Košatý strom dovedností

Last Epoch zkrátka vypadá a hraje se jako Diablo. Každou vteřinou pod vašimi údery a kouzly skomírají desítky fantaskních potvor, které kosíte s vidinou toho, že z nich vypadne výzbroj s lepšími atributy pro vašeho avatara. Je to splněný sen pro všechny, kteří zakladateli subžánru „diablovek“ neodpustili, že od třetího dílu jaksi zkrouhnul možnost levelovat přesně podle svého a vývoj postavy se omezil na hrstku předem daných buildů.

Každá z pěti tříd má v Last Epoch ještě další tři specializované podtřídy, desítky pasivních schopností, odemykatelných kouzel, a dokonce i každá abilita má svůj vlastní strom dovedností! Můžete si tak vytvořit hrdinu na míru stylu hraní, který vám vyhovuje, a co je nejlepší – přestože to možná nebude ten nejefektivnější build, užijete si s ním spoustu zábavy. Kdo ví, možná třeba i přijdete na nějakou zajímavou synergii. Důležité však je, že celý systém dohromady krásně a přirozeně funguje.

I když je mi jasné, že se časem vynoří návody pro co nejoptimálnější složení schopností a atributů pro každou třídu, můžete se řídit čistě srdcem. Třeba taková akolytka (nekromantka, jež vyvolává kostlivce a golemy) se může specializovat čistě na vyvolávání nemrtvých potvor, nebo z ní lze udělat silnou kouzelnici, či ji doslova měnit ve smrtonošku a sklízet duše nepřátel kosou. A to vůbec nemluvím o tom, že každé takové zaměření má spoustu dalších cestiček, kudy se levelování vaší postavy může ubírat. A můj bože, jak je to návykové?!

Sestavování buildu si můžeme demonstrovat na příkladu kouzla vyvolání nemrtvého golema. Kromě toho, že lze různě vylepšovat jeho sílu, odemykat speciální útoky, lepší zdraví, obranné číslo a třeba rychlost pohybu skrz vedlejší dovednosti, hlavní uzly schopností golemovi propůjčí třeba útoky ohněm. Nebo z něj vytvoří krvavého golema, jež se sám léčí, či místo jednoho služebníka vyvoláte dva s trochu nižším zdravím a útokem.

Každá úroveň před vás zkrátka staví slastné rozhodování o tom, do jakého pasivního atributu vrazit naškudlený bodík. Komplexnost stromů schopností každého charakteru mě vábí neodolatelným nutkáním po dohrání hlavní dějové linky okamžitě rozjet další průchod, tentokrát s jinou postavou, jen abych zjistil, jak se hraje. Last Epoch má zkrátka jeden z nejlepších RPG systémů v žánru, na který zároveň nepotřebujete doktorát (tím narážím na tebe, Path of Exile!).

V každý moment máte k dispozici pět zkratek na aktivní schopnosti. I ty časem samostatně levelují ve vlastních stromech dovedností a radikálně mění svoji účinnost, podobně jako třeba systém abilitových run v Diablu III. A je úplně jedno, jakou skladbu skillů si do aktivních zkratek vyberete. Nic vás nelimituje mít ke klávese přiřazenou jakoukoliv dovednost.

Last Epoch je po dlouhé době hra, od které jsem se nedokázal odtrhnout. Ani kručení v břiše mě nedonutilo přestat s frenetickým klikáním, protože jsem nejdřív musel udělat ještě dva další levely, abych si odemkl novou schopnost pro své kostěné mágy.

Převzácný loot

Hra skvěle naplňuje i další důležitý atribut kvalitního ARPG – odměny skrz loot. Z potvor padají předměty rozličných vzácností, legendární zbraně, setové zbroje, silná experimentální výzbroj a sošky s pasivními bonusy. Last Epoch přitom rozhodně nešetří těmi nejvzácnějšími exempláři a než se dostanete k endgamu, v němž je šance na drop vzácnějších kousků výrazně vyšší, rozhodně vám už předtím přihraje pár zajímavých předmětů.

Hledání optimální výzbroje, která přímo podporuje vámi zvolenou taktiku, ještě navíc doplňuje skvěle variabilní craftovací systém, díky kterému můžete skrz runy vylepšovat nebo úplně přetvářet bonusy každého jednotlivého předmětu.

Nepoužitelné vybavení lze rozebírat a z materiálů potom vylepšovat ty předměty, které opravdu upotřebíte. Když se vám třeba u zbroje nehodí bonus na odolnost proti ohni, není problém atribut „odpárat“ a naroubovat na předmět kupříkladu bonus k poškození nemrtvých služebníků.

Velmi uspokojivá akce plná explozí, křiku, vyskakujících čísel s poškozením tak výborně alternuje s klidnější správou inventáře a rozvíjením postavy. Vzniká nesmírně přitažlivý a návykový kolotoč hratelnosti, od kterého se dá jen těžko odtrhnout.

