Představte si modelovou situaci: první člen týmu koukne pod dveře a zjistí, že se těsně za nimi ukrývá terorista. Začne na ně potichu připevňovat nálož. Dva další kolegové mu kryjí záda, třetí už v ruce třímá flashbang – za rohem, kam není ani se zrcátkem pořádně vidět, je totiž další místnost, v níž se pravděpodobně ukrývají ozbrojení nepřátelé. Následuje poslední promluva nad detaily, rozdělení sektorů a konečně se jde na věc.

Na váš povel odpalují dveře, tlaková vlna teroristu za nimi okamžitě zabíjí. Za zlomek vteřiny letí za dveře i flashbang, ale ještě před výbuchem vbíhá před hlaveň pistole jednoho z policistů další zločinec. Ruka zákona naštěstí reaguje jako první. Oslepující granát vybuchuje, čtveřice policistů proto vstupuje do dveří – každý kryje jinou oblast, při střelbě si navzájem (díky vašemu plánu) nepřekážejí. Rychle pacifikují další dva nepřátele a mají pokrytu celou chodbu i místnost, včetně několika dalších dveří, které musí v rámci své práce také rozkopnout. A na vás je, abyste jim řekli jak.

Rychle, čistě a hlavně zábavně

Nejspíše jste již pochopili, že Door Kickers je taktická akční strategie, kde sami o sobě kohoutek nemačkáte, ale říkáte jak a kdy to mají udělat jiní. Celá hra pak staví na pečlivém průzkumu a plánování akce, kde každá úroveň představuje rébus vyzývající k rozlousknutí. Základem je pečlivě promýšlet všechny eventuality, do ničeho nejít příliš zbrkle a hlavně neustále upravovat vymyšlený plán, který (jak známo) nepřežije první kontakt s nepřítelem. Základem je však mít pokryté všechny rohy a postupovat vpřed jen v případě, že ve výhledu nikdo další není.

Konkrétní optimální postupy se však liší úroveň od úrovně. Tiché vlámání se do bytu je super, ale někdy postačí udělat hluk a počkat, až vám nepřátelé sami vlezou před hlaveň. Jindy je kvůli rukojmím nutné postupovat rychle a využijete třeba i služeb policejního odstřelovače. Jednou střílíte v uzavřených prostorách, kde jsou nejvhodnější pistole, jindy na otevřeném prostranství jako stvořeném pro pušky, a potřetí zase využijete nabízenou brokovnici. Vše je o správném odhadu situace a využití toho, co máte k dispozici.

V jednoduchosti je síla

Na váš postup ovšem adekvátně reagují i nepřátelé, jejichž umělá inteligence vám nezřídka dá zabrat. Chování ozbrojenců se sympaticky liší a nikdy tak nevíte, jestli si na vás raději někde počíhají, nebo se vrhnou na pomoc svým druhům.

Díky slušné AI a výborně využitém prvku náhody, kdy se náhodně určuje počet, vybavení i pozice většiny protivníků, hra zůstává stále svěží a neopakuje se. Dojem dále vylepšuje i prostředí jednotlivých úrovní, kdy se sympatický střídají domy, letoviska, letadla, stanice metra, dílny automechaniků, garáže, konferenční sály apod.

Každá úroveň z cca stovky nabízených má svou atmosféru, a i když její dokončení zabere v průměru něco kolem minutky čistého času, potrápíte se u plánování podstatně déle. Pokaždé se u toho budete bavit a nikdy nevypnete hru kvůli přehnané frustraci. A když vás rozčílí konkrétní úroveň, prostě přepnete na jinou. Hra perfektně využívá jednoduché a pochopitelné mechanismy, které skládá do větších, a většinou zábavných, celků.

Občas kopne i hra

Door Kickers ale není vždy dokonalá a překvapí i celou řádkou smutných chyb. Mezi ty nejzásadnější patří několik až příliš složitých a překombinovaných úrovní. Při jejich hraní si už nepřipadáte jako pečlivě plánující velitel, ale jako chobotnice – cokoliv nad čtyři lidi se totiž kočíruje už jen velmi obtížně. Navíc pak střílení desítek nepřátel na malém prostoru působí spíše směšně, než reálně. Zvlášť, když hra kvůli zvýšení rozlohy úrovně oddálí celý pohled, a vaši svěřenci i nepřátelé vypadají jako mravenci.

Stejně tak umělá inteligence vašich svěřenců není oproti protivníkům zrovna úžasná. Podřízení nemají skoro žádný pud sebezáchovy, a přestože oproti early access verzi sami dokáží přesměrovat pohled na nepřítele, který po nich střílí (konečně!), občas zběsile plní rozkazy i ve chvílích, kdy zdravý rozum velí stát – například se s klidem na rozkaz otočí od ozbrojeného teroristy.

Chybějící a naopak přebývající prvky

Ne tak úplně chybou je RPG systém rozvoje postav, celé jednotky a odemykání různé výbavy za hvězdy získané hraním. Bohužel není dotažený do konce – vojáci se zlepšují jen ve třech schopnostech a celý systém se zdá být trochu zbytečný. Stejně tak odemykání jednotlivé výbavy za hvězdy (obdržíte podle toho, jak jste dokončili předchozí misi) nemotivuje, jak by mělo. Naopak spíše rozčiluje, když nemáte na odemknutí nějaké té klíčové výbavy nebo nemáte dostatečnou úroveň týmu na vysněnou novou schopnost či odemknutí celé třídy příslušníka SWAT (borec s brokovnicí je někdy prostě nutný).

Hraní jako takové však zábavné je. K úplné radosti kromě odstranění chyb chybí několik taktických možností - třeba možnosti skočit do místnosti oknem (když už přes něj lze střílet), přikrčit se, hodit slzný plyn, nepřátele hned nestřílet ale i pozatýkat... To vše jsou ale spíše drobnosti k rozšíření, ne věci, kvůli kterým byste Door Kickers zavrhli.

Vykopávání dveří je zábava

Když totiž všechno funguje jak má, nebo se s těmi pár chybami naučíte žít a vyhýbat se jim, nabízí Door Kickers skvělou zábavu. Dokonale provedený zátah přináší opojné uspokojení, hra je dobře vybalancovaná a nabízí spoustu hodin zábavy, kterou dále prohlubuje editor (zatím dost složitý, ale má se to zlepšit) a komunitní výtvory. Za těch pár euro by měl každý milovník taktických strategií autorům urvat ruce.

Nejlepší (dle let) Indie pro Linux před 2025