I vy se stanete takovou ztracenou duší, která se rozhodla nevyhnutelný konec uspíšit. Jste kapitánem vlastní loďky a společně s posádkou, jež nemá co ztratit, se v Sunless Sea vydáváte vstříc podivuhodným mořským dobrodružstvím se závěrem v objetí černočerných hlubin. Právě ona fatalisticky beznadějná atmosféra je tím, co vás udeří a obklopí okamžitě, když ke hře usednete.

Na vlnách, v neveselých tónech šedé, modré a zelené, čeká zapomnění. Vůbec to nevadí, cesta k němu, ať už velice rychlá, či dlouhá a strastiplná, je nevídaným zážitkem. Plakat (přestože občas k tomu není daleko), když se nad kapitánem a troskou jeho lodi zamkne neúprosná hladina, také není třeba - Sunless Sea je totiž v základu roguelike, na místo utonulého mořeplavce tak hbitě nastupuje jeho dědic. Co vlastně na podzemním moři kapitáni hledají, to si můžete u každého z nich před začátkem hry zvolit. U kormidla se tak potkáte s vyhořelým básníkem žíznícím po inspiraci, materialistou, co má oči jen pro poklady a sní o stáří v komfortu, či dobrodruhem lačnícím po poznání vzdálených břehů.

Píseň hlubin

Vše doposud napsané lze bez problémů vztáhnout i na původní nerozšířenou hru. Předpokládejme ale na chvíli, že vaší loďce už dávno nevelí kapitán, který se při pokusu o navigaci bodne sextantem do oka a po zahlédnutí mořského hada se změní v blekotající trosku. Ne, už je z něj ošlehaný vlk, místo těla plátno pro tetování vyprávějící příběhy hrůzy i radosti, stejně jako jejich vlastník. Safírovou obchodní cestu už by proplul poslepu, stěnu kajuty mu zdobí trofej z boje s horou Nomád. Zahlédl zapovězený Povrch, pašoval sluneční svit, ochutnal med vyrobený ze vzpomínek a dokázal zvítězit v šachových partiích s figurami z korálu, který krade vědomí.

Zbývá už jen odložit kapitánský klobouk, v míru dožít v luxusní vile, kterou si za kořist ze svých dobrodruných let mohl dovolit, sepsat závěť a nenápadně se vytratit ze scény. Nebo ne? Poklidné vysedávání na verandě bude muset počkat, protože se do duše vkrádá ještě jedno vábení. Jak už napovídá samotný název přídavku Zubmariner, váš kapitán uslyší volání hlubin.

Ministerstvo se na výzkum ponorkové plavby dívá skrz prsty, je tedy potřeba si počínat opatrně. Kapitán vysvětluje svůj plán posádce. Odpovědí je mu jen nervózní polykání naprázdno, strach se vkrádá i do očí, které již viděly ta nejhrůznější tajemství. Velitel je neoblomný. Nachází spřízněnou duši, svéráznou dámu, co diskrétně poskytne potřebné prostředky. Následuje ještě "maličkost" v podobě získání plánů k sestavení sonaru (toto martyrium mimochodem musíte absolvovat pouze jednou, každý další kapitán už má ponorku k dispozici rovnou od začátku), a už se můžete nechat, se srdcem až v hrdle, spolknout jadeitovou hladinou.

Do vln a po dně pod ně

Atmosféra Sunless Sea je čiročiré umění. Jedinečná, neopakovatelná nálada fatalistického dobrodružství na bezslunečných vlnách se samozřejmě s ponorem ještě umocňuje. S tísnivou temnotou hlubin svádí nerovný zápas jen kužel světla z čelního reflektoru. Sonarové pulsy naznačují neviděné pohyby mimo zorné pole. Bezhlesní běsi odhalují svá groteskní těla, tu a tam se k prozkoumání nabídne dávno zapomenutý vrak. A pozor na šarlatové řasy. Sežerou vás zaživa.

Hlavní síla původní hry spočívala ve fenomenálně napsaných textech. Zumbariner nezůstává pozadu ani o píď. Umění slovotepectví čiší z každé věty, z každého pečlivě konstruovaného souvětí. Hra brázdí hlubiny nejen moře, ale i slovní zásoby. Co chvíli překvapí nezvyklým slovním spojením, svěžím obratem, hříčkou, která zjitří představivost a nezřídka přivede i mrazení v zádech. Sunless Sea je pro jakéhokoliv milovníka verbality balzám, který v herním světě jen těžko hledá obdoby.

