Multiplayerové (ne)ježdění

The Crew nabízí závodní svět tak obrovský, že s ním nesnesou srovnání ani virtuální ostrovy Oahu a Ibiza z Test Drive Unlimited nebo "transkontinentální" kamionová série 18 Wheels of Steel. Díky optickému klamu, způsobenému volným pohybem i mimo zpevněné komunikace, se navíc zdá virtuální Amerika ještě větší než ve skutečnosti je!

Hra ale nevznikla pro potřeby amerického turistického průmyslu. Úkolem hry bylo především propojit singleplayerovou závodní kariéru s online hrou tak, jako se to zatím žádné, byť stále nepočetné, konkurenci nepodařilo. Avšak právě v tom hra selhává. Myšlenka týmových jízd, jakéhosi mini-klubového řádění, zůstala kdesi na půli vývojářské cesty. V The Crew se totiž teorie nepotkala s realitou.

Velkou roli v posuzování hry proto hraje míra shovívavosti, s jakou k titulu člověk přistoupí. Pokud kdokoliv od The Crew očekává (a nutno říci oprávněně) bezproblémové multiplayerové závodění, nezbývá než si povzdechnout a vrátit se třeba k Need for Speed: Rivals s ořezaným, ale velmi ladným soubojovým systémem.

Ahoj, člene

The Crew ladně a přímočaře rozhodně nepůsobí. Bude to zřejmě tím, že se myšlenka společného závodění promítla do hry hned v několika rovinách a hráč je často zmatený i naštvaný z toho, co mu která volba přinese i způsobí.

Teorie je složitá, avšak přiznejme si, i nesmírně slibná. Nad obrovskou mapou USA poslušně vykukují ikonky hned několika druhů soutěží, výzev a úkolů. Na výběr jsou klasické singleplayerové mise z ústředního příběhu (přeplněného cutscénami, ale chudého duchem), multiplayerové závodní výzvy, v nichž hráč reprezentuje pouze sám sebe, a nakonec ještě závodní mise, v nichž zastupuje vlastní frakci, tedy jakýsi virtuální závodní klub.

Do základního rozdělení ovšem vstupuje i zásadní proměnná v podobě týmového ježdění ve velmi titěrném stádečku nejvěrnějších. Nejde ani o frakci, ani o klub, ale o vaši malou kamarádskou partu. O vaši crew! Členy pro svůj tým získáváte podobně jako v životě, tedy seznámením Jeden řidič druhého nabourá (slušnější zatroubí) a propukne družba. Hráči si navzájem prolustrují řidičáky s údaji o momentální úrovni postavy i vozu a dojde-li k vzájemnému porozumění, potvrzovacím kliknutím se uzavře závodní partnerství.

Vtip je v tom, že kamarádi mohou společně vstupovat do téměř všech druhů soutěží včetně singleplayerových misí a tím ovlivňovat jejich průběh, atmosféru a koneckonců i výsledky a výši odměn. Je zajímavé, jak moc se tvůrci snaží společné ježdění prosazovat. Zašli tak daleko, že jej oproti sólovému závodění zřetelně zvýhodňují větším přísunem bodů i peněžních kreditů. Ty jsou zapotřebí nejen k rozšiřování automobilové sbírky a zdokonalování jednotlivých vozů, ale také pro růst reputace ve frakci, za jejíž ideje zrovna točíte volantem.

Nutno podotknout, že multiplayerová myšlenka má v The Crew velkou hodnotu. Zejména "socializace" ježdění a s ním související dělba úkolů je na fantastické úrovni. Hra je ve svých pravidlech natolik pokroková, že se některých soutěží ani nemusíte fyzicky účastnit. Stačí na trať poslat náhradníka a při troše štěstí na tom všichni vydělají. Chvilkami The Crew tak trochu připomíná závodní manažer.

Zároveň se nekladou meze ani v kooperativním pojetí závodění. V rámci týmové taktiky se můžete stát chytrou volavkou, která v únikovém typu závodu strhne pozornost dotírající policie a zbytek týmu se pokusí muže zákona zlikvidovat. Zábavnost hry v té chvíli stoupá k nebesům. Pokecejte si o tom s kumpány, až zaparkujete v lánu zlátnoucích slunečnic...

Pořád podá, pořád padá

Problematická je ovšem funkčnost popsaného systému. Hra trpí na všeobecnou nespolehlivost, častokrát se do společných her nelze připojit, obtěžují též lagy způsobené odhlašováním hráčů z právě probíhajících závodů a dokonale otráví den i "zapomenutá" multiplayerová lobby.

Věřte nebo ne, stává se, že přípravná fáze multiplayerového závodu překročí daný limit, "odstěhuje" se na pozadí programu, a mnohem později, po zpětném probuzení, nevybíravě zruší jakýkoliv další probíhající závod. S ohledem na všeobecnou rozměrnost hry je taková chyba fatální. Stačí si představit hodinu trvající frakční misi, bezohledně utnutou pár minut před cílem předstartovní svolávačkou, do které se nakonec přihlásí jediný nebo vůbec žádný zájemce, takže se nikam nejede.

