Windrose

Inspiracemi se nešetří

Nejsnáz, ale výstižně vám tuhle novinku popíše sám šéf studia Kraken Express, které za hrou stojí. Ten totiž říká, že podle nich je Assassin's Creed Black Flag nejzábavnější pirátská hra a zároveň milují Valheim a Enshrouded. Windrose by se pak dal popsat jako kombinace těchto tří titulů. Black Flag ucítíte, jakmile se postavíte ke kormidlu své lodi, a ze dvou zbylých her si bere moderní přístup ke hře o přežití, který vás netrestá, když co pět minut nesníte deset tun ryb a na zhotovení skříně nemusíte zrubat půl hektaru lesa a zničit přitom desítku sekyr.

Herní mapa je rozdělená do jednotlivých biomů a v předběžném přístupu jsou zatím dostupné tři. Každý má své suroviny, mechanismy i hlavního bosse, kterého musíte porazit, abyste se posunuli zase dál. Kdo hrál zmíněný Valheim, ucítí jistou inspiraci. Podobně jako v případě vikinské pecky je i tady svět náhodně generovaný, tedy alespoň částečně.

Takzvaná místa zájmu jsou totiž vytvářená ručně, právě tak, aby k nim seděl příběh, mohli jste v nich hledat poklady nebo bojovat s bossy. Body zájmu jsou ale zasazené v náhodně generovaném světě. Tahle kombinace jde skvěle dohromady, hlavně když si třeba vypnete v nastavení otazníčky a plavíte se z ostrova na ostrov, tak najdete ruiny pokaždé jinde, stejně tak základny spojeneckých frakcí nebo slavné město Tortuga, které slouží jako obchodní uzel.

Hra je navíc jedním z těch survivalů, co nemrhá s vaším časem. Třeba opotřebování zbrojí i zbraní vyřešil celkem fikaně, úplně ho odstranil. Suroviny sbíráte rychle a stavby jsou tak levné, že se můžete vyřádit bez nutnosti hodiny a hodiny těžit. Truhly se rovnou počítají do celé vaší základny a nemusíte tak přesouvat každou věc zvlášť. Bourání vrací všechny suroviny zpět. Zkrátka a dobře, hra nechce, aby vám běžné činnosti žraly tolik času a místo toho se soustředí na to zábavné.

Přitom to neznamená, že by na surovinách nezáleželo. Jen když něco sbíráte, bude to třeba na vylepšování výbavy, lodi, budete lovit poklady pro pašeráky, střelný prach pro bukanýry a prostě dělat ty věci, které mají dopad, místo těch, které vás otravují. V tomhle ohledu se mi zdá, že Windrose zvládá být ještě lepší než třeba zmíněné Enshrouded a Valheim, které jsem doteď vnímal jako špičku žánru.

Pirátem svých snů

Stejně tak v Kraken Express správně pochopili, že váš kapitán by měl vypadat, jak chcete a že pirát nemusí být vždy krasavec. Na hře si tak cením, že vás nechá si vytvořit jak lamačku mužských srdcí, tak potetovaného obézního hromotluka, kterému chybí půlka vlasů a pravděpodobněji vám spíš uvěří, že existuje kraken než zubní hygiena.

Zároveň s tím jde v ruku v ruce i na poměry žánru velice podařený RPG systém. Zkušenosti totiž nedostáváte za zabíjení, ale za průzkum lokací, plnění úkolů nebo lodní bitvy. Takže nečekejte grind krabů na pláži, abyste mohli zamířit do dalšího biomu o něco silnější. Prostě si budete muset vzít lopatu, mapu pokladu a jít si po svých do širého světa.

Každý typ zbraně se pak škáluje s jinou statistikou a obratný pirát tak bude umět se šavlí, zatímco ten pozorný bude lepší s puškou nebo rapírem a silák si zase porozumí s halapartnami nebo palicemi. Zároveň specializaci doplní ještě čtveřice stromů dovedností a bonusy ze samotné výbavy, která funguje na principu setů. Díky tomu se dá velice příjemně specializovat a celkově systém vybavení i strom dovedností zvládá být mnohem zajímavější, než se to třeba kdy podařilo v Enshrouded.

Co by ale bylo za piráty bez lodě, která vlastně funguje jako druhá hratelná postava. Budete jí vylepšovat trup, měnit zbraně, soupravu na naloďování i rozmýšlet, jaká pasivní schopnost naučená z knih se vám bude hodit nejvíc. Děla se potom dělí podle tonáže, dostřelu i poškození a záleží, zda si uděláte obratnou loď pro kontaktní boj, nebo obrněného odstřelovače.

