Outlast: Whistleblower

Verdikt
74

Whistleblower dovyprávěl příběh neobyčejného šílenství. Zvedl též laťku brutality a vysvětlil pár dějových záhad z Outlast. Přibylo však i zbytečně moc honiček s psychopaty a prostředí je snad až příliš bloudivé. Jinak je ale Whistleblower (ne)příjemný brutální zážitek.

Počítač

WindowsWindows

7,39 €Steam

Mac OS XMac OS X

7,39 €Steam

LinuxLinux

7,39 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$8,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: Red Barrels
Vydání: 6. května 2014
Štítky: horor, survival, datadisk, akční

"Nerušit, necivět, nepostávat - probíhá zákrok!" Na chirurgii a možná ještě na pitevně by člověk nad takovou zprávou mávl rukou a v klidu dodržel instrukce. V Outlast: Whistleblower je ale všechno trochu jinak. Každé písmeno, každá věta a každá situace tu má naprosto jiný, děsivý význam. Studio Red Barrels se loni blýsklo s Outlast, který lze považovat za jeden z nejpůsobivějších survival hororů poslední doby. Nedávno pro hru vydali rozšíření Whistleblower, od nějž si fanoušci slibovali podobně psychicky náročný zážitek. 

Od Whistleblower nečekejte datadisk, který se snaží přijít s něčím novým a revolučním. Připravte se na víceméně stejné prostředí jako u původního Outlast a rovněž na stejné mechaniky plížení a hororu. To samé platí o příběhu.

Původní příběhové linii prokáže Whistleblower službu jen jako solidní pokračování, které jej dovypráví, ovšem žádný scenáristický zázrak se nekoná. On ani původní Outlast nebyl nějakým vypravěčským zázrakem, takže se moc divit nemůžeme.

Do krve a do absurdit

Survival horory obecně trpí syndromem jednorázového efektu a pro Outlast to platí obzvlášť. Vždyť s každým novým skriptem roste i vaše schopnost je předvídat. Whistleblower je v tomto případě tak trochu omluva za to, že původní hra se po čase okoukala a dává k dobru tři nové hodiny hrůzy. Sice nijak nevybočují z předchozích zážitků, ale jelikož od hraní Outlast nějaký čas uběhl a vy jste zase nepřipravení, tak to celé funguje.

Pokud hovoříme o alespoň drobné evoluci dílčích nápadů, pak má Whistleblower přeci jen co nabídnout. Předně je tu nová hlavní postava - počítačový odborník, který se z léčebny Mount Massive pokusil vynést informace (odtud ten titulní whistleblower). Samozřejmě se mu to nepodařilo a za odměnu si může užít spoustu psychického i fyzického trýznění. Kdo již v původním Outlastu přístup autorů k násilí snášel jen s obtížemi, měl by si teď opravdu připravit žaludek a nervy.

Autoři zvedli laťku bestiálního hororu tak vysoko, že proti obsahu Whistleblower v některých pasážích přišel i Outlast mírný. Najdete zde třeba i chuťovky v podobě scény, v níž sledujete svůj rozkrok, kterak se nezadržitelně posouvá vstříc roztočené cirkulárce. To vše za asistence kanibala, který by byl drsný i pro francouzské mysteriózní thrillery.

Mluvíme-li o nových herních nápadech, pak myslíme opravdu jen ty nové a ještě hrůznější obrazy násilí. Ale ono to stačí. Whistleblower se prostě vymkl kontrole, svým naturalismem připomíná filmové Mučedníky a díky všudypřítomné vyšinutosti postav nesnese srovnání s čímkoliv jiným. Za to hře v jistém ohledu patří čestný metál.

Nejde ale o násilí, jemuž se usmějete pro absurditu scény. Whistleblower tuhle hranici už prekročil. Ono vážně není kdovíjak povznášející vědět, že za každou chybu neplatíte jen obligátním návratem na checkpoint, ale i velmi netradiční smrtí. Ve Whistleblower můžete lehce skončit narváni do hrnce s osolenou vodou nebo viset z basketbalového koše. A sami pak minimálně jednou skončíte v peci...

Vlastně je to metafora či připomínka jedné zlidovělé pohádky o perníku a dělbě práce. Ale ve Whistleblower vážně nejde o nějaký vyšší smysl. Tady se vraždí bez karikatury, přesahu nebo narážek. Prostě se zabíjí tím, co je zrovna po ruce. Hořící pec? Tak šup na lopatu!

Zvuk, který vás protáhne

Tohle hrůzné DLC ovšem ukazuje i něco víc než jen přímočarou krutost. V mnoha chvílích dokáže hrát na nervy i jinak. Jestli si dokážete vybavit zvuk příruční kotoučové pilky, snad už tušíte, že budete v útrobách potemnělého blázince běhat opravdu jako na trní.

Představte si ticho, tmu a strach ze šílence, o kterém víte, že je někde blízko, ale dokážete ho identifikovat jen podle zvuku zapnuté pily. A ty chvíle, kdy hra pomocí zvuků naznačuje, že se kanibal blíží, poskytují opravdu silné zážitky. Silnější než samotný moment, kdy na vás tu pilu použije.

Navíc ten bídák neváhá při každém osobním setkání zopakovat, že má hlad. Whistleblower má vůbec perfektně zvládnutou charakteristiku postav pomocí dabingu, čemuž nahrává i jedna z částí zápletky.

V Mount Massive došlo k tomu, že pacienti v improvizované vzpouře převzali moc nad svými trýzniteli. Děj se tak netočí jen kolem bývalých chovanců, ale také řeší osud bývalých vykonavatelů zla. Ve vyhrocených dialozích se hádají jak z celé šlamastyky vyklouznout, vzájemně si nadávají, osočují se a snaží se přijít na řešení zoufalé situace. Whistleblower je v základu hra tichá, ale předvádí jak by se mělo pracovat s dabingem a dialogy.

Kam jsem to zase vešel?

Podobně jako původní Outlast, přináší Whistleblower tíseň z okolního prostředí. Opět prolézáte oblíbené prázdninové resorty vraždících psychopatů. Třeba mučící stanici, přidružené vězení a uvidíte i pěknou půdičku, na které se to bude věšet jedna báseň.

Navzdory svázanosti designu jsou lokace docela velkým bludištěm. Hráč se zamotanou hlavou de facto proběhne každou oblast několikrát a bude dezorientovaný i ve chvílích klidu, natožpak pronásledován lidskou bestií. Je to vlastně ironické. Ve hře přeskočíte víc barikád než Sověti v Berlíně, ale nikdy nevíte kam zahnout, natož abyste měli přehled o tom, kde jste.

Navíc je koncentrace zběsilých honiček zřetelně vyšší než v základní hře. Whistleblower už není tak „klidný“ jako předchůdce, což nemusí každému vyhovovat. Jinak se tu běhá, bloudí a zběsile křičí. Psychopatům se navíc stále nemůžete bránit. 

Whistleblower zkrátka nevybočuje ze zajetých kolejí, ovšem klade před hráče o něco víc překážek a hnusu. Red Barrels v tomto smyslu dokázali nemožné. Sedřeli hráče až na kost. Mnohdy doslova. Přestože se tu vlastně z hlediska designu nic nového nevymýšlí, pořád je to velmi unikátní a občas dost odporný zážitek.