Herní sérii Saints Row můžete buď milovat, nebo krystalicky nenávidět. Záleží na výchově, morálních hodnotách, životosprávě a v neposlední řadě také na tom, co od her vlastně čekáte. Pohorší-li vás prd souseda ve výtahu i dobře míněné krknutí u stolu plného jídla, pak se nadsázce a humoru v Saints Row vyhněte.

Říká se, že se nemá dvakrát vstupovat do stejné řeky, ale upřímně řečeno, kdy tohle pravidlo v případě počítačových her platilo? Od pokračování úspěšné série se očekává především naplnění fanouškovských představ a snů. Kdo si myslel, že by tentokrát ubrali tvůrci plyn a jejich sandboxová akce dostala do vínku punc vážnosti, pak se šeredně plete.

Jednička, dvojka a trojka

Saints Row 3 staví veškerou svoji image na to, že je „takovým jiným GTA", což přeloženo znamená, že všechno je zde vlastně úplně stejné, jen se nepřemýšlelo nad realitou daného světa úplně do detailů. Podstatný je humor, nadsázka, vtípky, ale také naprosto přehnaná sexualita, vulgarismy, a jako závdavek pak celá řada odkazů k herní i filmové kultuře. Vše je pak nastřeleno nad rámec běžného chápání toho, co vlastně má a nemá být vtipné.

Tvůrci Saints Row 3 se, podobně jako kdysi Monty Pythonové, rozhodli nepárat s konvencemi a jejich pojetí vtipu je značně anarchistické. Což samozřejmě může mít v důsledku i opačný efekt. Určitě se najde dost škarohlídů, kteří tuhle nadsázku a ironii prostě nechtějí akceptovat. Jaký tedy třetí díl je, povedl se? Na jednoduchou otázku se patří rychlá a krátká odpověď, že ano.

Největším problémem téhle hry je fakt, že se jedná už o třetí díl. To co fungovalo v jedničce jako zjevení z čistých nebes a hustý humor byl vlastně originálním projevem, dostalo ve dvojce větší grády a bylo dotaženo k dokonalosti. Teď je před námi nové pokračování a případný šok, který člověk mohl dostat před lety, se nekoná. Všechno je jaksi očekávatelné a hráč se stává nechtěným divákem, který v koutku duše sleduje, kam až jsou ochotni vývojáři zajít.

Filmová nekorektní jízda

Gang Saints Row, ochotný provést jakoukoliv akci, je tedy zpět a samozřejmě v plné polní kontroluje svoji část města. A žádná větší akce mu není proti srsti. Takže když se banda rozhodne vybrat trezor jedné větší banky, rozhodně nepůjde o nic jednoduchého. Nejprve v cartoonových maskách vtrhne do haly, prostřílí si cestu do horního patra, kde se skrývá sejf, vyřídí policejní jednotku a nakonec celý trezor vyrve ze zdi vrtulníkem a letí do bezpečí.

Cestou ještě dojde na střelbu proti policejním helikoptérám, a když se zdá, že je všechno v pořádku, objeví se na scéně konkurence, která váš tým chce poslat ke dnu. Dojde na opravdu hustou přestřelku v tryskovém dopravním letadle a na šíleně adrenalinový seskok (bůhví z jaké výšky), během kterého (stále zamaskovaný) hrdina musí nejen zachránit kolegyni, ale ještě sundat několik také padajících střelců.

Tohle všechno je jen pouhý začátek! Tvůrci nás filmovým způsobem šoupnou ihned do pořádně nadupané a samozřejmě i hodně přestřelené akce, která samozřejmě s realitou přestřelek nemá ve skutečnosti mnoho společného. Dannyho parťáci jsou proti Saints Row spolek nudných paňáců a naše partička tak spíš bere inspiraci u Mission Impossible.

Zábava až na prvním místě

Tvůrci navíc novinku odstartovali velmi dobrým antigeekovským úvodem - titulky ve stylu Star Wars s hudebním podkresem z Vesmírné Odysey jsou hustou poctou, nebo velmi zdařilým ironickým úšklebkem. Hrát trojku (ale i přechozí díly) očekává od fanouška naprosté odevzdání se do rukou tvůrcům. Když se nám zrovna styl přestřelky, či nabídka v obchodě nepozdává, tak se neremcá. Pravdou však je, že i přes naprosto ujetý mix vulgarit, absurdního humoru a přehnaně nadupaných akcí je Saints Row 3 velmi dobrou hrou, která si z předchozích dílů bere jen to nejlepší a navíc vypadá velmi slušně.