Roztříštěná časová osa

Last Epoch inspiraci v Diablu neskrývá. Když přimhouříte obě oči, tak jako Diablo vypadá. Nekonečné seance, od kterých se nedá odtrhnout, Diablo důvěrně připomínají. Dokonce i za některé postavy se hraje dost podobně jako ve slavných dílech akčního RPG od Blizzardu. A to do takové míry, že když jsem si jako první postavu rozjel válečnického Sentinela, po hodině jsem seznal, že z něj podvědomě dělám Barbara, za kterého jsem dohrál loňské Diablo IV, a proto jsem nakonec hru rozehrál znova za vyvolávačku mrtvých.

Vlastně úplně klidně můžu říct, že Last Epoch je prostě propracovanější Diablo, akorát v jiném světě než Sanctuary a se zjevně menším rozpočtem. Krom běžných protivníků budete masakrovat i elitní potvory a minibossy, procházet dungeony a trávit hodiny v povedeném endgamu, který pořádně utahuje šrouby obtížnosti.

Příběh o nesmrtelném císaři a souboji bohů, kteří hrozí, že nastolí konec světa, působí trochu zmateně a nedodělaně. Na druhou stranu pěkně odsýpá, s ničím se moc nebabrá, příliš se nevykecává a nezdržuje od toho, proč tady jsme – grindění a lootování. Zkrátka jste vyvolený, musíte zastavit zkázu světa, šup do bitvy a levelovat, to je vaše práce!

Co je ale fantastické a na mě působí jako plamen svíčky na můru, je cestování v čase. Last Epoch je totiž rozdělený do čtyř… epoch, napříč zhruba deseti tisíciletími. Od prapočátku, kdy kontinent Ettera nebyl osídlený a v bujných džunglích se proháněli dinosauři, přes zlatou éru civilizace, krutovládu Císařství až po okamžiky před zkázou samotného času.

A přestože příběh není silnou stránkou hry, skákání mezi jednotlivými obdobími ano. Je fascinující sledovat, jak se svět mění - když zavítáte do stejné lokace o několik tisíc let později, kdy vyleštěný mramorový lesk chrámů schvátila hnusná nákaza a z kdysi majestátních měst zbyly jen ruiny.

To podporuje i skvělý endgame, který vás v zábavném roguelite režimu protáhne alternativními dějovými linkami ve snaze zvrátit nevyhnutelný konec existence.

I slunce má své skvrny

Kromě přímočarého průchodu hrou na vás čeká i nekonečná aréna, dungeony se zajímavými bossy a mechanismy (zatím jsou tři), levelování reputace u vámi zvolené frakce a hlavně výše zmíněný roguelite mód. Každá aktivita mě bavila a udržela mnohem déle než nenápadité, repetitivní a nudné farmení helltidů a nightmare dungeonů v loňském Diablu.

Přestože si nemůžu Last Epoch vynachválit, nelze ignorovat a přehlížet některé nedostatky. Například pokud hrajete online (ale nemusíte!), můžete narazit na přetížené servery. Můžete a velmi pravděpodobně taky narazíte na drobné bugy. Občas někde chybí popisek, jindy vám místo nepřátelského ukazatele zdraví svítí lišta s HP vašeho golema a někdy trvá nepochopitelně dlouho načítání mezi lokacemi.

Mimochodem offline postavy nejdou převádět na online servery a naopak (podobně jako v Diablo II: Resurrected). Svět s ostatními hráči je ale sdílený pouze v neutrálních městech, v divočině na cizáky nenarazíte, takže si Last Epoch užijí i introverti. Třeba čtením globálního chatu, který je na poměry online her velmi přátelský a plný docela užitečných rad k taktikám proti bossům, buildům a herním mechanismům.

Ve hře jsou taky kosmetické mikrotransakce, což samo o sobě není bůhvíjaký hřích, přece jen jde o hru jako službu, která počítá s podporou do budoucnosti. Jen mi přijde, že výzbroj vašeho hrdiny je nudná a nenápaditá, aby vás to trochu ponouklo utratit reálné peníze za lepší outfit. Vizuální rozdíl mezi mojí akolytkou na 5. a 60. úrovni je titěrný a minimálně toto vizuální „levelování“ postavy zvládá konkurence mnohem lépe.

I s přimhouřenýma očima se taky nedá úplně ignorovat, že hra nepatří mezi nejkrásnější. Prostředí a protivníci jsou sice skvěle evokativní, ale vizuálem se celá hra blíží spíše Diablu III než loňské čtyřce, a to vůbec nemluvím o tom, jak parádně z ukázek vypadá nadcházející Path of Exile 2.

Last Epoch zkrátka není bez chyby, ale to, co by dle mého mělo správné ARPG dělat dobře, dělá fantasticky. A zatímco k návratu do Diabla IV mě nepřesvědčila jediná sezóna nebo chystaný obsah, k Last Epoch se s každým novým cyklem rozhodně budu vracet. Minimálně proto, abych měl záminku rozjet si novou postavu a mohl si vyzkoušet jiný styl hraní a fantastický RPG systém.

Nejlepší (dle let) izometrické před 2025