Zafehouse: Diaries

Události, ke kterým mezi pětkou statečných dochází, se dočtete na stránkách automatického deníku vždy po ukončení tahu (30 minut herního času). Alex udělala dvě pasti. Tommy chtěl hrát šachy, ale nikdo na to neměl náladu. Chris se vrátil z průzkumné výpravy a hlásí, že na policejní stanici je osmnáct zombíků. Diana uvařila jídlo.

Nezní to nijak adrenalinově, jenže vtip je v tom, že všechny aktivity osobně rozdělujete a musíte se smířit s následky svých rozhodnutí. O Walking Dead se dá říci totéž, ale Zafehouse: Diaries nemá jasně daný příběh a přitom dokáže generovat kromě herní plochy i emoce jako na běžícím páse.

Taktická mapa města umožňuje jednak přehledně určovat aktivity pro své lidi v obsazeném domě, a pak je vysílat na průzkumné výpravy do jiných budov. Nejen to. Zcela zlomyslně, jako by z vás autoři dělali hlavního škůdce, můžete šířit mezi skupinou pomluvy a napomáhat tak buď k vzájemným sympatiím, nebo nenávisti.

Tím, že o výsledcích pouze čtete, pojmete k pětici podivně osobní vztah a každé nečekané drama se do vás zakousne jako zuby zombíka – například nutnost amputace infikované nohy nebo řešení, kdo komu co ukradl. Klišé? Ano. Jenže v překvapivě inovativním zpracování.

Čím déle ve městě vydržíte, tím strašlivější situace bude na ulicích – zombíci se šíří jako mongolská horda a po třiceti minutách hraní už není bezpečné ani vykukovat z okna. Brzy to není pět lidí, ale čtyři muži v domě, tři mušketýři (a jeden infikovaný), dva proti všem a nakonec uprchlík a nevyhnutelná hláška „Město bylo infikováno zombíky.“ Zkusíte to znovu? Měli byste, protože Zafehouse: Diaries nabízí kromě emocí a frustrace i pořádný hardcore zážitek.

Pod primitivní grafickou prezentací se nachází neuvěřitelně propracovaný motor umělé inteligence a generovaného obsahu. Ani jedna hra se neodehrává ve stejném městě a engine dokáže svižně reagovat na vývoj událostí. Kvůli tomu se ani jedna herní seance nestává nudnou a vždy dostanete dostatek kombinačních možností pro vymýšlení dalšího postupu. Takhle by vypadala FTL, kdyby jí někdo zbavil animací a namísto do vesmíru zasadil do zombočasnosti.

Svým způsobem je sympatické, že autoři ze Screwfly dokázali nahlédnout na zombie apokalypsu optikou, která rozšiřuje model osmdesátkových textových adventur. Zároveň jde ale o tak zoufalý (byť ve své podivnosti vydařený) pokus rozšířit zombie tématiku směrem, který ještě není vyždímaný jako hadr na Sahaře, že si své fanoušky bude Zafehouse: Diaries hledat jen mezi věčnými hledači originality, lidmi s podivným vkusem a recenzenty, kteří se snaží vysvětlit nepochopitelné.

Na Zafehouse: Diaries není nic špatně, ale kvůli své povaze se špatně hodnotí číslem. Stejně už v téhle chvíli víte, zda chcete hrát, nebo ne. A kdyby ne, pořád si můžete vyzkoušet hratelné demo, které má (na dnešní dobu neuvěřitelných) 30MB!