XCOM: Chimera Squad

Starý dobrý nový XCOM

Základy Chimera Squad spočívají na starém dobrém XCOMu, respektive ne zas tak starém XCOMu 2. Z něj si vyzobává některé stavební kameny, zatímco jiné nechává ležet ladem. Ty vybrané pak propojuje vlastní maltou a voilà, máme tu „nový XCOM“. Jenže jen takový malý. Rozsahem, možnostmi a nakonec i potenciálem zábavy.

Jestliže XCOM 2 dobře znáte, budete v Chimera Squad jako doma, kdyby vám tedy doma někdo přeházel nábytek a všechny věci schoval do jiných šuplíků a skříní. Váš proměněný domov se nachází v novém městě City 31. Lidstvo vyhrálo válku o Zemi, ale ne všichni mimozemšťané se nechali z planety vypráskat zpátky do vesmíru. A teď, pět let po událostech druhého dílu, spolu lidé a mimozemšťané koexistují a spolupracují.

Tuhle spolupráci ale ne všichni podporují, a tak přichází na scénu titulní Chimera Squad, elitní jednotka lidských i mimozemských agentů, kteří musí táhnout za jeden provaz a zničit všechny pozemní hrozby, než se celé City 31 propadne do chaosu a anarchie.

Právě v City 31 máte malou základnu, ze které vyrážíte na mise v obrněném transportéru. A musíte dělat všechno pro to, abyste udrželi neustále se zvyšující úroveň chaosu ve městě na nějaké rozumné úrovni. Říká vám to něco? Ano, základní stavební kameny jsou opravdu podobné těm z dvojky. Ale rozdílů je tu taky dost.

Breaching a ti druzí

Jednou z nejvýraznějších novinek je bezesporu mechanika Breaching. Ta se objevuje v každé misi a někdy si ji užijete i několikrát během jediného výjezdu. V podstatě nejde o nic jiného než agresivní vstup do místnosti či prostoru plného nepřátel.

Jednou prokopnete dveře, jindy proskočíte oknem a někdy zase vyhodíte něco do vzduchu. Následuje efektní zpomalený vstup do prostoru, přičemž jako první útočíte vy. Moment překvapení tak hraje do karet vám, zatímco nepříteli se domeček z karet rozpadá rychleji než Tatumův Gambit.

Breaching působí ze začátku poměrně triviálně, nicméně netrvá to dlouho a hra před vás hodí celou paletu možností, jak si tohle přepadení nepřátel okořenit. Zanedlouho vám totiž začne nabízet hned několik přístupových cest najednou, takže můžete například jednoho vojáka poslat do akce oknem, dva hlavním vchodem a dalšího bočními dveřmi.

S tím souvisí i speciální předměty sloužící jen a pouze k Breachingu. Ty mají v inventáři každého vojáka svůj vlastní prostor a jde například o nálože či přístupové karty. A je samozřejmě jen na vás, koho kam pošlete a jaký předmět mu do inventáře nadělíte.

Různé možnosti Breachingu nabízí i různé bonusy či penalizace. Například cesta oknem může znamenat výhodu vyvýšené pozice, ale zase po vás může nepřítel vystřelit se stoprocentní šancí na zásah. Z bočních dveří můžete mít zase třeba bonus v podobě automatického přechodu do stavu Overwatch po prvním výstřelu, což rozhodně není k zahození.

S přibývajícími možnostmi si jde s Breachingem hodně vyhrát a při jeho perfektním zvládnutí a troše štěstí se můžete zbavit hned několika nepřátel najednou. Na druhou stranu hra nenabízí žádný jiný začátek mise, tudíž se musíte smířit s tím, že v XCOM: Chimera Squad neexistuje Ambush nebo jednoduše jakýkoliv jiný typ mise než přímočará akce.

Nejednou si Breaching užijete i několikrát po sobě během jedné mise a svou jednotku ani nikam nepřesouváte: jednoduše vyčistíte místnost, bez ohledu na úkol přijde střih a hned je tu další Breaching. Časté přepadávání a automatická akce nejsou na škodu, ale zanedlouho se z nápadité novinky stane rutina, pestřejším taktickým možnostem navzdory.

Hra vás taky motivuje k používání Subdue, což je trik, při němž nepřítele majznete pažbou. Subdue garantuje zásah a malé poškození, což samo o sobě moc sexy není, jenže pokud pomocí něj nepřítele sundáte, automaticky ho zajmete. A čím víc emzáků zajmete, tím větší šanci máte na to, že vám vyzradí nějaké tajemství.

Co se týče manažerské části, ve dvojce jste měli satelity a řešili celou planetu, tady máte pozemní Field Teams a vysíláte je do jednotlivých částí města. V maličké základně (kterou nijak neupravujete) také můžete žonglovat s vojáky aneb tenhle půjde podpořit výzkum, tohohle zase pošlete na trénink a podobně. Musíte si tak dobře rozmyslet, koho chcete trénovat na cvičišti a koho rovnou na bojišti.

Pořád noví vojáci

Jak už padlo na začátku, XCOM: Chimera Squad jde na věc jinak: příběhově. Od toho se odvíjí i nemožnost vytvořit si vlastní vojáky nebo ty, co vám hra naservíruje, nějak výrazně upravovat. Postupně tak dostáváte pod ruce jednoho unikátního vojáka za druhým, každého se svým jménem, vzhledem i schopnostmi. Sestava je to oproti předchozím dílům pestrá, neboť v tomhle týmu můžete mít jak lidi, tak mimozemšťany. A mít v jednotce třeba Vipera s jeho/jejím přitahovacím jazykem, který jsem ve dvojce tak nesnášel, se mi hodně osvědčilo.

Podobně jako třeba v některých týmových střílečkách musíte nově mnohem víc řešit, koho pošlete na misi s kým – ze schopností jednoho může výrazně těžit druhý a naopak. Na vyšší obtížnosti jde o jeden z klíčových faktorů při sestavování týmu.

Jednotliví vojáci mají i svoji osobnost a jakkoliv mě nikdo neštval a nikdo mi nebyl vyloženě nesympatický, k srdci mi zdejší partička taky zrovna nepřirostla. Zkrátka jsem si k nim nebyl schopný vytvořit takový vztah jako k „mým“ borcům z jedničky a dvojky. S těmi jsem se totiž vypiplal do posledních detailů a záleželo mi na nich. Tady jsem jen vyfasoval „cizí“ strážce pořádku, jejichž osud mi byl vcelku volný.

Byl mi volný z velké části proto, že tihle hrdinové nemohou umřít. Voják může padnout na zem a krvácet, ale vy ho musíte buď stabilizovat, nebo dokončit misi dřív, než vykrvácí. Pokud to nestihnete a voják zemře, přichází okamžitý konec mise a restart. Najednou totiž nejde o nahraditelného, vámi vytvořeného vojáka, ale o příběhovou figurku, se kterou počítá scénář.

Chápu to, ale odpadá tak jedno z velkých kouzel XCOMu: strach o vojáky. Strach, že vám sejmou zrovna toho vašeho, že o něj v průběhu mise přijdete a že to bude jeho definitivní konec. Tohle tady není a hra tím na předchozí díly výrazně ztrácí.

Chybí tak i stylové návraty z mise, kdy vidíte zraněné vojáky a prázdná místa po těch, co už základnu nikdy nespatří. Tyhle emotivní výjevy Chimera Squad nenabízí a je to docela velká ztráta.

Kratší, dravější a zaměnitelnější

Všechny tyhle novoty s osekanými základy z XCOMu 2 mají za následek to, že je všechno mnohem rychlejší, dravější a ve výsledku jde v podstatě jen o akci. Vývojáři hodili za hlavu téměř všechno ostatní, co by se v misích dalo dělat, a tak jen střílíte. Akce tu navíc díky Breachingu vždy jede od samotného začátku až do konce, protože vás designéři ani nenechají doběhnout k požadovanému předmětu. Vystřílíte všechny emzáky? Máte hotovo a jede se dál.

S rychlejším a akčnějším XCOMem na papíře problém nemám, jenže v praxi je hra o dost méně košatá než její předchůdci. Už toho jednoduše nemůžete dělat tolik. Například ikonický Overwatch jsem zapínal jen občas, poněvadž prostě není tolik potřeba.

Kvůli tomu všemu se z Chimera Squad stává mnohem přímočařejší hra. Méně pestrá hratelnost a mise podobné jako vejce vejci mají za následek výrazně rychlejší hráčskou únavu.

Pořád stejná kostka

Ach, ta kostka. XCOM: Chimera Squad s ní hází stejně jako XCOM 2, tudíž vás tu žádná změna starého ověřeného systému nečeká. Otázkou samozřejmě je, zda zrovna systém náhodných zásahů volá po nějakém zlepšování. Za sebe říkám, že rozhodně ano. I v Chimera Squad jsem totiž byl svědkem absurdních situací, kdy míříte na nepřítele z deseti centimetrů, šance na zásah je bezmála stoprocentní... a minete.

K tomu si připočítejte druhý extrém, kdy na vás nepřítel míří přes celou mapu, skrze několik zdí, s pravděpodobností zásahu v nižších desítkách procent, a nejenže se trefí, ještě vyfasujete kritický zásah. Podobné situace jsem zažil několikrát a jasně, možná jsem měl prostě jen smůlu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem musel kvůli špatnému hodu kostkou opakovat celou misi snad potřetí, jsem hru prostě vypnul.

Zdejší náhodný generátor čísel pro mě byl místy extrémně frustrující a hned několikrát se mi stalo, že hra na mě vztyčila prostředníček až na konci mise, kdy mi lusknutím prstu zničila jinak skvěle rozjetou partii. Můžete se připravit na nepřátele, můžete se připravit na jejich schopnosti, můžete mít s sebou lékárniček, kolik chcete a můžete se krýt Overwatchem, jak chcete. Můžete se připravit prakticky na cokoliv, ale na náhodnou zlomyslnou facku se nepřipravíte nijak.

