WRC 7
WRC 7 je důstojná, ale lehce zakřiknutá rallye hra, ve které aby se novinky hledaly lupou. Došlo pouze ke kosmetickému vylepšení dojmu z jízdy na dobrých tratích, ale jinak je to pořád ta samá písnička, což už může být trochu nuda.
Zvyk je železná košile. Stará láska nerezaví. Pořád stejná písnička... WRC 7 lze popsat mnoha přízvisky a dohromady tím říci, že se nic nezměnilo. Sedmý díl herní rallye nepřináší oproti tomu předchozímu žádné podstatné novinky, což se opakuje už několik let, a celá série vlastně uvízla ve smyčce notorického vydávání jen kvůli oficiální licenci. Letos ji doprovodily drobné technické změny, z čehož vznikly sice solidní, ale ne zas tak dokonalé závody, které zoufale potřebují vylepšit image.
Návrat starého známého
Nové díly herní série WRC by mohla mládež dostávat jako bolestné k návratu do tříd. Tak jako každý podzim začíná škola, s železnou pravidelností se virtuálně závodí na prašných cestách s razítkem od FIA. A spolehnout se dá bohužel i na to, že se každé nové vydání licencované herní rallye od toho předchozího nebude nijak zvlášť lišit. Kvůli „drobečkové“ politice vylepšování je hra s pořadovou sedmičkou znovu jen docela důstojná rallye, ale nic víc. Chybí jí zejména zábavnější kariérní režim a autentičtější sportovní zákulisí, licenci navzdory.
Kylotonn Games zatím nechtějí nebo prostě nemohou změnit charakter své hry, aby byla nejen kukátkem do světa motorsportu, ale zároveň dechberoucím herním stvořením. Dokládají to minimem změn, které od minula provedli, a tak vás po roce čeká takřka totožný herní obsah s identickým menu, uživatelským rozhraním a znovu nemastnou neslanou jezdeckou kariérou, jejíž strnulost začíná být na pováženou. Zvlášť v porovnání se stále lepší konkurencí.
Málo odvahy, staré chyby
Pokusy o modernizaci rallye série klouzají nesměle po povrchu, o čemž mimo jiné svědčí notoricky se opakující problémy, které autoři jednoduše neřeší. Již několik let hru například pronásleduje mizerná podpora volantů, z nichž některé lze připojit jen úplnou náhodou, nebo s omezenými funkcemi. Naštěstí není ostuda řídit gamepadem nebo klávesnicí. Na ně je hra coby kompromisní směs arkády a simulátoru docela dobře připravena.
Další problémem je samotná oficiální licence. S věrnými barvami, logy a známými jmény dokáže hra sice lépe napodobit skutečnost, ale na druhou stranu se v ní ani neobjevuje nic nad stanovený rámec. Proto když tvůrci reflektují každoroční změny v soupiskách a itinerářích, zákonitě tím nejen něco přinášejí, ale i berou. Nyní se v rámci kariéry například neprojedete v dříve dokonalém Polo R, protože Volkswagen z oficiální rallye vycouval.
Změny z povinnosti
Jako záplatu na píchlou sportovní duši nabídli autoři vysloužilou hvězdu aspoň v kategorii bonusových vozů pro samostatný režim Quick race, vedle třeba výstředního Porsche 911 GT3. Především se ale do soutěžního kolotoče a herní kariéry vrátily Citroën s modelem C3 a Toyota s Yaris WRC. Oba modely jsou k dispozici jako plnohodnotné speciály a skvěle jezdí i vypadají.
Změny se odehrály také v seznamu oficiálních soutěžních podniků, jenže opět v dobrém i zlém. Z kalendáře bohužel bez náhrady zmizela Čínská rallye, a tak je ve hře o destinaci méně. Celkem je jich tedy ve hře třináct. Tradičním podnikům, které v seriálu zůstaly, se pak nevyhnuly dílčí novoty. Například ve Švédsku se soutěž přestěhovala z Karlstadu do Torsby, čehož si možná ani nevšimnete, protože herní tratě nejsou přesnými kopiemi těch skutečných. Závodní prostředí jako takové si ale každopádně zaslouží pochvalu. Tratě jsou snad jedinou součástí hry, na které tvůrci viditelně pracují.
