The Wild Age

V jednoduchosti je síla

Za The Wild Age stojí české studio McMagic Productions, především pak Martin Mastný, který si odběhl od velkého projektu Novus Inceptio a vytvořil hru, která vychází ze zajímavě pojaté tower defense strategie Kingdom.

Autor se zjevnou inspirací netají, dokonce některé kroky probíral přímo s tvůrci série Kingdom, od kterých dostal několik podnětných rad. Nedá se ovšem vysloveně tvrdit, že se jedná o kopii hry jedna ku jedné, obzvlášť když The Wild Age se na rozdíl od své inspirace odehrává ve 3D prostorech.

Základní prvky hry jsou opravdu jednoduché. Ovládáte panovníka, který má osedlané zvíře a na něm se potlouká po malém ostrově. Postavíte základní osadu za zlaťáky, které se objeví na začátku hry. Jediné, co hlavní hrdina totiž umí, je utrácet peníze, což je rozhodně vlastnost, kterou dokážeme ocenit.

Hra zcela závisí na tom, jak hráč zvládne jemné umění mikromanagementu. Rozhodnutí, jestli postavit farmu, nebo se radši opevnit, je alfou a omegou celého snažení s cílem dojít ke zdárnému výsledku, bezpečí a prosperitě.

Tvrdě pracující poddaní

Během dne najímáte za zlaťáky vesničany, za další peníze jim přiřadíte pracovní nářadí, s ním pak obyvatelé vaší vesnice mohou stavět či vylepšovat hradby a věže nebo budovat farmy (ano, i tohle stojí zlaťáky). Denní harmonický klid posléze vystřídají noční nájezdy goblinů, kterým se musíte ubránit. Ovšem v situaci, kdy jsou veškeré hradby prolomeny, hra ještě nekončí. Hlavní hrdina totiž nese vzácnou knihu, kterou ztratí po úderu od goblina, a pokud ji včas nezvedne, hra končí a je úplně jedno, jestli městečko stojí, nebo se zmítá v plamenech.

Po temné noci opět nastává den a velitel se musí na svém oři hodně otáčet, aby získal nové mince pro svoji vesnici. Najatí vesničané se mohou rozdělit do čtyř tříd. Zatímco stavitelé se starají o budování opevnění, zbylé tři profese vydělávají peníze.

Jednou z nich je dřevorubec, který dostává za každý useknutý strom nejenom peněžní odměnu, ale i přetváří mapu. Od vesnice je na pravou i levou stranu dostupných 8 větších herních úseků a když dřevorubec jeden vyseká, objeví se tam menší zvěř v podobě zajíců. Nicméně v lesích běhá i vysoká zvěř a je na hráči, čemu dá přednost.

O lov se starají lučištníci, kteří zároveň tvoří i obranu proti nočním nájezdům zlotřilých goblinů. Za každé ulovené zvíře panovník sesbírá tučnou provizi, kterou opět roztočí do nekonečné spirály vylepšování vesnice.

Lovci jsou určitě nejdůležitější jednotkou celé hry, protože vás jednak brání, jednak vám vydělávají zlato. Celou dobu je ovšem ovládá umělá inteligence a panovník jim nemůže přikázat, kam jít lovit nebo kterou stranu vesnice bránit.

Přes den tak leckdy běhají zbytečně z jedné strany na druhou a v noci jsou rozprostřeni více méně rovnoměrně, a to nám přijde jako velká škoda a ztráta jistého taktického potenciálu. Párkrát se i stalo, že se lukostřelci shlukli na jedné straně, zatímco z opačné strany se goblini vesele prokousávali hradbami.

Poslední jednotkou jsou farmáři. Jejich pořízení je velmi nákladné, ale určitě se vyplatí, protože přináší během sklizně do sídla nejvyšší peněžní kapitál. Jen si člověk musí dobře rozvrhnout, kdy chce do farem a farmářů investovat a jestli vynaložené finance nebudou v krátkodobém horizontu chybět. Nejednou se stalo, že jsme byli na farmaření moc hrr a následující noc nás lavina goblinů smázla, protože obrana nebyla dostatečná.

