Windward

Prázdniny na moři

Velmi vděčnou herní společnost udělá Windward každému, kdo se chystá, nebo se právě vrátil z luxusní letní dovolené. Hra totiž dokonale navodí, respektive připomene atmosféru daleké exotiky. S lehce pastelovou grafikou inspirovanou Tropicem a více než pohodovou hudbou se vám do klína téměř rozlije Karibik.

Zajímavé atmosféře napomáhá i fakt, že hra byla časově usazena do nejzajímavějšího mořeplaveckého období, tedy do "pokolumbovského" novověku. Tehdy ještě lodím pochopitelně nevládly pára ani spalovací motory, a tím bylo romantice učiněno za dost.

Jako Pirates, ale bez šarmu 

Výběrem období si však hra zadělala na velkou podobnost s další opravdu známou námořnickou legendou, tedy se Sid Meiers: Pirates! Naštěstí Windward není pouhopouhým klonem této klasiky. Přestože má se hrou, která subžánr námořnické akční strategie de facto založila, mnoho společného, je spíše její alternativou, protože různým herním prvkům a mechanismům přikládá odlišný důraz.

Windward především chybí minihry, v nichž by hráč vyzýval své soky na šermířské souboje nebo protahoval sukně po parketu. Dá se říci, že Windward je daleko méně osobní, s hlavním hrdinou se v žádném případě neztotožníte a postrádat budete jakékoliv příběhové kulisy. Nečekejte ani pověstnou nadsázku či humor, tohle opravdu není Pirates! Na to, jak to ve Windward šplouchá, jde z hlediska děje o docela sucharský projekt.

Jsem boháč, jářku boháč!

Možná to nezní úplně logicky, ale jako námořníka sedícího na sudech s kvalitním rumem vás bude ze všeho nejvíce zajímat pohyb tržních cen. Ekonomický model hry ale není nijak komplikovaný, realizuje se na přímočaré pavučině vztahů jednotlivých přístavů. Ten potřebuje dříví, ten zase sklo a protože ceny se pohybují, do výdělků promlouvá především vaše schopnost připlout ve správnou chvíli do nejštědřeji otevřené náruče.

Hra disponuje strohou nápovědou, ze které lze orientačně vysledovat výnosnost jednotlivých resortů a zakázek, nicméně ekonomiku hry opravdu není nutné dramatizovat. Podle všeho jste právě vy ten dodavatel, který všechno převeze nebezpečněji a nejefektivněji. Jinak řečeno, v otázce přímočarosti herního systému je Windward nekomplikovaná hra až hanba.

Plán služebních cest 

Ve hře tak spíše soupeříte sami se sebou. Protože je vaší jedinou motivací co největší zisk, budete se prát pouze s efektivností své činnosti, tedy například s výběrem zakázek směřujících do stejných regionů, abyste co nejvíce zkrátili cestu mezi jednotlivými výdělky.

Protože ve hře de facto nelze zbankrotovat (ani potopení lodi není takovou katastrofou jako v reálném světě), jedinou motivací je rychlost, s jakou můžete bohatnout. Čím efektivnější obchodnickou činnost provozujete, tím rychleji získáváte peníze na pořizování všeho, co souvisí s vašim osobním požitkem či a provozem lodi. Nutno podotknout, že kromě blyštivých zlaťáčků hráč získává ještě důležité zkušenostní body za splněné questy, aby zakoupenou výbavu v podobě různých kanonů, plachet a posádky mohl doplňovat různými druhy dovedností.

Zkouška trpělivosti 

Systém levelování i ceny vybavení (především celých lodí) jsou nastaveny tak, aby vám hra vydržela opravdu co nejdéle a to nejlepší dala až po mnoha hodinách plachtění. Bohužel právě to je asi její největší problém. Je totiž otázkou, kdo takovou zkouškou trpělivosti může úspěšně projít. Aby bylo úplně jasno, Windward dokáže být motivující jen dokud nechcete zažívat pokaždé něco nového.

Množství obchodovatelného zboží a variabilita levelovacího systému totiž není adekvátní velkému rozsahu hry, a tak stejně jako Pirates! trpí i Windward nemocí ze stereotypu. Z hráče poměrně rychle opadne nadšení a většinu času už stráví jenom opakováním stále stejných rutin.

Hře by mohlo hrát do karet generované prostředí, ale paradoxně ji spíše dál ubližuje. Svět rozdělený do regionů je sice skutečně obrovský, ale na druhou stranu víme, čím se generované prostředí také vyznačuje. Stroj zkrátka nikdy nevyrobí svět takový, který by se v zásadě neopakoval, a tak si nakonec rádi s posádkou připijete na domov, protože jednak "doma je doma" a jednak ve Windward bohužel opravdu platí, že "lidi, přístavy a voda jsou nakonec všude stejný..."

Loď na obzoru! 

Zbytečně obrovité prostředí, stíhané relativní fádností, se naštěstí tolik neprojevuje v multiplayerové části hry. Narozdíl od Pirates! se Windward soustředí na hru živých hráčů, zejména v kooperaci, a nutno podotknout, že společné bitvy dokáží svojí zábavností zakrýt podstatnou část nudy ze singleplayeru.

V online módu se můžete velmi snadno dostat do situace, kdy budete litovat času, který jste ve hře strávili o samotě. Skupinové válčení je opravdu jiná dimenze. Uvnitř příjemně férové komunity, v níž ostřílení veteráni rádi pomáhají nováčkům, se jednak nebudete cítit jako pověstná ryba na suchu, ale také vás potěší už samotný princip akční plavby, založený na odlišných úkolech pro jednotlivé členy flotily a jejich podpůrně-útočných specializací.

Válčení je opravdu vrcholem hry. V kooperaci se snažíte svými kanony a výstavbou strategických budov de facto infiltrovat každé cizí prostředí a převzít v něm otěže vlády. To se samozřejmě neobejde bez kolosálního střetu s protistranou. 

Windward díky své skupinově-konfliktní nátuře připomíná války gangů. To v kombinaci s docela povedeným pohybovým modelem, kdy si uvědomujete váhu i obtížnou manévrovatelnost lodí, vytváří velmi sugestivní podobu námořního násilí z dob, které už dnes známe pouze z chytrých knih a hollywoodské filmotéky.

Jaká je tedy Windward hra? Primitivní ekonomický systém, absence jakéhokoliv příběhového usazení a zbytečně předimenzovaný svět z ní nečiní žádnou herní extratřídu a dobrý multiplayer může trpět na nezaručitelnou obsazenost.  Windward je tedy docela nešťastně kontroverzní titul. I když jeho hodnocení nevyplývá z nějakého průměru kvalit a pochybení, stejně vychází, že je to pouze lehce nadprůměrná plavba, na kterou se dlouho vzpomínat nebude.