Pilíře hratelnosti zůstávají nezměněny, čeká vás tedy plavba podmořským světem, při níž čas od času dojde k boji, ale prim hraje stále průzkum. Mořské dno hostí více než deset nových přístavů, v nichž se můžete, stejně jako v původní hře, nechat lapit do pavučin desítek kratičkých i dlouhých příběhů. Ty jsou opět spleteny ze směsi děsu a poezie, teskné odevzdanosti, podmanivé avantgardy i napětí.

Budete hledat inspiraci pro chuť podvodního doutníku. Navštívíte město, jehož obyvatelé se pomalu (a z vlastní vůle) mění v krystal. Necháte si zkamenět jazyk? Kůži? Slezinu? Narazíte na kostěné archivy všeobjímající pradávné vědění. Vstoupit můžete svobodně, ale za odchod musíte zaplatit něčím ze sebe samých. To lze brát jako metaforu, ale také to může dopadnout velice doslovně, což naznačuje zachmuřený strážný s řeznickým sekáčkem. Nebude z toho mít radost, ale pravidla jsou pravidla.

Ti nejsrdnatější pak mohou sestoupit i do bezedných propastí a příkopů černějších než sama nicota. Získáte tam audienci u Paní hlubin, nebo vás tíha moře připraví o život? Ponořit se lze kdekoliv, stejně jako vás nebude nic omezovat ve vystoupání zpět na hladinu. Občas to bude tak či tak potřeba, pokud svou ponorku nechcete proměnit v kovovou hrobku udušených námořníků. Řada starých známých přístavů navíc obsahuje nové dějové linky, které se nějakým způsobem týkají podmořského světa. Byla by tedy chyba brát Zubmariner jako čistě potápěčskou expanzi, i na původní mapě totiž přibyl obsah a novinky jsou s ním citlivě provázány.

Torpéda připravit!

Pokud šlo v původní nerozšířené verzi na něco namířit kárající ukazovák, byl to bojový systém. Ten bohužel taktéž zůstal bez větších změn. V podstatě všechny konflikty tak lze řešit taktikou pomateného kolovrátku, tedy jízdou dokolečka dokola hned za nepřítelem. Protivníci se totiž stále neumí otočit na místě, snaží se vás obeplout, což jim kroužením znemožníte, zatímco jim do zádi solíte salvu za salvou. To znamená, že bitky lze často opět vyřešit i se základní lodí a nevylepšeným dělem.

Boj nicméně rozhodně není těžištěm hry, téměř vždy se mu lze dokonce úplně vyhnout. Jednoduše zavelíte plnou parou vpřed a hrozbu necháte v temnotě daleko za sebou. Pár nebezpečných výjimek by se opět našlo, ale moc jich není. Druhým méně příjemným aspektem se může zpočátku zdát fakt, že cesty mezi přístavy a body zájmu, kde se soustředí jádro hratelnosti, jsou občas až příliš zdlouhavé. To ale zase na druhou stranu dává motivaci ke snaze o získání silného motoru, se kterým už se putuje jedna radost, takže úvodní lenost plavidla lze brát jako herní mechaniku.

Na Zubmariner se, stejně jako na Sunless Sea, skvěle dívá. Zvukové stránce taktéž není co vytknout, hudba pracuje s tónováním atmosféry s grácií a podmanivou účinností. Technické problémy se hře zcela vyhnuly, vše funguje, jak má, a to dokonce i v rozlišení 4K, které není oficiálně podporované a hra vás sama po jeho zvolení varuje. Není však důvod k obavám.

Přídavek kolem a kolem nepřináší nic konceptuálně nového, pouze rozšiřuje již existující dílo. Když byl ale originál tak dobrý, dostat více toho samého vůbec není problém. Pro fanoušky je tedy expanze samozřejmě povinnost, pro ostatní, zejména slovně pozitivní hráče, se pak jedná o příjemnou příležitost se do vln podmoře vydat poprvé. Nebudete litovat - poutavé, pohlcující povídky, příběhy a romány vetkané do jiskřivé i zádumčivé nálady totiž slibují opravdu neobyčejný zážitek.

Nejlepší (dle let) datadisk pro Linux před 2024