Radosti i strasti bez nápověd

Celé tohle snažení je vlastně nutné vést metodou pokus omyl. Hra takřka nic nevysvětluje, a jestli chcete pochytit alespoň trochu toho know how, vyplatí se číst tipy během načítací obrazovky, jinak jste odkázáni jen na svoji intuici a samovolné objevování všech dostupných mechanik.

Až později jsme zjistili, že v lese jsou skryté bedny se zlaťáky, které dokážou pomoci hlavně v začátcích hry. Několik restartů nás stála i neznalost toho, že naše zvíře, na kterém se proháníme krajinou, se dovede unavit a zpomalit takovým způsobem, že jsme byli pro hordu nepřátel snadným soustem. To, že se koník může v klidu kdykoliv nažrat a tím doplnit energii, jsme zaregistrovali až během druhé mapy. Celkově by bodla forma nějakého lehkého tutoriálu, ale na druhou stranu, samotné objevování toho, co si můžeme a nemůžeme dovolit, má své kouzlo.

Co se týče map, kampaň jich nabízí 8, tedy přesně tolik, kolik nabízela v předběžném přístupu, a to je škoda. Navíc místo toho, aby každý level byl něčím unikátní, se v osmi misích střídají čtyři druhy úkolů typu „přežij X dní“, „poraz X nepřátel“, „zabij X zvířat“ a „postav loď“, což vlastně znamená: „vydělej nechutné množství peněz, abys ji mohl opravit“.

To, že po splnění hlavního úkolu můžete libovolně pokračovat v dané mapě a dál zkrášlovat své panství, je sice pěkné, ale nezbaví vás to pocitu, že obsahu je poněkud málo a že je stále recyklován. Takže původní zábavnou a napínavou hru, kde každé rozhodnutí hraje roli, nahrazuje šedá rutina. Stále sice můžete své království rozpínat přes všechny úseky až ke dvěma portálům, ze kterých vybíhají goblini, ale sami sebe se budete ptát: proč vlastně?

Kosmetické, nebo hru měnící?

Mohlo by se zdát, že propad do stereotypu oživí možnost výměny panovníků a jezdeckých zvířat. Opak je ale pravdou. Změny mezi hratelnými postavami, které odemykáte za překonané levely, jsou minimální. Nebáli bychom se říct, že až kosmetické, i když to není zcela pravdivé.

Rytíř má útočný bonus +5 k lučištníkům, následující Král má lepší banku a pevnost zdí a Kouzelnice zase dostává více peněz z truhel a odebírá jednoho protivníka při nájezdech. Na papíře to nevypadá zle, ale ve hře se ten rozdíl vypaří do ztracena.

To samé se dá říct o zvířatech, na kterých hrdina jezdí. Začátečnický kůň má největší výdrž z celé plejády zvířat a jeho rychlost je nadprůměrná. Medvěd a vlk, které si můžete odemknout během hraní, vypadají sice hezky, ale vlastnostmi jsou poněkud omezení – ani o jednom se nedá říct, že by v něčem převyšovali koně.

Jestli některá jezdecká zvířata stojí za to vyzkoušet, tak je to jelen a zajíc. Jezdeckými schopnostmi opět moc nevybočují, ale každé ze zvířat má speciální schopnost nalákat k lovcům své druhy pobíhající v lese. Jen je škoda, že tyto speciální schopnosti nebyly více rozvinuty i u dalších zvířat.

Barvičky, kam se podíváš

Stylizace hry je ovšem perfektní. U lučištníků například jasně vidíte, jak se jejich schopnosti zvětšují počtem zabitých zvířat a goblinů. Postupně se jim mění barva kápě a vy tak přesně víte, kde máte své nejsilnější jednotky.

Opět ale podotkneme, že je škoda umělé inteligence, která je ovládá. Může se pak stát, že zatímco pár lučištníků je silných, zbylá banda zůstává na nižších úrovních, protože nikoho nestíhají zabít.

Trochu nás taky mrzí absence výrazného hudebního doprovodu. Při takové místy až odpočinkové hře bychom uvítali soundtrack dokreslující atmosféru, ale to je opravdu jen malá výtka. Navíc sám autor se netají tím, že časem se do hry dostanou nové mise, ostrovy a různá vylepšení a na ty se určitě těšíme, protože poté by se z obyčejného barevného kamínku mohl stát vybroušený diamant.