Yooka-Laylee

Nenápadné rozdíly 

Yooka-Laylee je skvělým dokladem, že se plošinovky od sebe nemusejí lišit pouze zvolenou technologií, ale i podstatou. Zatímco 2D arkády zpravidla sázejí na nevšední výtvarné zpracování, silné příběhy a hádanky, Yooka-Laylee je oddechovou hopsačkou v tom nejryzejším slova smyslu. Nemusíte nad ní přemýšlet, ani se dojímat, a proto přiláká hráče s diametrálně odlišným vkusem než třeba atmosférická Inside z opačného pólu žánru.

Díky Yooka-Laylee omládnete. Podobně jako třeba The Last Tinker je uplácaná z cukrkandlové směsi křiklavých barev a praštěných nápadů. Budete v ní skákat, padat, sbírat bonusy a dost možná i žvatlat, protože kvůli chybějícímu dabingu brblají jako mimina všechny postavičky na scéně. A že jich bude.

S milionem pazvuků, barev a skopičin je Yooka-Laylee mnohem více „retro“, než jak by se na první pohled mohlo zdát. Bez ohledu na její moderní, uhlazenou a dobře optimalizovanou grafiku je autentickou vzpomínkou na trojrozměrné arkádovky ze starých konzolí. Úspěšně oživuje styl Sonic Adventure z Dreamcastu, Super Mario Sunshine z Gamecube nebo Banjo-Kazooie z Nintenda 64. Té poslední se podobá zdaleka nejvíce.

Velká inspirace 

Yooka-Laylee jako by Banjovi z oka vypadla. A to není jen povzdech nad ústřední dvojicí hrdinů – chameleona s netopýrem, kteří nahradili podobně schematického medvídka a červeného vrabčáka. Ve skutečnosti Yooka-Laylee sdílí se svým vzorem každou důležitou vlastnost, protože obě hry mají stejné tvůrce - Chris Sutherland, Steve Mayles, Steven Hurst, Grant Kirkhope. Originál z roku 1998 stvořili pod hlavičkou renomovaného Rare a jeho aktuální „kopii“ v Playtonic Games.

Svojí původní značkou se tvůrci inspirovali do té míry, že vytvořili její plagiát. Nápady z devatenáct let staré pecky (a též o chlup mladší Banjo-Tooie) znovu použili uvnitř omlazených misí, příběhu a grafiky. Na druhou stranu, neoriginalita je snesitelnou daní za to, že se Yooka-Laylee hraje opravdu skvěle. Původní herní mechanismy totiž pořád dýchají genialitou.

Přirozený výběr

Pamětníci minulých dobrodružství se v novince rychle rozkoukají. Nepřekvapí je například pestrý herní svět, rozdělený do několika samostatných map od tropického ráje až po ledové království. V nich čekají desítky rozverných úkolů, skrytých míst a bonusů. Sandboxově laděná kampaň v pestrém a nápaditém prostředí nenudí ani po desítkách hodin hraní. To je trumf, který nepůvodnost díla snadno omlouvá.

Obrovská, bohatá a dlouhotrvající herní kampaň oplývá zdánlivě nevyčerpatelnou zásobu aktivit, pro které si chameleon s netopýrem (občas si chytře pomáhají) docházejí jako pro lízátka do cukrárny. Vždy stačí oslovit nějakou výstřední postavičku, třeba nebohého kostlivce, vařícího se v kotlíku kanibalů, a hned je co dělat. Hře sice kvůli rozvolněné struktuře misí chybí tah na branku, ale proč bychom si i v plošinovce jednou nemohli vybírat zábavu jako v Grand Theft Auto?

Puzzle pro radost 

Kampaň s převážně volně přístupnými úkoly je jako hádanka, kterou můžete začít skládat z kteréhokoliv konce, a vždy vás něco překvapí. Obsah questů naštěstí tvůrci nezkopírovali, a tak si můžete doběhnout a doskákat třeba k relativně svěží jízdě na horské dráze, k arkádovým závodům, stanete se hledačem pokladů ve vysokých výškách i pod vodou a čeká vás dokonce vědomostní kvíz. Lákadel je tolik, že se snadno zapomene, co vás do určité situace vlastně přivedlo, a místy hrozí i mírné tápání. Zejména když se v jednu chvíli nedaří splnit ani jeden úkol na dohled. Ač to na první pohled nevypadá, questy nejsou dětsky jednoduché.

Herní úkoly si žádají dobrý úsudek, skvělý postřeh a pohotovou práci s ovladačem (je přesnější než klávesnice). Nezanedbatelnou úlohu hraje také poctivé využívání nově získaných schopností. Duo hrdinů se do jednotlivých dobrodružství pouští zejména právě kvůli odměnám, které zdokonalují jejich vlastnosti. Vylepšování těla je stěžejní herní motivací. Krom toho je prostě kouzelné (a taky legračně absurdní) pozorovat, jak se chameleon díky netopýrovi naučí létat.

Schopnosti z automatu 

Jak dvojice postupuje hrou, začne se rychleji i lépe pohybovat, a díky efektním akčním kombinacím také účinněji bojovat s nepřáteli. Ti se v mapách průběžně obnovují takřka na každém kroku, respektive při každém návratu do konkrétní lokace, čímž se stávají cenným zdrojem životů a dalších bonusů.

Vyšlechtěné dovednosti jsou občas vstupenkou k pokročilejším úkolům. Ne, že by hra přímo zamykala některé výzvy, ale některé nelze se základní konstelací sil při nejlepší vůli splnit.

Hra také nabízí velmi speciální řadu odměn, distribuovaných limonádovým automatem (v Yooka-Laylee je doporučeno ničemu se nedivit). Výběrem těchto unikátních vlastností, které hrdinům střídavě přidávají na síle či výdrži, můžete do určité míry přizpůsobit hru svému hernímu stylu. Yooka-Laylee je při své mnohotvárnosti mile přizpůsobivá, to se vám určitě zalíbí.

Druhou stěžejní motivací je obyčejná radost z objevování. Skrze další bonusový systém hra otevírá nové mapy coby další podoby arkádové pohádky, a dokonce je lze dále vylepšovat. S pomocí speciálního kouzla vám hra dovolí jednorázově modernizovat mapu tím, že jí přidáte nové plošiny, mostky, útesy a tím pádem i nové úkoly. Zábava získává nový rozměr přesně v okamžiku, kdy už byste žádné překvapení ani nečekali.

Po dohrání hlavní kampaně můžete vyzkoušet také dodatečné herní módy s lokálním multiplayerem a minihrami, simulujícími zábavu z arkádových automatů. Ze hry to činí obsahově skutečně nabité dílo, které stojí za investované peníze.

Playtonic Games zkrátka zaslouží pochvalu za to, že nestvořili pouze „Banjo-Kazooie na steroidech“, ale po všech stránkách hodnotné dílo. Ostatně osmatřicet minut, za kterých hra úspěšně vybrala potřebné finance na kickstarteru, hovoří jasnou řečí -  hráči po dramatických změnách netoužili. Chtěli jen vzkřísit klasické 3D arkády z přelomu tisíciletí, což se bezesporu povedlo. Banjo je zpět, i když se u toho teď hraje na ukulele. Tedy na Yooka-Laylee, v žertovně upraveném anglickém znění...