Hrdina, s nímž se budete snažit dojít do zdárného konce, má během celé úvodní akce stále masku na obličeji. U ostatních už jejich identitu znáte, ale vaše persona skrývá svoji identitu proto, že jí teprve vytvoříte. Kreativitě a nechutnostem se meze nekladou. Kromě obligátního pohlaví, lze totiž hýbat váhou, barvou pleti, věkem, účesem, obličejem a výsledkem tak klidně může být prsatá šestasedmdesátiletá Asiatka, která to v následujících minutách nandá půlce města. To je celkem rozlehlé a i po řadě misí nemusí mít člověk všechny ulice v malíčku.

Do světa jedině s dotykáčem

Ke štěstí dnes hodně lidem stačí jen telefon od Apple a podobnou berličku dostane k úspěšnému zdolávání městských nástrah i hrdina. Nechybí zde důležitý diář s přehledem úkolů, navigace, mapa města, ale celkem příjemná je i možnost výběru hudebního doprovodu. Není nutné zdůrazňovat, že podoba hry s GTA je samozřejmě velká, ten největší rozdíl tedy spočívá v rozdílném přístupu tvůrců k danému žánru.

Mise jako dojeď a zabij, přivez, doruč, setkej se s překupníkem, zde jsou také, ale mají jaksi navrch v oné nadsázce. Moc vážně se tenhle svět nebere. Je zvykem do městských her strkat vnadné ženy, a jakoby snad vývojáři chtěli říct, že na celou současnou videoklipovou kulturu kašlou po svém, v Saints Row 3 nenajdete ženskou s menšíma než trojkama.

Čím vás však Saints Row 3 dostane na kolena určitě, je výborná hratelnost. Některé mise se v průběhu plnění rozjedou do naprosto šílených avšak komplexních rozměrů, kde si vyzkoušíte opravdu téměř všechno. Z obyčejného pokynu: „Zajeď na vojenskou základnu," se vyklube skutečně nadupaná akce. S kamarádkou sednete do auta (nejlépe kradeného), projedete smrtelným tempem městem, kde samozřejmě sestřelíte několik lamp, semaforů, automobilů a pravděpodobně i pár chodců.

Nakonec postřílíte kvanta lampasáků a ukradnete velkou bombu. A protože už se o vás ví, systém poslal na základnu tanky. Jenže vy máte zrovínka po ruce kufřík s ovládáním satelitní laserové družice, takže všechny tanky usmažíte jako popcorn. Pak už pro vás jen přiletí vrtulník a vy mažete pryč. Jenže stejný nápad mají i policajti, a tak nezbývá nic jiného, než se posadit za kvér a všechny helikoptéry poslat k zemi. Cože?!

Téměř bezchybná akce

I když je příběh béčkový až běda, dostává se hráči měrou vrchovatou pohlcující atmosféry. Klidné a celkem uvolněné situace jsou naprosto nečekaně střídány adrenalinovou akcí. Vyzvednete kámoše, zazpíváte si v autě pár odrhovaček a stavíte se u svého mechanika, aby vám vylepšil káru. Zacálujete vytunění vozidla a vaším dalším úkolem je stavit se v klubu. Fajn, šlápnete na plyn. V podniku Saints Row si můžete překlopit vzhled svého hrdiny například ze stylu "pouliční štětka" na vzor „Manhattan manažer“ a vyrazit do ulic v nové podobě. Jenže ouvej, na ulici už čeká několik parchantů od konkurence, s nimi hustej vazoun a hned je o zábavu postaráno.

Zábava, nadsázka a hratelnost - to jsou největší přednosti a čert vem, že umělá inteligence občas tápe, nebo že grafika není zrovna nejmodernější. Hraní - sakra - není jen o vzhledu. Budete se bavit, budete jako Steven Seagal utržení ze řetězu a sejmete každého, kdo se vám postaví do cesty. Bude záležet jen na vás, zda se budete věnovat své kauze a ostatní necháte na pokoji nebo si to rozdáte s celým městem. Když už vás ten kolotoč bude zmáhat, můžete ve speciálním módu sestřelit nafukovacím panákem pár lehkých žen.

Nejlepší (dle let) střílečka pro Linux před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: