Lumino City

Verdikt
85

Fotorealistická adventura z fantaskního prostředí, která potěší všechny. Jako že fakticky všechny.

Počítač

WindowsWindows

10,79 €Steam

Mac OS XMac OS X

10,79 €Steam

LinuxLinux

10,79 €Steam

Další informace

Výrobce: State of Play Games
Vydání: 14. listopadu 2014
Štítky: umění, indie, adventura, logické

Doba přeje autorským hrám. Realizace nápadů, kdysi podmíněná investorem a vydavatelem, je dnes jednoduchá jako facka. Pro stovky jednočlenných nebo dvoučlenný týmů je vývoj hry jako vytrvalostní maratón. Musí věřit, že to dají a vydržet, nebo zemřít vyčerpáním. Ilustrátor Luke Whittaker naštěstí vydržel a po třech letech vývoje vydal nedávno Lumino City, zejména kvůli grafice obdivuhodnou adventuru. Na monitoru se totiž namísto počítačové grafiky objevují fotografie monumentálního a fanaticky detailního papírového modelu města, nafoceného z mnoha úhlů.

Whittaker není tak úplně herní vývojář. Má za sebou sice desítky interaktivních aplikací a hru Lume (na kterou Lumino City volně navazuje), ale soustředí se spíše na prolamování bariéry mezi realitou a virtualitou než originálním herním mechanikám. Jeho papírové modely vypadají fantasticky a znovu v nich objevujeme kouzlo ručně vyráběné grafiky, která navíc propojuje svět her s hnutím DIY – do it yourself, tedy udělej si sám. Pro kreativce všeho druhu, nejenom těch, co vyrostli na vystřihovánkách, je to dobrá zpráva: Nemusíte umět programovat nebo modelovat v 3D programu, stačí ručně postavit svět, nafotit ho a posléze v levně dostupném editoru naklikat interaktivní místa.

Whittakerův modelářský přístup v Lumino City připomíná nesmrtelný Neverhood, ale očkem pomrkává na některé hry z produkce studia Amanita nebo na aktuálně vyvíjený český Dark Train. Fotografie jednotlivých obrazovek jsou propojené plynulými přechody (nikoliv ostrými střihy!), které nasnímala speciální kamera zavěšená na digitálně řízeném jeřábu. Bylo to zapotřebí, protože model města Lumino je třímetrový a podobá se ohromnému mlýnskému kolu, na kterém jsou přilepené domy i náměstíčka propojené žebříky a obydlené lidmi.

Kde jsi, dědo?

V labyrintu obytných slepenců hledá holčička Lumi dědečka. Starý chlapík, povoláním mechanik, zmizel a nikdo neví, kde je – což je zásadní, protože byl nejlepším opravářem rozbitých mechanismů ve městě. Lumi cestou naráží na různé strojky-rébusy a pomáhá obyvatelům řešit jejich problémy se světem. Někdy stačí přinést předmět, jindy je to složitější a musíte třeba opakovat hudební sekvence podle zadání.

Přestože jsou předměty i hádanky jasně viditelné a pojmenované, nedochází k jejich zjednodušení, což je důležité. Nejsou otravnou zátěží při objevování města, ale dávají smysl a jejich náročnost nezůstává v přízemních vodách, ani v oblacích. I když, právě zmíněná hudební sekvence dá pořádně zabrat a možná si po dlouhé době budete muset zapisovat poznámky na papír.

V obecné rovině není Lumino City co vytknout. Whittaker a jeho kolegové si vytyčili jasný a z hlediska her prověřený cíl, který naplnili, aniž by tím trpěly adventurní problémy. Na některých místech, zejména u konverzací, však pocítíte nepříjemnou prázdnotu, protože dialogy jdou přímo k věci a není v nich prostor pro hlubší představení obyvatel. I přes občasné vtípky jsou doslova dvourozměrní, protože i jejich podoba (animovaná v počítači) je 2D a ve výsledku nepřidávají městu na organičnosti. Lumino tak zůstává spíš neživým modelem, který je radost zkoumat, ale cítíte se v něm sami.

Tajemství fotografie

Obrazovky, respektive fotografie, tvůrci v počítači kolorovali a všechny efekty do nich přidali v postprodukci. Zajímavé ale je, že fotografie se jako základ zobrazování světa prolíná i do optiky, s jakou grafiku sledujete. Zvolené úhly pohledu zdůrazňují vertikalitu prostředí a často jsou skutečně tak nezvyklé, že jen ohromeně koukáte, na co se to vlastně koukáte.

Whittaker ve většině případů decentně, někdy však trochu kýčovitě, pracuje se změnami hloubky ostrosti a tím dodává hře nezvyklou prostorovost. Bohužel se v ní občas ztrácí interaktivní místa nebo předměty (tlačítko na pozadí nevidíte, protože se zaostří teprve ve chvíli, kdy do pozadí přejdete, nebo vůbec) a z toho plynou jediné skutečné zákysy - máte pocit, že jste vše prozkoumali a stále nevíte, jak dál. K drobným mínusům patří též neinteraktivní kurzor a nemožnost zastavit Lumi, jakmile ji někam pošlete.

Pro nováčky tvůrci připravili vychytralý systém nápovědy v ohromné knize se stovkami stran, na které dědeček nakreslil tipy pro řešení problémů. Můžete si samozřejmě daný problém nalistovat, ale je to dřina. Mnohem lepší je vyřešit matematický problém v obsahu, a tak se rychle dostat na požadovanou stránku. Vyhnete se tak náhodnému nalistování řešení, které by vám zkazilo radost z jeho přirozeného objevení.

Vyrábět Lumino City musela být slast a hra svou grafikou, hudbou (složil ji Alistair Lindsay a je jedním slovem boží) a žánrovou naplněností dovolí prožít tu samou slast i vám. Dokonce i v případě, že jste začínající hráči adventur nebo hry tohoto žánru z duše nenávidíte a k Lumino City vás táhne jen originalita.