A i když to není na herní scéně až tak špatné, Lara Croft a Nathan Drake také neutáhnou vše. Své místo vedle nich si tudíž snaží získat James Lee Quatermain, hlavní hrdina hry Deadfall Adventures od polského studia The Farm 51, která netradičně kombinuje střílečku s adventurními prvky.

Když může on, proč ne já?

Deadfall Adventures si vybírá to nejlepší (nebo možná to nejhorší, záleží na úhlu pohledu) z brakových románů, kde se to jen hemží drsnými hrdiny, podlými padouchy a přísliby pohádkového bohatství – plus nějaký ten milostný románek, jako bonus. Ne náhodou je protagonista hry vnukem právě toho Allana Quatermaina, který se svezl na vlně vzrůstajícího zájmu kolem archeologie a objevování zapomenutých civilizací na konci devatenáctého století.

Fiktivní bílý lovec, obchodník a dobrodruh zažil v příbězích Henryho Haggarda bezpočet dobrodružství, a když se může do rodinného řemesla pustit třeba mladý Van Helsing, proč by nemohl převzít žezlo i poněkud neurvalý Jimmy Lee.

Šestákový brak

Chtít po příběhové lince Deadfall Adventures nečekané zvraty a psychologický přesah by bylo nadmíru bláhové – i na poměry žánru se jedná spíše o průměr. Stereotypní drsňák s dobrým srdcem a sexy archeoložka v hlavních rolích jsou v podstatě jen rutinně obkreslenými šablonami. A přestože je fajn znovu si zastřílet na proradné nácky, kteří se opět ve jménu Führera ženou za mocným artefaktem, chybí jim ona skvělá démoničnost známá z Indyho Jonese nebo z Return to Castle Wolfenstein.

Poněkud nevýrazné ústřední postavy a jejich němečtí nepřátelé jsou pak hozeny do klasického dobrodružného příběhu, jehož cílem není nic složitějšího, než vás s prostou záminkou protáhnout po několika velmi zajímavých koutech naší modré planety. Před žárem egyptského slunce utečete na ledové pláně a pak se střemhlav vrhnete do zeleného pekla tropického pralesa.

Do křížku se nepustíte ale jenom s německou orlicí! Ve starobylých chrámech na vás čekají i nejrůznější běsy ze záhrobí, kterým po vzoru Alana Wakea musíte „zatopit“ světlem baterky.

Vy jste se zase kochal!

Některé scény mají nádech starých zažloutlých fotografií, jinde se zastavíte, abyste si vychutnali hru světel na detailně zpracovaných sochách, nebo si budete s údivem prohlížet ztroskotaný letoun zalitý zlatavým sluncem. Vývojáři si dali práci s tím, aby vytvořili množství malebných zákoutí a chrámů nasáklých atmosférou, což se jim bezezbytku podařilo. Velmi slušně totiž napodobují barevné schéma známé z Uncharted. Levely doslova dýchají barvami, modely rozbořených chrámů jsou velmi příjemně propracované a díky neustále se měnícímu prostředí se vaše oči nestihnou nudit.

Jenže v honu za krásným prostředím se zapomnělo na jiný element: modely postav. Bohužel v této oblasti padá hra tak trochu na čumák a příběhové cutscény vám nejednou připomenou loutkové divadlo. Postavy mají neanatomicky krátké paže, se kterými občas dost podivně mávají, německý profesor má hlavu jako kopací míč a dost rozporuplný dojem podtrhává strašidelná mimika všech zúčastněných. Doslova mrtvolně strnulé oči všech postav vám prakticky znemožní vnímat postavy na plátně jako něco víc než jen shluk špatně animovaných polygonů.

Niezbadany

Náplň hry sestává ze dvou značně odlišných součástí. Se zástupy lidských i nelidských protivníků se vypořádáte díky pestré paletě zbraní začínající u obligátní pistole. Z chladnoucích pazourů svých nepřátel však záhy vyrvete dobové samopaly, brokovnice či útočné pušky a čas od času si cestu proklestíte dobře hozeným granátem či svazkem dynamitu. Ale v momentě, kdy se podzemními chrámy přestane rozléhat ozvěna kulometného staccata, můžete odložit rozžhavenou zbraň stranou, protože ke slovu přicházejí logické hádanky.

Samozřejmě se počítá s tím, že i po několika tisících letech fungují obrovité starodávné mechanismy stejně dobře jako v době svého stvoření, tudíž budete s lehkostí otáčet obrovitými kamennými sloupy, otáčet krásně vyleštěnými zrcadly, uhýbat před výsuvnými bodáky či kličkovat mezi plamenomety, jejichž palivo za ta léta ještě nevyschlo.

Není vůbec snadné vzít natolik rozdílné ingredience a smíchat je do chutnajícího koktejlu. Aby také ne. Příznivci stříleček se budou pravděpodobně ofrňovat, když je budou od dalšího střílení brzdit zdlouhavé puzzly, zatímco milovníci adventur asi nebudou úplně hrr do likvidace davů nepřátel. Došlo tedy ke kompromisu, následkem čehož je právě obtížnost logické části osekaná na nezbytné minimum. I na střední obtížnost máte vždy po ruce deníček s téměř přesným řešením problému, případně na vás pokřikují rady vaši parťáci. Ve výsledku to akorát zamrzí, protože to v řadě momentů dobrý pocit z toho, že by hráč sám na něco přišel a vybojoval si cestu vpřed nikoliv pomocí munice, nýbrž s pomocí starého dobrého mozku.

Cihlu k cihle

Pokud odhlédneme od nepěkného zpracování postav a ne zrovna převratné hratelnosti, zůstane nám tu pořád velmi slušná hromádka poctivých stavebních kamenů. Pohledně zpracované levely, vážné i zábavné odkazy na známá filmová a herní díla nebo třeba často se měnící prostředí. Jenže mezi nimi chybí nějaké výraznější pojivo, které by celou hru stmelilo dohromady a vytvořilo intenzivnější prožitek.

Pokud se vrátíme do světa filmu, můžeme s klidným svědomím říci, že Deadfall Adventures rozhodně není Indiana Jones. Zapadá do kategorie zábavných béček na sobotní odpoledne jako například druhá Mumie či Lovci pokladů. Díky kombinaci dvou rozdílných stylů hratelnosti nelze hru srovnávat ani s čistokrevnými střílečkami typu Call of Duty: Ghosts a dokonce i srovnání s Uncharted kulhá na obě nohy.

Pokud si ale chcete nostalgicky zavzpomínat na Return to Castle Wolfenstein a výše zmíněné filmy vám nezpůsobují osypky, existuje velmi dobrá šance, že se u Deadfall Adventures velmi dobře pobavíte.

Nejlepší (dle let) retro pro PlayStation 3 před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: