WipEout HD

WipEout HD byl ve studiu Sony Liverpool namíchán z ingrediencí předchozích dvou PSP počinů série, konkrétně WipEout: Pure a WipEout: Pulse. Ať už mluvíme o tratích, týmech nebo herních módech a dalších prvcích, vesměs bylo použito to populární a z dřívějška oblíbené. Tvůrci údajně nesestavovali žádnou hitparádu, nepořádali hlasování ani se neptali fanoušků či komunity. Prostě jen vybrali podle svého vědomí a svědomí to vůbec nejlepší a šup s tím do HD kabátu.

Základem je kariéra

Vše co tvůrci naslibovali, to také do puntíku splnili. Výhodu budou mít zpočátku jednoznačně majitelé PSP a hráči Pure či Pulse obecně, jelikož znalost herních mechanismů spolu s zažitým layoutem tratí se bude nepochybně hodit. WipEout HD disponuje osmi ďábelskými okruhy, rovným tuctem závodních týmů (vlastně antigravitačních kluzáků) a pěti základními herními režimy. Na úvod je pochopitelně přístupné jen nezbytné minimum jmenovaného a další tratě i stroje je teprve nutno odemknout.

V hlavním menu proto patrně nabídky typu Racebox a Online napoprvé jen přejedete očima a zakotvíte u jakési kariéry. Campaign mode je v podstatě sérií osmi lig, přičemž každá je sestavena z několika závodů, potažmo klání. Obecně lze dovádění kluzáků na tratích rozdělit na tradiční závod proti sedmi soupeřům a nelítostný souboj s časomírou, oba způsoby ovšem znají vždy několik variant. Těšit se můžete na režimy Single Race, Tournament, Time Trial, Speed Lap a Zone Mode.

S protivníky se tedy popasujete nejen v jednotlivých závodech ale také v jejich sériích (turnaj) a úřadují-li stopky, respektive ubíhající vteřiny v závodech s časovým limitem, vyzkoušíte si nejrychlejší kola po vzoru kvalifikace F1 i souhrnné limity stanovené pro několik kol. Ať tak či tak, vždy vás zajímá jen umístění na stupních vítězů či zlatá, stříbrná či bronzová trofej. Bodově hodnocené jsou totiž pokaždé pouze první tři příčky/dosažené časy a právě body jsou tím, co vám zpřístupní další závody i vyšší ligy.

Vysoká škola pilotáže

Vhodný kluzák je však pouze polovina úspěchu, neméně záleží též na umu pilota. Znalost tratě, správné a hlavně čisté projíždění prudkých zatáček i neustálé využívání akceleračních plošin je naprosto nezbytné. Svoje však dělá také taktika a způsob boje, ať už jde o sbírání zbraní (jež jsou tu rozesety v podobě power-upů) jejich následné používání a vlastní počínání na trati. Kupříkladu jen s kvedláním kniplem v kokpitu už dnes nevystačíte a zásadním se jeví používání airbrakes. Tyhle brzdící štíty, umístěné na bocích kluzáku, dokážou vhodným vysunutím nasměrovat loď do ladného oblouku a vykroužit tak zatáčku nejen bez úhony, ale též bez radikálního snížení rychlosti.

Za pozornost stojí také barrel roll, lidově řečeno vývrtka, provedená při letu vzduchem. Členitost tratí zapříčiní, že na mnoha místech vznášedla ztrácejí na několik sekund přímý kontakt s povrchem okruhu a plachtí ve výšce. Povede-li se vám v takovém případě otočit stroj kolem vlastní osy (což ale stojí něco málo energie) po dopadu okamžitě získáte výhodu v akceleraci a bleskově vyrazíte. Využití najdou také úhybné manévry, připomínající strafování ze stříleček. Rychlé cuknutí plavidlem do strany leckdo praktikuje v těsných šikanách nebo při změně pomyslného jízdního pruhu, hodně elegantně se takhle ale dá předat též raketa za vaší zádí.

Není nic zábavnějšího, než se zbavit dotírající hrozby jízdou v závěsu za nebohým kolegou a v pravý okamžik ze slipstreamu vyskočit. Rakety zde nejsou zvlášť vybíravé, neřku-li naváděné - důležitá je pro ně pouze exploze, jedno o čí trup. Podobné finesy nepochybně nejsou standartní náplní závodů, stejně jako řezání a zkracování zatáček, čím dále v kariéře se však dostanete, tím více se hodí. Ačkoliv obtížnost všech závodů lze vybírat ze tří úrovní, i ta prostřední vám mnohdy pěkně zatopí. Na druhou stranu je to výzva a nutí vás to k neustálému drilu a opakování. Vědomí že „se to prostě musí dát zajet“ a „protivníci nejsou zas takoví machři“ je silné a prostor ke zlepšování se jeví téměř nekonečný.

Výtečná podívaná

Má vůbec smysl cokoliv dodávat k audio-vizuálnímu provedení WipEout HD, když se všude kolem povalují všeříkající obrázky a videa? A když všechny tiskové materiály zmiňují kromě písmen HD též údaje jako 1080p, 60FPS a Dolby 5.1? Grafika je pohledná, ačkoliv se na ní zub času již samozřejmě podepsal, a maximálně plynulá. Stroje jsou vymodelovány skvěle, stejně jako okolí okruhů… a bylo by smutné pokud by PS3 měla s rozpohybováním problém, když se modeláři nemuseli pachtit se záležitostmi jako trojrozměrní animovaní diváci hnedle za mantinelem a podobnými proprietami klasických pozemských závodů.

Jestliže při běžném závodění nestačíte valit oči, režim Zone Mode je kapitolou samou pro sebe. Jednak svou zběsilostí, kdy kluzák automaticky zrychluje a je pouze na vás, jak daleko ho zvládnete ukočírovat. Každých pár vteřin zvýší svoji rychlost a dokud konstrukce i štíty alespoň trochu drží loď pohromadě, jede se dál. Tahle šílená zábava je však navíc vyvedena v psychedelických barvách, jež se mění právě při skokovém zrychlení. Celé to trochu evokuje grafický styl TRON 2.0 či písíčkový Audiosurf.