protože každý stojí určité množství „odhodlání“ vašeho hrdiny, a pokud jeho míra klesne pod kritickou hranici, negativně se to projeví na objemu zdraví.

Popisováním různých více či méně důležitých herních mechanismů bych tu mohl zaplnit ještě x odstavců, jenže bych tím zdaleka nevystihl to skutečně podstatné. Rogue Legacy 2 je v jádru pořád dost jednoduchá (ne snadná!) hra, která vám všechno vysvětlí postupně a pochopitelně sama, nezahltí vás zbytečnými podrobnostmi a nechá vás si užívat to hlavní – perfektní hratelnost.

Jak už jsem zmínil, pokud nejste tak úplně příznivci grindu, budete možná zpočátku skřípat zuby, protože hru je zapotřebí dostat do ruky a své svěřence trochu posílit. Naštěstí má Rogue Legacy 2 v rukávu hned několik trumfů, přičemž tím nejdrtivějším je schopnost chytnout hráče do opakované smyčky „teď už ale fakt posledního pokusu, než půjdu spát“.

Návyková hratelnost

K tomuto pocitu přispívá nekomplikovaná hratelnost, ale především variabilita, kterou hra přináší díky celé řadě aspektů. Půjdete do boje s kuchařem? Tak to sice nebudete mít kdovíjak velké množství zdraví, ale vyzbrojeni pánvičkou můžete odrážet nepřátelské projektily a v případě potřeby si uvařit dlabanec na doplnění zdraví. Boxeři sice nedávají jednou ranou zásadní poškození, mohou ale bít protivníka se zdrcující rychlostí a ještě si nabíjet kombo, které pak jednou dobře mířenou ranou na solar spustí.

Každá třída má svou specifickou zbraň, speciální schopnost, a kromě toho pak vaše postava ještě dostane do vínku náhodné kouzlo. Všechny mají své silné a slabé stránky, čas od času se vám ale stane, že vám osud přidělí hrdinu, jemuž prostě není souzeno vyhrát.

Obrovsky podstatnou součástí Rogue Legacy 2 je totiž humor, který se projevuje především ve formě zvláštních fyzických či psychických poruch, jimiž může váš rod trpět. Pokud se vám tak nedejbože narodí vegan, budou mu pečené kachny, které normálního hrdinu léčí, naopak působit zranění. Gigantismus vašeho hrdinu učiní mnohem snazším terčem a pacifista, který v ruce místo zbraně třímá ceduli s mírovým symbolem, nedokáže působit poškození vůbec.

Na začátku každého pokusu máte naštěstí na výběr ze tří adeptů a zpravidla aspoň jeden představuje příčetnou volbu. Někdy se ale přeci jen musíte vzepřít osudu a vydat se na strastiplnou cestu s hrdinou, kterého by ve Spartě zřejmě hned po narození hodili ze skály.

Jen houšť

Jak už jsem opakovaně zmínil, Rogue Legacy 2 nepatří na první osahání k úplným procházkám růžovou zahradou. Pokud vám ale hra přijde zajímavá, i když se neřadíte k hardcore publiku, nemusíte zoufat. Vývojáři do ní totiž implementovali speciální režim House Rules, s nímž si můžete nastavit o poznání jednodušší pravidla v případě, že s některou částí hry zápasíte už příliš dlouho. V rámci přístupnosti je to skvělý způsob, jak hru přiblížit širšímu publiku, a to i proto, že svou stylizací může trochu mást.

Vizuálně je totiž druhý díl velmi povedený, prostředí jsou plná detailů a vaši svěřenci působí neskutečně roztomile, když se vztyčeným mečíkem v ručičce hrdinně utíkají vstříc prakticky jisté smrti. I nepřátelské hordy jsou dostatečně rozmanité, navíc vás samozřejmě čekají i posílené varianty se zvláštními schopnostmi, které vám mohou nadělat pořádnou porci vrásek na čele, zejména pokud třeba poskytují nezranitelnost ostatním zlobivcům na obrazovce.

Hrál jsem verzi pro Xbox na Series X (hru ale můžete hrát i na minulé generaci) a zkoušel jsem i variantu pro PC, ovládání na klávesnici mi nicméně přišlo poněkud krkolomné, a tak bych doporučil spíše gamepad, ostatně stejně jako samotní vývojáři. Osobně navíc doufám, že se hra co nejdříve podívá na Switch, protože právě tam bych si ji užil zdaleka nejvíc, i když to je samozřejmě pouze osobní preference. V průběhu hraní jsem každopádně nenarazil na žádné technické potíže či nedostatky, a tak se zdá, že dlouhodobý pobyt v předběžném přístupu (od roku 2018) hře výrazně prospěl.

Rogue Legacy 2 překonává svého předchůdce ve všech ohledech, je větší, hezčí, rozmanitější a vydrží vám dlouhé desítky hodin. Kouzlo, které Cellar Door Games sérii vetkli, působí pořád silně a tak nějak si říkám, že by ještě aspoň jeden díl utáhlo.

Nejlepší (dle let) roguelike pro PlayStation 4 před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: