Workers & Resources: Soviet Republic

A velmi podobně museli své okolí vnímat i obyvatelé mnou spravovaných měst a obcí ve skvělé budovatelské strategii se silnou sovětskou tematikou Workers & Resources: Soviet Republic.

Prací k prosperitě

Pokrok je nezastavitelný a k prosperitě se můžete dobrat jedině tvrdou prací. Proto není radno zahálet a na obrovské mapě, oseté menšími vesničkami a městy, začít neprodleně budovat ten socialismus s lidskou tváří. Nejprve domy elektrifikovat, pak ve vsi vystavět kanalizaci i inženýrské sítě, stejně jako co nejrychleji rozjet vlastní výrobu, abyste nebyli odkázáni na dovoz surovin ze sousedních sovětských republik nebo, nedej bože, ze západu.

Záhy za vesnicí roste kamenolom, hned nato pak masivní železobetonová monstra štěrkovny a betonárny. Jen přes cestu zakládáte asfaltovnu a opodál cihlovnu v sousedství dřevovýroby. Osada dostává autobusovou linku, aby se měli pracovníci jak dostat na šichtu, hospody, aby po tvrdé dřině mohli spláchnout žízeň, a s velkou slávou otevírají i první potraviny.

Zanedlouho už brigádníci sklízejí obilí, potravinářský závod peče čerstvé pečivo a kolem kdysi malebného městečka rostou další betonové vředy průmyslu. Jenže rozkvět a plnění plánů na sto dvacet procent si žádá i velké urbanistické zásahy. Historické domy a statky jsou sice malebné, ale málo lidí žije na poměrně velkém prostoru, a takhle by se ten socialismus budovat nedal!

Stavíte první oblíbenou budovu komunismu – panelák! Stovky lidí vystěhováváte z vesnických domů do panelových králíkáren, historické domy boří demoliční čety a na jejich místě rostou obchodní domy, komunistické monumenty a kulturní domy.

Kolektivizace a znárodnění

Pokrok ve Workers & Resources skutečně nejde zastavit a jakmile se jednou do této budovatelské strategie pustíte, budete se od ní odtrhávat zatraceně těžce. V úplně každičký moment máte totiž co dělat a jasný plán, co a kde je třeba vystavit. Vždycky jste jen krůček od megalomanských projektů a dalšího zefektivňování.

Vymyslíte si, že vytvoříte železniční síť, která bude navazovat na silniční distribuci surovin uvnitř města a přebytky exportovat za hranice. Najednou zjistíte, že by se kvůli tomu hodilo vystavět novou obytnou čtvrť, ať máte dost pracovníků. A to samozřejmě vyžaduje modernizaci kanalizační a elektrické sítě, protože současná kapacita už nebude stačit.

A příběh rozhodně nekončí u jediného města. Spravujete totiž skutečně obrovskou mapu, kterou budete muset využívat. Jakmile na vysoké škole vyvinete geologický průzkum a odhalíte bohatá ložiska uhlí desítky kilometrů daleko, zaměří se vaše snahy centrálního plánování na další vesničku.

Z ní postupně vybudujete hornické město, které také potřebuje vodu, elektřinu, kanalizaci, nemocnice, domy, obchody, sportoviště, autobusy. Teď navíc musíte zajistit distribuci materiálů (mezi které patří i lidi, nebudeme si lhát) mezi městy a na ně návazující průmysl.

Klidně ale místo komplexní industrializace můžete čas trávit nad menšími projekty. Já se třeba pustil do modernizace úplně všech osad, ve kterých jsem zbudoval pěknou asfaltovou hlavní třídu, hostinec, nákupák a fotbalové hřiště. Protože jak můžeme nad tím prohnilým západem zvítězit, když každý občan nemá možnost si zajít na pivo a kopnout si do mičudy, že ano?

Plnění pětiletky

Kouzlo a možná i satira Workers & Resources tkví v nesmírně návykové hratelnosti a nutnosti neustále expandovat a zefektivňovat. Nacpat co nejvíce obyvatel na co nejmenší prostor, optimalizovat zásobování a cesty do práce bez ohledu na nějaké přemýšlení nad ekologické dopady nebo, chraň bůh, jestli se pracantům okolí jejich bytů bude líbit. Jatka do obytné zástavby prostě patří a ne, že ne! Co byste si vozili zadek autobusem, když do práce můžete dojít pěšky a stát nemusí utrácet za benzín.

Obyvatelé ale, na rozdíl od jiných budovatelských strategií, nejsou zdrojem příjmů, ale jen prostředky, jak získat materiál, který můžete zpeněžit. Stejně jako by vám zákonitě mělo poklesnout srdce, když srovnáte se zemí kostel nebo starý hřbitov, aby místo něj vyrostlo obchodní centrum, mělo by vám poklesnout, když z demografické statistiky vyčtete, že z devíti tisíc obyvatel má jen jedna rodina rádio. A to se ani nebavíme o tajné policii a zaměstnávání lidí loajálních straně.

Jestli Workers & Resources něco dokazují, tak fakt, že za komunistů navzdory heslům opravdu nebylo líp. Tady akorát holt nemáte na výběr. Na druhé straně je osvěžující si zahrát hru, kde je králem, teda pardon, předsedou výboru, průmysl a vy se vůbec nemusíte ohlížet na to, co si myslí kdejaký občan. S chladným kalkulem můžete klidně celou vesnici vystěhovat do paneláků k rafinerii, srovnat ji se zemí i s katedrálou a postavit na jejím místě třeba letiště. Na nějaké názory obyvatel nemusíte vůbec brát ohledy.

Míra a hloubka simulace je ohromující. Nemyslete si, že Workers & Resources je jen panelákové SimCity. Řešíte výkon a napětí elektřiny, tlak a průtok vodojemů, jestli mají všechny dopravní prostředky dostatek benzinu, jestli má vlak cestou na hranice kde natankovat, zda má JZD dost kombajnů, traktorů, náklaďáků i hnojiva. Zkrátka každý podstatný detail, který je místy na jednoho člověka trochu moc, ale to beru, že je taky chytré poukázání na úskalí centrálního řízení a plánování.

Pokud na tento rozjetý vlak chcete naskočit, nemusíte mít vůbec strach, nejede vůbec rychle. Jednak za špatná rozhodnutí jste málokdy krutě trestáni, všechny chyby jdou většinou velice snadno a hlavně poměrně levně napravit. Jednak si můžete sami nastavit míru simulace. A pokud chcete jen relaxační stavění panelákových panoramat a nemáte zájem řešit inženýrské sítě nebo dokonce i zazimování domů, nemusíte. Vše se dá při startu scénáře poladit do detailů.

Hra vás navíc veškeré zákonitosti naučí v rozsáhlé kampani, která je vlastně jen taková komplexní, 25hodinová výuka, v níž se seznámíte se všemi mechanismy. Nezastírám, že jsou občas cíle scénářů trochu krkolomné. Například když musíte mít zajištěný přístup pro hasiče ke všem budovám, včetně kanálů a trafostanic, jež třeba zásobují jen vzdálené překladiště. Raději než utrácet rubly za další hasičárny a zbytečné hasičské vozy, je lepší v tomto případě budovu zbourat a splnit cíl... další skvělé podobenství plnění plánů.

Rána západnímu imperialismu

Ve Workers & Resources je amalgám všelijakých budovatelských simulátorů, navíc zabalený v silné tematice. Doprava je stejně detailní jako v Transport Tycoon, stavění zástavby jako v Cities: Skylines, plánování průmyslových komplexů zase jako v Industry Giant. Široká mísa španělských ptáčků, závitků v aspiku, pochoutkového salátu a chlebíčků podávaných s meltou, ze které si vybere každý.

I přesto ale dokáže být hraní frustrující. Systém výstavby umí být k vzteku, když proti vám aktivně bojuje a tvrdohlavě odmítá propojit cesty. Vedení chodníků v existující zástavbě je očistec, při kterém se stezky vinou jak splašený had, až se raději vykašlete na nějakou estetiku a prostě je postavíte tak, jak vám to hra místy násilím nutí.

Stejně jako fakt, že každá menší úprava stávající zástavby vyžaduje rozsáhlé přebudovávání velkých úseků. Pokud si usmyslíte postavit v centru města autobusovou zastávku nebo v ní natáhnout tramvajové koleje, budete muset leckdy radikálně překopat územní plán.

Je tedy potřeba plánovat hodně dopředu, což pro nováčky bude problém, protože se raději smíří s tím, že v už zastavěném městě holt nebudou mít trolejbusy, kvůli kterým by museli zbourat polovinu centra. Kvůli tomu sice města vypadají hezky organicky, ale nikdy nebudou úplně přesně podle vašich budovatelských skic.

Když centrální plánování nefunguje

Taky se občas zblázní umělá inteligence a komplexní distribuční sítě se najednou rozpadnou. Možná to je ale taky jen nějaké chytré poukázaní na dobu minulou. Nezapomenu na moment, kdy výstavba pár desítek metrů vodovodního potrubí zabrala skoro rok, protože se na staveniště buď nezvládli dostat stavaři, nebo nakláďaky tvrdohlavě odmítaly přivézt ze skladu desky, i když na papíře měly trasy nastavené správně.

Nebo na chvíli, kdy se mi vlak s cennou ropou vydal po jednoduše přímočaré železnici na celnici tou nejdelší možnou trasou, která se vinula po obvodu celé mapy. Já se jen divil, proč mi rubly rázem protékají mezi prsty.

Přestože návaznost průmyslu a dopravy funguje fantasticky intuitivně, občas se zkrátka něco pokazí a vy dlouhé minuty hledáte příčinu, až raději celou posloupnost úkonů smažete a zadáte znovu. Obzvlášť koordinace vícero vlaků na křížících se tratích dokáže člověka dohnat k nepříčetnosti. Ale to, že vám najednou přestane fungovat doprava čerstvých rohlíků do obchodů, před kterými se tvoří fronty, je vlastně taky takové... sovětské.

Šedivý panelákový sen

Stylizace je fantastická a v panelácích, sámoškách i parádně zpracovaných industriálních stavbách poznáte reálné předlohy, jejichž pozůstatky nejspíš denně potkávate. Je proto škoda, že neexistuje víc možností, jak si města přizpůsobit. Třeba i více monumentů, než jsou dvě sochy Lenina a pár pomníků s komunistickými symboly.

Na druhé straně můžete na továrny a domy věšet vlastní budovatelská hesla, abyste ještě podtrhli zdání ideálního sovětského města. Nazvat cihlovnu Vítězný únor, pětiletkové domy pojmenovat Leninka a Gagarinka nebo rudým heslem „ČEST PRÁCI“ alespoň domněle vyburcovat obyvatele k lepším pracovním výkonům.

Ani s přivřením obou očí a přihlédnutím k faktu, že na hře pracovalo malé slovenské studio, se nedá nabýt dojmu, že by hra byla krásná. Vizuálem Workers & Resources patří někam na začátek minulého desetiletí, ale třeba historickým nadšencům udělá radost autentické ztvárnění obrovského vozového parku, vlaků i letadel. Stejně tak soundtrack parádně osciluje mezi budovatelsko-národními písněmi a klávesovými popovkami ze 60. let. Jak a jestli se vám hudba bude líbit, záleží hodně na vkusu, ale rozhodně se jí nedá upřít, že po čase začne být zatraceně chytlavá.

Workers & Resources: Soviet Republic je i přes všechny výtky a určitou neobratnost zkrátka parádní městská strategie, kterou by neměl minout žádný budovatel. Při simulaci jde hodně do hloubky a neustálá nutnost výstavby a plánování vás k obrazovce připoutá na dlouhé hodiny, při kterých se od svých rozestavěných městeček nebudete chtít odtrhnout.