Netvrdím, že takovéto hody kostkou nemají v dnešních hrách co dělat. Tvrdím ale, že mi několikrát zkazily zážitek ze hry. Na zábavě nebo napětí mi zrovna tenhle designový prvek nic moc nepřidal a ve většině případů vedl jen k pocitu bezmoci, protože nad tímhle kontrolu prostě nemáte.

Skalním fanouškům XCOMu není třeba tenhle osvědčený systém brát, klidně ať je přítomen ve vyšších obtížnostech či v Ironmanovi. Osobně bych ale na normálních obtížnostech uvítal něco více předvídatelného, čitelnějšího a především zábavnějšího.

Je klidně možné, že vás Chimera Squad tolik neztrestá, že vy budete mít na hody kostkou větší štěstí než já. Anebo na tom budete ještě hůř a některé mise si zopakujete třeba desetkrát. Kdo ví? Nikdo.

Pořád stejné bugy

Mít základ z XCOMu 2 je pro Chimera Squad požehnání a prokletí v jednom. Na jedné straně mohou tvůrci těžit z parádních systémů a nemusí znovu vynalézat kolo. Na druhé straně tu ale vidíme staré bugy, nedodělky, nedomyšlenosti a problémy. Přesně ty, které na začátku roku 2016 podkopávaly nohy jinak vynikajícímu druhému dílu a po čtyřech letech zůstávají neopravené.

Během hraní jsem si často všímal levitujících textur a objektů, které do svého nejbližšího okolí „nesedí“. Pořád budete taky svědky toho, jak váš elitní agent při přesunu na místo určení zvolí tu nejhorší možnou cestu. Například namísto oběhnutí několika stolů přes ně zbytečně hopsá nahoru a dolů, až to hraničí s parodií. Jednotky taky pořád střílí skrze zdi a nejednou jsem byl svědkem toho, jak rána z brokovnice nepřítele neodhodila po směru střely, ale směrem ke mně.

Mnohem horší jsou pořád stejné problémy s kamerou, které, vzhledem k akčnější a rychlejší nátuře hry, uvidíte v Chimera Squad častěji než kdy dříve. Prakticky v každé misi nevidím spoustu věcí, které bych vidět měl. Kamera se mi často nastavila tak, že místo právě probíhající akce snímala statickou zeď nebo oddálila pohled natolik, že mi 80 procent bojiště zakrývala střecha, která se v téhle úrovni oddálení najednou zobrazila.

Někdy mi taky do místnosti vpadli nepřátelé zleva (slyšel jsem je v levém sluchátku), zatímco kameru fascinoval prázdný výhled z okna napravo. Nemluvě o tom, že kamera občas zdánlivě bezdůvodně čeká a zabírá zeď třeba deset vteřin, než vám předá tah.

Tyhle problémy měl už XCOM 2, vývojáři je neopravili ani ve War of the Chosen a teď je má i Chimera Squad. A já už prostě nejsem ochotný přivírat oči a blahosklonně mávat rukama. Na rozdíl od kostky mi to zážitek vyloženě nekazí, je to „jen“ vysoce otravné a zbytečné. Ostuda to je tím spíš, že jde o problémy staré a neopravené několik let.

Z XCOMu 2 bohužel vycházejí i modely, textury, zvuky, animace a další assety. Nižší pořizovací cena hry to do jisté míry může obhájit, nicméně to nic nemění na faktu, že Chimera Squad působí přeci jen trošku zastarale a béčkově. Jednoduše si přijdete, že hrajete pořád tu stejnou starou hru. Budgetovému pocitu nepomáhá ani absence nějakých produkčních hodnot – například místo filmečků vám hra nabídne pouze artworky.

Dobré, ale...?

Chimera Squad má příliš mnoho problémů a dělá příliš mnoho kompromisů na to, abych si ji mohl opravdu naplno užít. Žádný z nich není nijak zásadní, ale dohromady se to naskládá, a když vám pak ještě několikrát po sobě špatně padne kostka, chuť hrát vás hodně rychle přejde.

XCOM: Chimera Squad rozhodně nemá suplovat XCOM 3, stejně jako nejde o žádné zásadní rozšíření dvojky. Spíše působí jako trochu lepší fanouškovský mod. Mod, který stojí na výborných základech a do zajeté formulky přidává pár dobrých nápadů, ale žádný z nich není natolik zásadní, aby to celé posunul na novou úroveň.

Pro zapálené fanoušky XCOMu jde o slušně stravitelnou jednohubku, ale místo Chimera Squad bych i dnes raději doporučil neprůstřelnou kombinaci XCOM 2 & War of the Chosen. Že je zrovna příliš drahý? Stačí chvíli počkat, k pořizovací ceně Chimera Squad se výborná dvojka dostává každou chvíli.