We Were Here Together

Série We Were Here nemá na trhu obdoby. Všechny tři hry se drží několika klíčových prvků, se kterými musíte počítat. Jde o hry přesně pro dva hráče. Ani víc, ani míň. Zároveň není z principu možný split-screen, takže každý potřebujete vlastní kopii hry na jiném zařízení. Ještě musíte nějak přijímat, ale i posílat zvuk, takže si sežeňte mikrofon. Jinak se daleko nedostanete.

Pokud jste dva a máte připravená komunikační zařízení, ale nechce se vám do hry investovat, zahrajte si jedničku jednoduše nazvanou We Were Here. Je totiž kompletně zdarma, zabere vám maximálně dvě hodiny a zjistíte na ní, zda vám její styl sedne. Dvojka a trojka se od ní v jádru vůbec neliší. Druhý díl We Were Here Too je jen trošku delší, zatímco recenzovaná trojka We Were Here Together je ještě dvakrát taková a lepší prakticky v každém aspektu.

Nejenže vám vydrží klidně i sedm, osm hodin, ale čeká vás v ní pořádná nálož hádanek, objevují se předělové scény, náznaky příběhu a práce s inventářem.

Jednou ty mně, podruhé já tobě

Ale popořadě. V čem tkví kouzlo her We Were Here? V naprosto nutné kooperaci. Ve většině situací se každý z obou hráčů nachází v úplně jiné místnosti, má přístup k jiným zařízením, ale jen společnými silami se dostanou dál do hloubi tajemného hradu (zasazení všechny tři hry sdílejí, i když jde pokaždé o jiný hrad).

Typicky hra probíhá tak, že se objevíte v nové změti chodeb a místností, dveře za vámi se zavřou a ty před sebou potřebujete odemknout vyřešením leckdy pekelných hádanek. Začnete zjišťovat, co se všude kolem vás válí, vidíte nějaké nádržky s barevnými tekutinami, semínka, studnu, masožravou kytku, návod na namíchání lektvarů.

Tyto informace předáte s pomocí herní vysílačky (která simuluje sluchátka a mikrofon) svému parťákovi, ten se s vámi podělí o to, co má k dispozici zase on a přichází na řadu ta největší sranda – vymyslet, jak to celé zapadá dohromady, kdo má v dané situaci jakou úlohu, a dobrat se řešení. Představte si to, jako byste popisovali nevidomému, jak vypadá scenérie před ním.

Málokdy proto bude ticho. Maximálně ve chvíli, kdy oba zamrznete na mrtvém bodě a netušíte, jak postupovat dál. Ale většinu času si budete předávat teorie, navádět se, radit se a stěžovat si. A je to skvělá zábava.

Bylo nebylo, vlastně jen nebylo

We Were Here Together je trochu překvapivě nejlepším vstupním dílem do série (i když jednička je pro pouhé vyzkoušení bezesporu rozumnější kvůli ceně). Začíná totiž situací, kdy jsou oba hráči na jedné základně, vidí se navzájem a vidí i všechny hádanky, i když jejich řešení vyžaduje odloučení. Ale je to nesporná výhoda, jak snáz pochopit mechanismy hry a naučit se dávat tomu druhému správné informace.

V ostatních dílech začínají oba hráči rovnou odloučení, a pokud to bude vaše první setkání s We Were Here, budete notně zmatení. A ani trojka vám neposkytne moc informací. Není zde žádný úkolníček, žádné ukazatele cesty. Je před vámi složitý rébus a sami musíte pochopit, co se po vás vůbec chce, abyste pokročili dál. A nepřidává tomu ani příběh.

Celé to začíná kdesi na konci světa, kde panuje ukrutná zima. Vy si v poklidu chrníte ve vyhřáté chalupě, když vás najednou vzbudí volání o pomoc vašich dvou kamarádů. Oba tak vyskočíte na nohy a začnete zjišťovat, odkud signál přichází a jak zprovoznit sněžnou rolbu.

Po několika chytrých hádankách se octnete ve zmiňovaném hradu, kde budete řešit jeden pekelný rébus za druhým, dokud nebudete svědky povedeného finále. Během cesty se naskytne jen několik málo příležitostí, kdy na vás promluví ztracení kolegové, a i když je fajn, že se každý hráč dozvídá něco jiného (protože se každý nachází někde jinde), mluvit vyloženě o příběhu se úplně nedá.

Původní snaha někoho zachránit zmizí, aniž byste si to uvědomili, a až v posledních několika minutách se rozjede poutavé divadlo s výborným dabingem, které ale skončí tak rychle, jak začalo. Je to škoda, protože jestli hrám We Were Here něco opravdu chybí, pak je to příběh. We Were Here Together je v tomto sice dál než předchůdci, ale pořád na míle vzdálená od bodu, kde bychom ji chtěli mít.

„Schovej ten jazyk!“ povídá. „Když já přemýšlím!“ 

Když ale přistoupíte na to, že We Were Here Together není o vyprávění příběhu, budete náležitě odměněni. Tedy za předpokladu, že si libujete v kooperaci a hádankách. Pokud třeba rádi absolvujete únikové hry či šifrovačky, vaše luštivé nitro zaplesá.

Budete neskutečně zvědaví, co má před sebou kolega tak složitého, že nedokáže pochopit vaše jednoduché vysvětlování. Na každou hádanku se dá přijít, někdy metodou pokus omyl, ale je lepší snažit se najít nějaký smysl, opakující se vzor a věřte, jakmile na to přijdete a zvoláte: „Heuréka!“, tělem se vám rozlije velmi blažený pocit.

Jakmile se totiž všechna ta hejblátka dají konečně do pohybu, víte, že pokročíte zase o kousek dál k dalšímu originálnímu puzzlu. We Were Here Together je prostě neobyčejný zážitek, který ve vás zanechá vzpomínky. Ne na příběh, ale na poctivě „vybojovaná“ vítězství.

Na závěr jen jedno malé varování a lehoulinký spoiler. Kdo má strach z vody a práce pod tlakem mu není po chuti, ten by ve hře neměl být hráčem číslo jedna…