Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest

Verdikt
63

Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest je unikátní projekt od tvůrců prvního Witchera. Gamebookové zpracování není pro každého, ale větším problémem je nepovedený konec. Ovšem pokud máte rádi tajemné příběhy uprostřed neprostupných hvozdů, tohle by se vám mohlo trefit do noty.

Počítač

WindowsWindows

12,49 €Steam

Další informace

Výrobce: Different Tales
Vydání: 13. října 2020
Štítky: interaktivní gamebook, fantasy, adventura

Stolní RPG ze světa World of Darkness na videoherním poli tradičně reprezentuje především upírská část Vampire: The Masquerade, například její chystané pokračování Bloodlines 2. Nicméně v poslední době se s videohrami z tohoto univerza roztrhl pytel. Kromě Bloodlines se chystá čisté vlkodlačí RPG s podtitulem Earthblood nebo nově oznámená battle royale, které zatím oficiální název schází.

Jednoznačně nejmenším projektem je právě hříčka Heart of the Forest. Zajímavá jsou ovšem jména, která za ní stojí. Myslím tím dvojici Jacek Brzeziński a Artur Ganszyniec – oba dva se totiž podíleli na vzniku příběhu prvního Zaklínače. A to už něco znamená!

Heart of the Forest je unikátní projekt, který je spíše interaktivní knihou než hrou v klasickém smyslu. Jestli mám použít nějaké přirovnání, tak tohle vlkodlačí dobrodružství je gamebook doplněný o pár RPG prvků a zdařilé výtvarné znázornění atmosféry. V recenzi tedy nečekejte žádné stohy textu o herních mechanikách nebo technickém stavu, spíš příběhové hodnocení, jako kdybychom se zde bavili o knížce.

Kniha-hra

Veškerý gameplay spočívá v tom, že se po přečtení stránky (či několika stránek) textu rozhodnete, jestli půjdete tam, či onam. V každém případě na vás ale čeká další nálož textu. A protože rozsahem se tady skutečně blížíme kdejaké knížce, je klíčové, že text je napsaný zábavně a čtivě. Celou hru jsme odehráli v angličtině a můžeme vás ujistit, že tu nečíhají žádné lingvistické záludnosti, což by mohlo vyhovovat i méně zdatným angličtinářům.

Samotný příběh je celkem komorního rázu, ale především v prvních kapitolách nabízí hutnou a tíživou atmosféru, ze které se tají dech. V řádcích textu sledujeme příběh Maiy, která se vrací domů na polsko-běloruskou hranici, kde pátrá po svých předcích. Okolo naší hrdinky se děje spousta podivností, lidé ve městě na ni koukají skrz prsty, její rodina je zahalena tajemstvím. A navíc se jí zdají velmi divoké sny.

Na pozadí skutečného příběhu

Celé vyprávění je zajímavě naroubované na reálné události. Rodina protagonistky totiž pochází z oblasti Bělověžského pralesa rozpínajícího se mezi Polskem a Běloruskem. Tam se v letech 2016 a 2017 odehrávaly demonstrace proti těžbě dřeva a přesně tehdy se příběh odehrává.

Bělověžský prales je místo přímo ulité pro temné a uhrančivé vlkodlačí dobrodružství. Souboj mezi lidmi a přírodou se tu odehrává pomalu na každé stránce a mohlo by se zdát, že Maia je hlavním katalyzátorem toho všeho. Je to ale skutečně jenom zdání, což je dobře. Je příjemné, že se pro jednou ani tak nesnažíme zachránit svět, jak spíš pochopit dívčino spojení s lesem a přírodou v něm.

Ale má to jeden háček. Ač jsme byli nadšení z přemýšlivého začátku a z postupného objevování sebe sama (respektive Maiy), tenhle pocit nevydržel, protože posledních pár kapitol se změnilo v akční jízdu. Rychlé tempo autoři úplně nezvládli a naprosto zabili tu skvělou mlhavou atmosféru nejistoty.

Vztek a odhodlání

Náhle bleskurychlý děj navíc nenechává hrdince čas vstřebat důležité události. Je fantastické, když má melancholická Maia dost prostoru na to, rozjímat nad krásou města. Jenže později mávne rukou nad mrtvolou a vlastně to s ní ani trochu nehne. Mistrovsky vybudovat atmosféru a pak ji spláchnout do záchodu, to je hrdelní zločin.

Aspoň ale máte celou dobu všechno ve svých rukou. Hra je prošpikovaná volbami, kdy se Maia musí rozhodnout, co řekne a jak se zachová. Záleží hlavně na její míře vzteku a síle odhodlání, protože právě ty odemykají další dialogové možnosti.

Maiina náladovost se skrze dialogy dá korigovat a její odpovědi mají doprovodný účinek na další postavy. Ovlivnit se tím dá ale i samotný les, který zde působí jako nadpřirozený živý organismus. Kromě ovlivňování okolí jsou odpovědi i katalyzátorem pro vývoj hrdinčiny osobnosti, ale během hraní jsme úplně nepocítili rozdíl mezi Maiou statečnou a Maiou analytickou.

Vlčí hrátky

Hra se jmenuje Werewolf, takže vlkodlaci samozřejmě nemůžou chybět. Mají dokonce několik forem a lze mezi nimi v určitých chvílích přepínat. Nicméně nám vždy přišlo, že pro danou situaci je volba naprosto jasná. Těžký batoh plný věcí přece neponese vlčí štěně, ale pořádně silný a rychlý vlkodlak ve formě Glabro!

Je to dalším příkladem jedné poněkud nemilé skutečnosti: Všechny podobné volby nám v celkovém kontextu přišly spíš jako omáčka okolo, jen aby se dalo říct, že Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest je hrou. Čistě gamebooková forma bez průhledných přívěšků by jí slušela daleko více.

Ale sluší jí to i takhle. Celé vyprávění je podpořené skvostným obrazovým doprovodem a ambientními zvuky zachycujícími, co se právě v daném textovém okně děje. Běhal nám mráz po zádech, když jsme četli, jak se skupina lidí toulá po lese a najednou nás ze sluchátek vylekal zvuk křupající větve. Napětí se i díky podpoře zvuků dalo krájet a občas jsme měli doopravdy nahnáno. Což je skvělé a na poměry interaktivní knihy skutečně úctyhodné.

Ve finále tak nejsme ani úplně spokojení, ale ani rozčarovaní. Hutná atmosféra podpořená skvělým audiovizuálním zpracováním funguje víc než dobře, ekologická tematika kácení lesů propojená s nadpřirozenem jakbysmet. Škoda jen, že některé části hry, například povrchní, zdánlivé volby, tak dobře provedené nejsou. A hlavně nás mrzí nezvládnuté tempo, protože poslední fáze hry v porovnání se zbytkem zkrátka neobstojí.