Přičtěte k tomu hromadu kosmetických stylů pro vaši základnu, piráty i loď, a rázem dostáváte robustní systém, který umí odměňovat a opět je podepřený přístupným a chytrým usnadněním postupu. Třeba hned od začátku máte k dispozici stanici na rozebírání a za nevylepšené předměty dostanete zpět všechen materiál, nic vám tedy nemusí strašit v inventáři a cokoliv, co seberete, se vám rovnou zapíše i jako výrobní recept. Reset vlastností i dovedností je navíc dostupný zdarma, takže když vás tak přestane bavit střílet z pušek a zachce se ohánět dřevcovou zbraní, jste jen pár kliknutí od testovacího buildu.

Ano, hlavní problém v pozdějších fázích jsou suroviny na vylepšování. Výbavě totiž můžete zdvihat jak úroveň klasickým systémem +1, tak to samé platí o vzácnosti, a právě za tu budete utrácet nejvíc surovin. Na druhou stranu jste postupným zvyšováním síly a rarity vlastně schopni dojít do konce hry s jakoukoliv zbraní, kterou si oblíbíte, pokud je v základu alespoň v modré kategorii.

Hardcore souboje na zemi

Nečekejte ale, že nepřátele pobijete s prstem v nose. Každý bodík poškození se počítá a každá výhoda přijde vhod. V popisu hry zjistíte, že se místní soubojový systém řadí mezi ty inspirované soulsovkami, a částečně je to i pravda. I rozzuřený dodo vás dokáže uklovat během chvíle, co se mlsně podíváte na jeho vejce. Takový naštvaný divočák nabíhající tempem i silou nákladního auta vás pak ani nenechá zaznamenat svoji poznávačku, než se ocitnete zpět u své postele.

Budete se muset naučit pracovat s výdrží a učit se útoky nepřátel. Přesto bych netvrdil, že je systém vyloženě pro masochisty. Rychle zjistíte, že většina nepřátel se dá celkem lehce přechytračit a brzy budete tancovat kolem nepřátelských skupin a zasahovat je s precizností mistra šermu. Jejich vzorce útoků nejsou totiž zase tak složité, navíc máte k dispozici jak úskoky, tak bloky. Jakmile se naučíte časovat jejich perfektní variace, máte vyhráno. Tou dobou už budete přesně vědět, jaký pohybový vzorec má základní útok, který jde řetězit a kdy je nejlepší použít speciální, unikátní pro každou zbraň.

Vlastně se mi soubojový systém velice líbí, právě proto, že na rozdíl od jiných žánrovek nejsou protivníci jen otravná překážka na cestě za obsahem jejich kapes. Naběhnout a snažit se všechno porazit drcením jediného tlačítka navíc nejde i z toho důvodu, že léčivé předměty mají cooldowny a třeba postupné léčení pomocí obvazů přeruší jakýkoliv útok nepřítele. Důležité je i to, jaká jídla zvolíte do dvou slotů, které máte k dispozici, i jaký lektvar doplníte do slotu třetího.

Naštěstí hra myslí i na ty, kterým vysoká obtížnost vadí a při tvorbě světa si můžete zvolit jednu ze tří předpřipravených obtížností nebo pomocí nejrůznějších posuvníků nastavit zcela vlastní.

Arkáda na palubě

Jak už bylo řečeno, plavení se ve Windrose inspiruje… no dobře, spíš kopíruje to, které používal Black Flag. Je čistě arkádové, nemusíte řešit vítr, vaše loď může bez problémů couvat a zbraně pracují s výsečemi, které ukazují, kam vaše střely poletí. Jsem strašně rád, že i těch dělových koulí máte neomezeně a nemusíte tak řešit jejich nekonečnou výrobu a čas raději investovat do něčeho reálně zábavného.

Hned jak nainstalujete modul na zahákování, můžete navíc každou dostatečně poškozenou loď nalodit a vyřídit si to s posádkou hezky ručně za bonusové odměny. Právě tady je nejvíc vidět rozdíl mezi tím, jak jsou lodní souboje smířlivé, ale jakmile dojde na čepele a pušky, umí vás nepřítel poslat k zemi v jediném nestřeženém okamžiku.

Souboje na otevřeném moři mě ale bavily stejně jako ty na souši. Manévrovat mezi nepřátelskými loděmi a s dunivým rachotem střílet z kanónů za výkřiků vaší posádky má svoje kouzlo. Stejně tak mi nevadilo ani arkádové plavení za zvuků popěvků a sledování okouzlujících západů slunce ve zdejší verzi Karibiku.

