Novinky druhého dílu

Levely jsou mnohem otevřenější než v jedničce, což nemusí každému vyhovovat. Kromě prostředí se v nich samozřejmě střídají i nepřátelé, včetně bossů, jakým je např. Boba Fett nebo právě Imperátor. I největší začátečníci brzy přijdou na to, jak si s těmito záporňáky poradit, a nic na tom nezmění ani nově přítomná adaptabilní AI, která se má přizpůsobovat obtížnost hráčovým dovednostem.

Mezi postavičkami lze najít většinu známých z filmů, od Žvejka po slizkého Jabbu nebo admirála Ackbara. Dohromady se jich odemkne kolem padesáti, plus hra umožňuje importovat další z uložených pozic z prvního dílu. Komu by to nestačilo, může si kombinací legových dílků sestavit vlastního hrdinu a to doslova - vybrat mu jiný trup, přidat strniště na tváři nebo obarvit vlasy, zkrátka, vyměnit každý dílek, ze kterého se LEGO postavička skládá. Vzhled se nijak nepodepíše na vlastnostech, takže jde o čistě estetickou změnu, žádné RPG. Někomu třeba udělá radost, když může nasadit Lukovu hlavu na malého zeleného Yodu atd.

Díky Free Play módu si můžete každou dokončenou misi znovu projít s libovolnou postavičkou, tedy včetně těch, co si sami postavíte. Herní postup a úkoly ale samozřejmě zůstávají totožné, pouze tu a tam narazíte na bonusové místnosti, přístupné jen určitému typu charakterů (např. lovcům odměn). Je to vhodné pro ty, kteří chtějí v klidu proslídit každé zákoutí a sesbírat všechny schované předměty.

Logické hádanky

Jelikož se jedná o hru pro děti ve věku 6-8 let, více komplikovanou zápletku nebo těžší puzzly si nemůže dovolit. Většina zákysů spočívá v mačkání tlačítek nebo – ve stylu Sokobana - posouvání beden na správná místa. Základní princip tedy ve dvojce zůstává stejný jako minule, takže jednotlivé mise procházíte nikoli jen s jednou, nýbrž s více postavami, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Například 3P0 neumí skákat, takže mu vaše ostatní postavičky, jako věrní Lumíci, musí stavět mosty nebo rampy, po kterých bude moci jít dál. Postavičky po vzoru slavných Teletubbies nemluví a dorozumívají se jen gesty a pohyby, což je pilířem zábavnosti hry.

Když se čas od času zaseknte a nevíte, kudy dál, nastoupí na scénu barevné asociace (jestliže něco svítí červeně, vemte jed na to, že je to špatně a že se poblíž musí sepnout páčka nebo tlačítko, aby jistič změnil barvu na zelenou). Jindy zase LEGO Star Wars působí jako klasická hopsačka z dob Prince z Persie. Třeba když musíte dlouhými skoky zdolávat hluboké propasti. Na rozmanitost hádanek si stěžovat nelze a byť samozřejmě nejsou tak zapeklité jako u adventur typu Myst, k odreagování a pobavení poslouží velice dobře.

Letecké mise jsou příjemným zpestřením, skvěle vypadají a až na pomalé otáčení letounů není na co si stěžovat. Celkově ale přítomnost vozidel není žádnou převratnou novinkou, protože se objevily už v prvním dílu, byť tam šlo jen o speciální levely (závody kluzáků, bitva na Geonosis, přestřelka nad Coruscantem atd).

Temné stránky hry

Ke stavu postupně stupňující se frustrace dochází především na Hvězdě smrti, kde se většina dveří otevře jen panáčkům s imperiální helmou na hlavě. V úrovni jsou dva nebo tři přístroje, které ji vaší postavičce na hlavu kdykoliv položí – problém je ale v tom, že jakmile vás protivník trefí, jako první vašemu panáčkovi spadne právě tahle helma. Až si pro ni popatnácté půjdete přes půlku úrovně jenom proto, abyste těsně před cílem zase narazili na jednoho zapomenutého imperiálního vojáka, který vás neomylně znovu trefí, budete cítit strašný vztek, ať je vám osm nebo čtyřicet osm.

Herní animace, které vypráví děj, si z většiny věcí dělají legraci, přesto ale tu a tam musí zvážnět. Třeba když statečná princezna svojí loajalitou způsobí smrt tisíců nevinných občanů své domovské planety, nebo když Luke pohřbívá svého drahého tatínka. Skalní fanoušky možná dopálí poněkud zkreslená interpretace některých postav. Jmenovitě třeba princezna Leia ve hře ztrácí své základní rysy a z nebojácné, hrdinné ženy se stává jen naivní bytost, která všem rozdává facky.

Podobně jsou v některých animacích poněkud setřeny rozdíly mezi dobrými a zlými, což hráčům detailně neznalým děje poněkud ztíží určení toho, kdo je vlastně padouch a proč, ale o to tady tolik nejde.

Zbývá nevyhnutelná kritika kamery, která od minule nedoznala žádných změn a často vám nepříjemně zkomplikuje hraní, když před vámi schová důležité předměty nebo tlačítka. Zamrzí také optické zkreslování vzdáleností, kvůli kterému se například propasti občas zdají menší, než ve skutečnosti jsou. Ve hře jinak zůstal úspěšný kooperativní mód a plus představuje i audiovizuální zpracování, byť rovněž nedoznalo žádných výrazných změn.

Nejlepší (dle let) dětská před 2025