Masivní multiplayer také bojuje s obtížemi koncepčního rázu. Důraz na týmové závodění staví hráče v The Crew před řadu překvapivých paradoxů. Zaprvé, hra je tak kontraproduktivně rozlehlá, že je skoro zázrak, když narazíte na soutěž s dostatkem přítomných soupeřů. Zadruhé, do misí z hlavní kampaně mohou vstupovat pouze hráči, kteří v příběhu došli stejně daleko, což týmy nutí buď k pedantské spolupráci, nebo v horším případě k neustálému hledání spřízněných duši. A zatřetí, samotné pozvání kamarádů do společné hry neznamená její ulehčení, protože obtížnost se škáluje podle počtu zúčastněných.

Chyť si nás

Uvedená fakta jsou smutnější o to víc, že hra na každém kilometru tvrdí, jaká je v grupě legrace, a že všechno mimo ni za moc nestojí. Bohužel je to pravda. Když si kvůli červenému křížku, signalizujícímu nějaký problém s kamarády, budete chtít hru "užívat" o samotě, přidají se k frustraci z "masivně" nešikovného multiplayeru i nuda a zlost ze zbytku obsahu.

Přestože je mnoho singlových závodů potěšitelně dlouhých a variabilní prostředí nabízí nespočet traťových charakteristik (od závodního oválu přes velkoměstsko až po terénní soutěže), singleplayerová skladba závodů se jednak nevyhne nařčení z vykrádání Test Drive Unlimited a World Racing, ale hlavně přebírá mnoho nevhodných trendů z moderních arkád. A tím nejvíce nesnesitelným je haprující obtížnost.

Na jedné straně hra nedokáže zakrýt, že některé výsledky jsou předem naplánované, a hráč tak vlivem catch-upu dojede i z poslední pozice první, byť by jeho soupeři měli třeba zastavit. Na straně druhé zároveň příběhovou kampaň sužuje i nápor nesmyslně tvrdých úkolů, na které by měl hráč trénovat neznámo kde.

Za volantem střídavě oblačno

Nikoliv přímo negativní, ale jistě diskutabilní součástí hry je též jízdní model a všeobecná úroveň ovládání. Jednouše řečeno, The Crew se v otázce řízení nedá označit za arkádu, nebo simulátor, nýbrž za docela dobrou, nebo zcela nepoddajnou hru. Podle toho, do jaké míry jste ochotní překopat standardní nastavení ovladače.

Po dlouhém laborování s volantem začnou auta připomínat aspoň pekáče z Test Drive Unlimited. Otáčejí se na pětníku a také na něm umějí zastavit. Nemá to však vyznít úplně negativně. The Crew stále působí, alespoň v konkurenci čistokrevných arkád, docela sympatickým dojmem. Koneckonců už jenom nabídnutým interiérovým pohledem se hra od současné žánrové povrchnosti zřetelně distancuje.

Láska z garáže

Jednoduchým arkádám se The Crew vzdaluje i v upravování vozů a ve znázornění automobilové techniky. Pamatuje ještě někdo Lego Technics? Díky tomu, že lze v dílně svoje motorové zvíře doslova svléknout a pokochat se krásně rozpohybovanými součástkami, vzpomněl jsem si na dětská léta s milovanou stavebnicí.

Výměny tlumičů, výfuků, řídících jednotek a dalších součástek připomenou pamětníkům i zlaté časy se Street Rod. Možnosti vylepšování vozu jsou totiž vážně velkorysé. Zatímco celková úroveň auta je od akcelerace až po stabilitu vyjádřena vždy v tisícových hodnotách, jednotlivé díly vylepšují vůz obvykle jen o jedno či dvouciferná čísla. Dobře to ilustruje, jak široké pole působnosti technická část hry má. Potěšující je i příjemné zjednodušení v podobě funkce automatického vylepšování vozu přímo na ulici. To abyste nemuseli pokaždé zpět do garáže.

V péči o vozový park se v The Crew spojila komplexnost s praktičností. Ovšem ani tato herní součást není bezproblémová. Na hře je znát vliv mikrotransakcí a podpory obsahových DLC, který způsobuje nízký počet základních automobilových modelů a jejich relativní nedostupnost. Překvapivá drahota aut pochopitelně přináší jednu nespornou výhodu. Sporťáky neměníte jako pověstné slipy a dá se říct, že se s nimi příjemně ztotožníte. Nikdy se ale nezbavíte všeobecného nátlaku, abyste si to, s prominutím pitomé, LaFerrari pořídili za reálné stokoruny. A nebude jich zrovna málo.

Virtuální cestovka

Vypočítavá ekonomika, nevyladěný multiplayer a rozporuplná kampaň pro jednoho hráče je však naštěstí pořád jenom jeden úhel pohledu, ze kterého lze The Crew hodnotit. Ten druhý je mnohem poutavější a představuje recenzovanou novinku nikoliv jako hru závodní, nýbrž průzkumnou.

Pokud si rádi rozšiřujete zeměpisné obzory, The Crew se vám královsky odmění. Průjezd zasněženým Salt Lake City, děsivým Grand Canyonem, mírumilovným Yellowstone či zácpami v New Yorku, to je nabídka, která v žánru nesnese srovnání. The Crew přinesla do her nepoznanou míru megalomanství i realističnosti a jestli v takovém NFS: The Run vypadala Amerika přímo směšně, v The Crew se budete místo smíchu hlavně divit.

Ivory Tower dokázali spojit obrovskou herní mapu s detailností na úrovni Grand Theft Auto. Mezi kukuřičnými lány, u rekreačních resortů, v přístavech či před venkovskými chalupami je The Crew opravdu nedostižná. Ale se zbytkem hry se musíte nějak popasovat.

Nejlepší (dle let) hry do 18 let pro Xbox One před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: