Wildstar

Verdikt
75

Zdařilá onlineovka, která od začátku funguje a baví, přestože nenabízí žádnou revoluci. Pokud vás bere mix sci-fi, fantasy a sem tam náznaky montypythonovského humoru, můžete se do Wildstar bez obav pustit.

Počítač

WindowsWindows

Oficiální stránky

Další informace

Výrobce: Carbine Studios
Vydání: 3. června 2014
Štítky: sci-fi, platby uvnitř hry, fantasy, mmo, free-to-play, online, rpg

Planeta Nexus vyžaduje pozornost všech vyspělých bytostí z vesmíru. Je bohatá na suroviny a minimálně dvě frakce se nově objevený svět snaží ovládnout. Zvolíte si jednu ze stran, přistanete a začnete plnit všelijaké úkoly, která vás posunují na vývojovém žebříčku stále kupředu. Takhle stručně můžete charakterizovat onlineovku Wildstar, která nabízí staré a osvědčené herní mechaniky, ale v novém kabátu.

Hlavním důvodem, proč si Wildstar nainstalovat a zahrát je i využití sci-fi žánru. Ani zde ale purističtí vyznavači nedostanou čistý odvar vesmírného dobrodružství, pozor na to. Příběh i prostředí do sebe nasály hodně prvků fantasy, ale na druhou stranu je vše dokonale vyváženo a pospojováno. Wildstar se navíc prezentuje opravdu velkým důrazem na nadsázku a vtip. To vše je promícháno s notnou dávkou dobrodružství, kde i humor musí ustoupit stranou. Zůstává jasný důraz na napětí a akci.

Dobro a zlo

Wildstar v mnoha ohledech vlastně přichází jen s trochu poupraveným pohledem na různá žánrová klišé. Hra se odehrává na planetě Nexus, o jejíž ovládnutí svádí boj dvě frakce. Jedni jsou hodní, druzí samozřejmě zlí. Duální pojetí světa se osvědčilo v mnoha online hrách, usnadňuje rozhodování při výběru frakce a samozřejmě nabízí nekomplikovaný pohled na dané univerzum.

Frakce Exile je ztělesněním environmentálního přístupu, narazíte zde však i na všelijaké odpadlíky, rebely a žoldáky, kteří byli vyhnáni ze svých domovů sekcí zvanou Dominion a na planetě se chtějí definitivně uhnízdit. Zlotřilému Dominionu jde vlastně o totéž, jen v podání tvůrců při útoku na Nexus zastávají argument o právoplatném dědictví planety a neváhají používat velmi drsné metody k ovládnutí světa. Jde o pokrytecké zjednodušení vytvořeného světa, ale na druhou stranu si hned na začátku ujasníte, zda chcete mít za zády správné hodnoty, nebo raději zvolíte cestu „záporného hrdiny“.

Jednoduchá rasová otázka

Každá frakce nabízí čtyři rasy, což je tak akorát, aby se v tom hráč neztratil. Vizualizace ras se drží cartoonového pojetí, ale podle stavby těla ihned poznáte, jaké schopnosti postava bude mít. Vybrat si tak můžete od malých, až po opravdu obří tělesné konstituce. Přiřazení jednotlivých vlastností, či chcete-li povolání, je navíc velmi logické. Fyziognomicky malé postavy prostě nebudou dobré v přímém střetu, u těch velkých je tomu přesně naopak. Velikost avatara není jen vizuálním zpestřením, ale projevuje se ve vlastnostech postavy.

Poslední zastávkou při tvorbě postavy je výběr profese, v níž definitivně přiřadíte ke své rase povolání určující její schopnosti v terénu. Bojovník, medik, stalker, spellslinger, esper v podstatě určují, zda budete bojovat v těsné blízkosti, či použijete různé formy schopností k boji na dálku. U stalkera logicky využijete jeho schopností v okamžiku, když se s ním budete plížit skrze nepřátelskou osadu, nepřátelé si vás nevšimnou. Povolání dostaly trochu jiné názvy, ale vlastně jde stále o totéž. Přiznejme si však, že to funguje. Když přestanete příliš dumat nad novými názvy, máte tu klasického kouzelníka a bojovníka – jen v jiném vizuálním zpracování.

Žádná křeč!

Úplně první odlišnost, kterou zaznamenáte po vstupu na planetu Nexus, je styl, jakým se prezentují souboje. Jakmile musíte zaútočit, všimnete si, že se před postavou rozevře trojúhelníková výseč označující přesně místo, kde všude se váš útok projeví. Je to částečně jen kosmetická úprava zaběhnutého systému, ale docela baví. Hned na začátku totiž chytne tím, jak souboje zpříjemňuje.

Až později si všimnete, že zmíněný rádius se mění podle použitého typu souboje a komba. Do určité míry takové znázornění jen podtrhává komiksové ladění grafiky. Každý atypický úder a zásah je doprovázen komentujícími výkřiky a vizuálními efekty. A pozor, vůbec to neruší, právě naopak. Jde o změnu, která nenarušuje klasický bojový model MMORPG žánru, ale naopak jej velmi lehce vylepšuje.

Tvůrci k projektu Wildstar obecně přistupovali stylem „žádná křeč“. Nikdo vás nikam nehoní. Třeba questy dostáváte přirozeně. Máte díky tomu na začátku možnost se nadechnout a pomalu se ponořit do precizně zpracovaného univerza.

Můj dům, můj (levitující) hrad

V onlineovce nejspíš nelze udělat úkoly, které vybočí z obligátního schématu „zabij, přines, odnes“. Jde pouze o formu, jakou tvůrci quest prezentují a za to je potřeba před vývojáři z Carbine smeknout, protože jejich příběhové vysvětlení a zdůvodnění většiny úkolů dokáže bavit. Navíc vše vyšperkovali řadou v zásadě nepodstatných, ale ve výsledku milých detailů. U řady splněných úkolů se nemusíte pro navazující quest vracet k zadavateli. Jen vám přes vysílačku poděkuje za splnění mise a dodá, že když už tedy jste na místě, mohli byste ještě udělat něco dalšího. Jde o drobnost, ale důležitou.

Velkou poklonu chci vyseknout za implementaci vlastního obydlí, což řada online her buď opomíjí, nebo zpracuje velmi špatným způsobem. Mít vlastní dům v onlineovce sice nemá žádný zásadní význam. Prostě máte dům. Ale již samotná možnost něco vlastnit a zvelebovat je zkrátka fajn.

Zaím pořád baví

Ve Wildstar můžete dosáhnout maximálně 50. úrovně a samozřejmě je otázkou, jak moc vás hra bude bavit a motivovat k dalšímu hraní po jejím dosažení. Bylo by hezké věřit všem těm slibům, které mluví o dalších možnostech do budoucna. Slibovat je ale jedna věc, druhá je pak realita. Systém úkolů, pestré prostředí, housing i crafting, to vše odtahuje pozornost od právě dosažené úrovně.

Wildstar se od potřeby permanentního dosahování met v úrovních na hony vzdaluje. Samozřejmě i zde jsou určitá omezení. Například do dungeonů můžete až od dvacátého levelu. Do té doby ale máte co objevovat, proto vám tento fakt nepřijde stresující. Až dvacítka přijde, tak prostě přijde.

Je však pravda, že každá další odkrytá možnost hru rozvíjí a přirozeně vylepšuje herní zážitek. PvP i dungeony jsou něčím, co opět do světa planety Nexus zapadá a funguje. Dungeony jsou vlastně delší kampaně pro více hráčů, na které si sice musíte vyšetřit čas, ale na druhou stranu jde o velmi intenzivní prožitek - jako když jste šli ve WoWku poprvé Uldaman.

O PvP se před vydáním v rámci komunity šuškalo často a s nadějí, že se hráči dočkají revolučního zpracování. Upřímně však na arénách a rozšířených zónách nic revolučního není. Jde však o dobře odvedenou práci. V PvP si tak můžete s ostatními dát pořádně přes hubu. Jde o dobré zpestření pro chvíle, kdy našince přestane bavit objevování nového světa a chce bojovat proti živým lidem. Arény mají styl a jsou většinou vizuální pastvou pro oči.

Odpověď na otázku, zda se Wildstar stane hrou, která bez výrazných otřesů přežije první rok a současně neztratí platící hráče, je nejednoznačná. Chování hráčů už díky široké nabídce titulů a řadě obchodních modelů (včetně free to play her) není o bůhvíjak důsledné věrnosti jednomu titulu. Dnešní generace nepřistupuje k onlineovce se tím, že ji bude hrát několik let. O zábavu a pocit sounáležitosti s novým světem ovšem půjde vždycky. Wildstar je v tomto ohledu výborně odvedený kus práce - po dvou měsících hraní Wildstar stále baví.