Hyper Light Drifter

Stejně tak nepočítejte s tím, že budete hned vědět, o co tu vlastně jde. Koneckonců, pořádně to nebudete vědět ani po deseti hodinách v kampani a rozehrání New Game+. Pluskový režim je mimochodem řádně poctivý, ponechá vám upgrady, avšak namísto pěti políček zdraví máte políčka jen dva, což v praxi znamená, že souboje s bossy musíte absolvovat jako premianti, protože bossácké útoky na rozdíl od útoků běžných pajduláků ubírají dva „živůtky“.

Jste drifter, strádající poutník a mocný bojovník, který se ocitl v nakaženém světě, kde kdysi dávno žili titáni. Teď po nich ale zbyly jen kosti, lebky a další pozůstatky, které příroda ještě nestihla rozložit. Momenty, kdy stojíte nad vodopádem a půlku obrazovky zabírá gigantická, vodními chaluhami posetá paže svírající meč vražený do skály, jsou neskonale impozantní. Netrpíte-li alergií na pixel-art (poslední dobou jsme jimi zásobováni horem dolem), nezbyde vám než uznat, že Hyper Light Drifter je překrásná hra. Kostičková, hranatá, hardwarově nenáročná, stylová a překrásná.

Těžko na cvičišti, těžko na bojišti 

Hyper Light Drifter není o vylepšování schopností virtuálního avatara a získávání lepší výbavy. Hyper Light Drifter je o vašem skillu a schopnostech coby člověka sedícího před monitorem. Svět je rozdělen do čtyř částí, přičemž hned tři je možné navštívit od samého začátku. Ani jedna není objektivně výrazně těžší než zbývající dvě, avšak subjektivně je nejtěžší ta, do které vyrazíte jako první. Prostě proto, že tou dobou se teprve učíte. Zelenáči.

Zprvu jde křivka obtížnosti velmi strmě nahoru, zvlášť v kombinaci s vaším tápáním. Kam mám jít? Za fialovými kosočtverci na mapě. Co tam? Vytáhnout ze země moduly. Proč? Protože až budete mít čtyři moduly z osmi, otevřou se vám dveře k bossovi, a až zmydlíte všechny čtyři bossy…

Každá ze čtyř oblastí má svůj svérázný vizuální styl, specifické nepřátele a závěrečného padoucha. Autoři z mladého studio Heart Machine umí skvěle nastavit tempo a souboje dávkují jako nemocniční kapačka. Nejprve představí jeden typ protivníka, pak druhý typ, o kousek dál už na vás pošlou oba typy najednou a za pár minut do toho přidají ještě nezničitelné střílny, nutnost přeskakovat propasti nebo třetí, čtvrtý a pátý typ protivníka. Jste neustále ve střehu.

Titány něco vyhubilo, to něco hubí i vás, ale jakou šanci asi tak můžete stát, když podlehli i stokrát větší obři? Vedle megalomanských výjevů si budete připadat nicotně. A nebudete sami. Mírumilovní zvířecí obyvatelé zdejšího světa (třeba myšáci) si stýskají, jak jsou vyvražďování nemírumilovnými obyvateli zdejšího světa (žabáky). Vyprávění velmi nejasného děje probíhá formou kusých obrázků a krátkých animací. Dovolíte-li jí to, vaše fantazie může pracovat na plné obrátky. Co se tu přesně stalo? Kdo je kdo? Za co vlastně bojuji? Řekl tu někdo „Fez“?

Černý pásek 

Vývojáři do hry nacpali dobrých dvacet rozličných oponentů, jejichž vzorce chování a útoků sice budete ke konci hry znát nazpaměť, ale jejich zdolávání nikdy neomrzí. Zatímco dříve vám dělali problém dva netopýři najednou, ke konci už zatočíte se skupinkou osmi. Opět připomínáme, že za to nemůže nějaký kastrol na hlavu, co přidává +5 k síle, ale čistě váš hráčský skill.

Za několik hodin tréninku se vaše ruce, které svírají gamepad (je pohodlnější než klávesnice a myš), naučí, že do netopýra je nejlepší dvakrát seknout, uskočit, nechat jej máchnout do prázdna, přiskočit a udělit třetí, fatální úder. Je to otázka dvou, tří vteřin. Už nad tím ani nebudete přemýšlet, protože se musíte zabývat složitějšími protivníky. Třeba odolným čertíkem s raketometem nebo žábou, která vrhá nevyzpytatelné explozivní baňky. Chcete pro tip? Vylepšete si pušku s laserovým zaměřovačem a využívejte laserových dveří – protivníci skrz ně neprostřelí, zatímco vy ano. Možná je to bug, ale v těžkých hrách je využívání bugů součástí fair play!

Kapitola sama pro sebe jsou souboje s bossy. Výborná zábava. Jsou vrcholem každé ze čtyř částí světa a nutí člověka využívat vše, co se dosud naučil. Zdaleka nestačí jen rubat. Musíte střílet. Musíte vědět, které projektily lze odrážet mečem, a které ne. Musíte správně používat lékárničky. A především musíte být neustále v pohybu. Hyper Light Drifter je dobře navržená výzva a její postupně zdolávání je nesmírně uspokojivé.

Hyper Light Drifter je také velmi rychlá hra. V obtížných chvílích se skutečně počítá každá desetina sekundy a vaše schopnost „dashovat“, tj. činit rychlé úskoky do stran, je naprosto klíčová. Musíte se naučit „dashe“ řetězit, čímž váš avatar nabere na rychlosti, a když mu ve městě uprostřed koupíte kýženou schopnost, bude imunní vůči střelám. Nestačí však jen drtit tlačítko pro skok, musíte chytit správný rytmus, nejprve pomaleji a pak postupně zrychlovat. Chce to cvik.

To nejtěžší každopádně přijde až na konci. Jednak hra obsahuje zmiňovaný mód New Game+, ale také nabízí návrat do světa těsně před finálovou zteč a hledání zbylých tajemství. Hyper Light Drifter vysloveně přetéká skrytými vchody a schovanými ostrůvky, ke kterým vedou neviditelné plošinky. Všimli jste si na kraji obrazovky podezřelého pruhu pixelů o šířce půl milimetru? To není chyba v grafice. Je třeba mít oči na stopkách, protože tady žádný kompas ani GPSka nefunguje. K ruce máte pouze strohou mapu. Skutečně těžké chvilky, které vás postaví před dvacítku rozličných nepřátel nebo vyžadují dlouhé a přesné řetězení úskoků na malých mizejících plošinkách mezi ohnivými tryskami, zažijete až po objevení všech osmi modulů na té které světové straně. Přejeme pevné nervy.

Indie (ne)kvalita 

Když se vrátíte na kickstarterovou stránku Hyper Light Drifter, jako slibované datum vydání uvidíte rok 2014. Pro ty pomalejší: to je roky zpátky. Díky hromadě vybraných peněz projekt nabobtnal, byl několikrát odložen a autoři jej velmi dlouho ladili. Buďme za to rádi. Hra frčí jedna báseň.

Na druhou stranu, do perfektního technického stavu něco zbývá. Do očí bije tupá umělá inteligence nepřátel, kteří pravidelně běží přímo proti vám, přestože mezi vámi stojí třeba skála. Rozeběhnou se do skály, nabourají do skály, skála se kupodivu ne a ne hnout, a tak pomalou kloužou po jejím okraji. Kiksy v AI dělají z jinak vážné a dojemné hry občas frašku.

Další technický problém pramení z podstaty 2D grafiky, kdy autoři kolikrát nezvládli správně zachytit hloubku. Bývá problém určit, co je zeď a co je plošinka, popř. co je na vaší úrovni a co je pod/nad vámi. Občas je ta hra zkrátka nepřehledná a zbytečně kvůli tomu umíráte.

Občas si tedy můžete oprávněně ulevit směrem k autorům, ale většinou není na váš alibismus nikdo zvědavý - často umíráte jednoduše proto, že děláte chyby. Hyper Light Drifter je drsná hra, ovšem dobře a férově udělaná drsná hra. Je to jasná volba pro všechny fanoušky zpocených rukou.