Ve hře už teď najdete tři rozdílné lodě, a tak se od plachetnice se dvěma stěžni dostanete i k brigantině a fregatě, navíc každá z nich jde vyrobit ve třech variantách, které se dál liší základními vlastnostmi i tím, jaké váhy kanónů můžou používat.

Navíc čas ušetří i to, že přímo od kormidla můžete používat rychlé cestování k vašim ručně postavených zvonům nebo základnám spojenců. Loď si pak můžete rychle přivolat k sobě nebo využít malý člun, který máte taky vždy k dispozici, a nemusíte se tak trápit dlouhými cestami na už prozkoumané mapě.

Vzhůru za dobrodružstvím

Přitom průzkum je zábavný. Narazíte na menší i větší ostrovy, na kterých jsou body zájmu. Jeskyně, ruiny, nepřátelské tábory nebo trosky lodí. Musím tvůrce pochválit za mechanismus, kdy mapu odhalujete i na lodi, ale ostrovy, na které jste nevkročili, zůstávají zašedlé, takže rovnou víte, kolem kterých jste jen projeli a které prozkoumali. Dokonce si můžete zapnout režim, který vám neodhalí lokace, dokud do nich nevkročíte, a trochu si tak přidat na imerzi.

Pokud ve Windrose zůstal nějaký relikt MMORPG, bude to příběh, který se už poněkud klasicky točí kolem toho, že Černovous je ten velký zlý pirát, hraje si se zakázanou magií a je na vás mu ukázat, kdo je král pirátů. Dialogy nejsou ještě tak špatné, ale jsou podávané čistě textově bez dabingu, což jim dost ubírá na síle. Stejně tak úkoly se nepohnou od zabij, přines, natěž a tak dále.

Na druhou stranu jsou už teď ve hře přítomné frakce, u kterých můžete získávat přízeň nebo jim prodávat pro ně specifické suroviny. Tím si odemykáte různé odměny od stavebních stylů až po nové zbraně a zbroje. Navíc se tvůrci nebojí ani vtipných easter eggů, a tak třeba hned ve stromu dovedností narazíte na Monty Pythony a signální oheň se v popisku ptá, kde bylo královské námořnictvo, když padla Tortuga v narážce na jednu z nejpopulárnějších hlášek z Pána prstenů.

Vlastně mě překvapilo, jak moc ve Windrose nakonec budou užitečné peníze. Ve finále se vyplatí být i movitým pirátem a nestačí být jen tím, co má hromadu kamení. Dokonce se časem dostanete i k obchodním licencím, a pokud máte k dispozici loď navíc, můžete si za poplatek nechat dovést bedny zboží přímo do domu. Nevěřili byste, kolik taková lodní Foodora umí ušetřit času s naháněním divočáků po lesích.

Je to vůbec předběžný přístup?

Po technické stránce je hra už teď skvěle odladěná. Už jen fakt, že vás nechá stáhnout jen 8 GB dat, i když na disku ukousne přes dvacet, je ukázkou, že se nad optimalizací přemýšlí. Chápu ale rozhodnutí tvůrců, že chtějí zpětnou vazbu komunity, než dotvoří zbylé biomy a doladí mechanismy dle zpětné vazby.

Za mě největší problém totiž je, že i když všechny mechanismy dohromady fungují velice dobře, každý by si zasloužil o trošičku víc komplexnosti. Můžeme se bavit o rozmanitosti soubojů, možnostech přizpůsobení lodí, něčem, co by okořenilo příběhové úkoly nebo body zájmu, i o spoustě malých drobností, které můžou Windrose snadno vyšvihnout ze skvělé hry na doopravdy nezapomenutelný survival, co nechá konkurenci daleko za sebou.

Ostatně sami tvůrci upozorňují, že i když je Windrose hratelná až v osmi lidech, kvůli momentálnímu balancu, hlavně v pozdějších fázích, se nedoporučuje hrát víc jak ve čtyřech. Multiplayer se přitom nevyhýbá některým problémům pro soulslike hry typickým. Nepřátele třeba rychle mění své zaměření v partě a ti, kteří nejsou problém sólo, umí v boji s více postavami nepříjemně zatopit právě tím, že nemůžete být tak přesní.

Nicméně i teď, v rámci začátku předběžného přístupu, se jedná o hru, která zabaví na desítky hodin. Navíc kvalitativně strčí do kapsy velkou část svých žánrových kolegů. K tomu se přímo nabízí paralela se Skull & Bones, které mohly být právě takovou hrou. Protože bez ohledu na to, zda vám survival mechanismy vadí, nebo ne, Windrose může být právě tím pirátským dobrodružstvím, které si zamilujete.