Yesterday

Některé týmy si dokonce na kreslené grafice vybudovaly svou reputaci a krásným příkladem tohoto úkazu je španělské studio Pendulo. Do srdcí adventurních fanoušků se zapsalo známou sérií Runaway, která stavěla právě na excelentní grafice a zamotaném příběhu, okořeněném notnou dávkou humoru. Ten však Španělé ve svém nejnovějším titulu Yesterday do značné míry odkládají a namísto toho chtějí hráče rozhodit dramatickým thrillerem.

Roztříštěný příběh vygraduje až na konci

Yesterday se tedy vydává ponuřejší cestou, než Runaway tituly. Do vínku hře tvůrci nadělili temný až mysteriózní námět protkaný hororovými prvky, kdy se v roli zbohatlíka Henryho Whitea vydáváte mezi spodinu New Yorku, abyste prošetřili záhadné vraždy bezdomovců. Příběh je zamotaný a tříští se na malé epizodky, v nichž si zahrajete i za jiné postavy. V průběhu vyšetřování se dočkáte řady zvratů a prostřihů, kdy vás hra nečekaně vytáhne z jedné situace a hodí úplně někam jinam. Třeba i o několik let nazpět. V podstatě tak až do samotného konce nedokážete odhadnout, jak by to celé mohlo dopadnout. Tento přístup, kdy vás tvůrci drží neustále v napětí a relativní nejistotě z nevědomosti, má samozřejmě svá pro a proti.

Někomu tento styl bude vyhovovat, ale najdou se i tací, jimž roztříštěnost bude vadit, protože v nich hra vyvolá pocit, že jsou soustavně dosti násilně vytrháváni z kontextu. Záleží tedy jen na vás, jak moc je pro vás kontinuita, či spíše linearita vyprávěného příběhu podstatná.

Pro větší blaho adventuristů

Dobrat se konce netrvá nijak moc dlouho: nesoustředěnému či adventurami nepříliš ošlehanému hráči možná něco kolem 15 hodin, zkušení borci to určitě zvládnou i za polovic a méně. K rychlému postupu hrou přispívají logické adventurní problémy a dobře známý systém, v jehož rámci se vám na vyžádání ukáží všechny předměty, s nimiž můžete v dané obrazovce/lokaci manipulovat. Zapomeňte tedy na pixelhunting, což je rozhodně pozitivní skutečnost, i když hardcore hráči nad tím třeba ohrnou nos.

Druhým prvkem, který hraní v závislosti na úhlu pohledu buď zjednodušuje, nebo zpříjemňuje, je systém nápovědy v podobě ikonky žárovky, která je nápomocná ve chvílích, kdy se hráč zasekne - nepřímým způsobem nasměruje jeho pozornost tím správným směrem. Protože vás k využití této legální a nepříliš exaktní nápovědy nikdo nenutí, je její přítomnost plus – navíc se v některých případech stejně nedá využít. Nápověda totiž myslí spíše na ty větší záseky, takže narazíte na momenty, kdy jste de facto všechno splnili a máte nakročeno k další akci, ale hra vás dál stejně nepustí ani kdybyste se stavěli na hlavu.

Poslední aspekt, který značně zpříjemňuje život při hraní Yesterday je rychlost s jakou se svěřený hrdina přemisťuje po obrazovkách. Nemusíte sledovat zdlouhavou animaci přesunu, postavy zde ovládají teleporting na zvolené místo.

Temná kresba

Pro Pendulo typický kreslený styl s komiksovými kořeny z minulých her do značné míry přetrval, jen je v Yesterday naladěný na temnější notu. Ztrácí tím určitou část své roztomilosti, jež byla velkou devízou předešlých her. Záleží však opět na vkusu, řada hráčů si v případě Runaway her stěžovala na přílišnou barevnost a právě těm by se mohlo temnější pojetí líbit.

Neinteraktivní složky příběhu jsou vyprávěny s pomocí menších popup obrazovek, což přeci jenom působí poněkud hrubě a lacině, jakoby tvůrci nestíhali a neměli čas a prostředky na jejich pořádné rozanimování. Naštěstí jsou dialogy skvěle nadabované a bez trhlin v intonaci, což dojem výrazně napravuje. Bez zdlouhavých animaček se člověk přeci jenom obejde, špatný dabing by ale atmosféru fatálně ničil.

Lineární, ale napínavá

Yesterday je adventura lineární bez možnosti stáčet různými volbami směřování událostí do několika směrů. Stejně tak hádanky mají vždy jen jedno řešení a pocit, že plány tvůrců byly původně poněkud rozmáchlejší, navozuje jenom samotný závěr s trojicí různých zakončení. Rozhodně je lepší plány zkrouhnout a vydat méně ambiciózní, ale zábavný titul namísto rozmáchlého, leč nedodělaného (potenciálního) veledíla.

Nakonec je u adventur stejně nejdůležitější příběh, který je zde překvapivě odvyprávěn s velkou bravurou a výsledný dojem ze hry je tak mnohem lepší, než třeba u předchozí hry Pendula - The Next Big Thing. Příběh vás do sebe vcucne a vyplivne až na úplném konci. Hra se nerozjíždí pomalu, postupně graduje a díky několika příjemným zlepšovákům se vyvarovala zádrhelů, které by vás mohly zdržet několik hodin na jednom místě, což by v tomto případě neprospělo atmosféře a zážitku.

Ve výsledku se vlastně nezapomnělo ani na ten humor, který není vtíravý a podařilo se ho do skoro až hororového námětu implementovat vcelku citlivě. Po dohrání vás tak čeká příjemný pocit, že se vám podařilo vyřešit jednu velkou záhadu, i když budete na druhou stranu litovat, že už je konec. Přestat se má ale v nejlepším, to je jasné, proto doufám, že jestli tvůrci z Pendula ještě pořád přemýšlí o své další hře, tak se vydají směrem, kterým nakročili s Yesterday.