Stále blíž realitě
Rychlostní zkoušky jsou nově upraveny do té míry, že si je s těmi loňskými asi nespletete. Přibyly dokonce zcela nové tratě, například v Monte Carlu. Ty staronové jsou pak kompletně přetrasovány, takže například argentinská erzeta El Condor – Copina je nyní dvojnásob dlouhá. Především jsou ale tratě zase o chlup zábavnější díky podrobnějšímu vlivu terénu na jízdu.
Fyzikální model už počítá doslova s každou nerovností. Třeba ve zmíněné Argentině se na kamenitých úsecích auto řídí „jako na jehlách“, takže člověk každou chvíli čeká prásknutí od kol a syčení. Bezprostřední okolí trati také pomalu ale jistě přestává být přísným koridorem, ze kterého není úniku. Okolí cesty plynule přechází v trať, což nejen dobře vypadá, ale také přirozeně ovlivňuje jezdecký styl, ve kterém se rýsuje možnost výrazněji opouštět ideální stopu po drobných chybách, aniž byste doslova omlátili boky karoserie.
Zpracování terénu se ve WRC 7 zkrátka povedlo a auta se nejen věrohodně pohybují na různých površích, ale zároveň je bývá znovu o něco obtížnější na cestách udržet. Tím spíš, když jsou tratě čím dál užší a mnohdy se proměnily spíše v cyklotrasy. Atraktivnější je koneckonců i vzhled prostředí s opravdu dechberoucími záběry do krajiny, kdy by člověk nejraději zpomalil a kochal se.
Grafika hry je dopována stále dokonalejšími postprocesovými a částicovými efekty, které úžasně nasvětlují přírodu a propůjčují kouři, blátu, sněhu a vodě realistickou podobu. K prašné Austrálii a uplakanému Walesu už aby si člověk nosil hadr a kbelík. Nečistoty se každopádně velmi věrně usazují na karosérii aut, které mají i podrobnější model poškození. Obrázky ostatně hovoří jasně.
V garáži s partou duchů
Sedmému dílu série WRC nelze ohledně technické připravenosti nic moc vyčítat. Snad si jen autoři mohli lépe poradit s optimalizací, protože se hra místy nepříjemně cuká, což lze ale upravit v relativně široké paletě nastavení. Mimo technologii se však hra nikam nevyvíjí. Sráží ji neschopnost autorů vytvořit něco víc, než jen důstojnou, ale dokonale chladnou „simkádu“.
Prezentace hry jako by uvízla devadesátých letech. Pohled do tovární garáže šokuje fádností, když klubko tichých panáků z továrního týmu jen stojí a civí jako Cimrmanův živý obraz. O postavě hlavního mechanika se prý říká, že se na vás dívá z každého úhlu… Amatérské zpracování garáže samozřejmě bije do očí, a to hlavně ve srovnání s neuvěřitelně živým paddockem z posledních dvou dílů série F1 od Codemasters.
Konkurence už ví, že licencovaná hra nemusí mít nudné pozadí a může také hráče mnohem více zapojit do zákulisního dění. Motoristická hvězda nejen závodí, ale také usilovně (a zábavně) trénuje a podílí na technickém vývoji vozu. WRC 7 tohle nezná a trpí tím atmosféra. Ona vlastně žádná není, když vrcholem zákulisní interaktivity je pouze možnost uzavírat smlouvy a číst trapné narážky od týmového rivala.
Všeobecná šeď a svázanost s licencí se znovu promítla také do skladby kariéry. Opět nabízí svezení pouze ve třech výkonnostních kategoriích (Junior WRC, WRC 2 a WRC) a de facto jediný typ erzetového závodění, i když je občas zpestřen super speciálkami městského či autokrosového typu. Je to v podstatě identicky skromná nabídka jako dříve. Taková už WRC série holt je. Sedmička opět neurazí, ani nenadchne. Jako loni, předloni, před předloni...